Our secret love |Marvy| short story ✔️

Chat |3|

Já jsem na něj tak pyšná! To video mě rozbrečelo, dojalo, rozesmálo.
  Je krásné a strašně jsem ráda, že šel Kája s barvou ven na i youtube. 😍
  Kdo neví, o co se jedná: Kovy vydal coming out.
❤️💛💚💙💜

Kája/Kovy
Nevím, co to se mnou ten kluk dělá. Začal jsem bláznit.
Nejenom, že jsem ho někdy ,omylem' potkal, abych ho mohl vidět, ale já mu nabídl, abychom si volali.
Nejsem normální. Opravdu ne. Vždyť tě mohl poznat podle hlasu. I když jsi ho stalkoval, tak tě mohl poznat! Jsi normální?
Mluvilo na mě svědomí. Ne, ale nemohu si pomoct.
Právě jsem seděl ve vlaku do Pardubic. Jel jsem na pár dní domů. Bratr má narozeniny. Sice pracuje taky v Praze, ale rozhodli jsme se, že to všichni i s jeho malou dcerou, manželkou a našimi rodiči oslavíme u nich. Těšil jsem se na ně. Hrozně moc.
Abyste pochopili, bratr jel o den dříve. To znamená v pátek. Dnes tam přespíme a zítra večer pojedem domů.
Vlak se zastavil na nádraží. Vystoupil jsem a hledal bratra, který měl na mě čekat.

Já: Kde jsi?

Zavolal jsem mu.

Honzouš: Jéžiš! Hned jedu! Zapomněl jsem na čas!

Řekl omluvně a zasmál se.

Já: Pohni!

Řekl jsem naoko naštvaně, típl to a čekal až pro mě přijede. Co asi dělá Martin? Píše nebo je někde s kamarády?
Rozhodl jsem se mu napsat.

Já: Ahoj! Co děláš? 😊

Trvalo mi strašně dlouho vymyslet, co mu napsat. Několikrát jsem to přepisoval a hledal správného smajlíka.

Marty💙:
Právě teď se učím.😑 Ty? 😂

Musel jsem se usmát. Odepsal téměř okamžitě.

Já: Proč se učíš v sobotu? Jinak právě čekám na bratra, až mě vyzvedne na nádražív Pardubicích. Zapomněl na mě. Zase. 🙄😂😂

Čekal jsem, až mi odepíše.

Marty💙: Protože v pondělí píšem z druhé světové. A mě nelezou moc dobře letopočty do mozku. 😤

Aspoň nejsem jediný.

Já: Chápu. Bratr učí dějepis na střední. 😂😂 Zajímavé je, že si datum Káji narozenin pamatuješ. 🤣🤣🤣

Pousmál jsem se.

Marty💙: Taky aby ne, když to mám jako heslo od mobilu. 😁

On má datum mého narození jako heslo?

Já: Ty jsi jím přímo posedlí! 😂😂😂

Mnou posedlí. Jako já tebou.

Marty💙: Nejsem! 😑😒

Já: Přiznej si to.

Marty💙: Dobře. Možná trošku. Ale vždyť se na něj podívej! Vždyť je dokonalý! Ty oči! Když jsem je viděl, měl jsem pocit jako bych létal! Ten úsměv! Měli by ho zakázat! A ty vlasy! Och můj bože!

Co? Věděl jsem, že mě jako Kovyho má rád. Ale až tak?

Já: ...hm... 😒

Marty💙: Nežárli! Ty jsi taky určitě krásný! 😊

Musel jsem se usmát.

Já: No jo, když si to myslíš. 😶

V dáli jsem viděl bratrovo auto.

Marty💙: Já to vím! 😝

Já: Už budu muset končit. Napíšu až budu mít chvilku. 💙

Marty💙: Dobře! Už se těším! 😍

Kdybys jen věděl jak se těším já až tě uvidím.

Já: To já taky Marťo.

Povzdechl jsem si.

Já: Minecraft.

Napsal jsem a schoval mobil do kapsy. Akorát v čas. Bratr zastavil u mě.
,,Promiň Kájo! Zapomněl jsem. Terezka si mě pořád žádala. Jinak, už se na tebe nemůže dočkat!" Řekl a já si sedl na sedadlo spolujezdce.
Dojeli jsme domů. Přívítal jsem se se všemi. Mála předtím než jsem přišel usla u pohádky, takže jsme ji přenesl do mého pokoje.
My všichni jsme si sedli do obýváku ke kafi a začali si povídat. Táta nám vyprávěl historky z práce. Máma říkala novinky o našich známých, Bratr s manželkou o Terezce a o tom, jak se jim vede.
,,Honzo, nehrabe ti z toho učitelování?" Řekl jsem se smíchem. ,,Ne. Mám skvělou třídu. Jen škoda, že příští rok už maturují." Zasmál jsem se. ,,Já myslím, že se nemohou dočkat, až tě nebudou vídat pět dní v týdnu po dobu deseti měsíců v roce." Zasmáli jsme se. ,,Náhodou. Mám tam celkem fajn žáky. Jeden je obzvlášť šikovný. Až na data. Ty mu fakt do hlavy nejdou." Zasmál se. Já trochu stuhl. Polkl jsem. Že byto byl Martin? Nebuď hloupý. ,,Jednou jsem mu sebral mobil. Hádej koho měl na tapetě. Tebe s ním." Zasmál se. ,,Fakt?" Řekl jsem se zájmem. Musím zjistit, jestli to je on. Ale hlavně nenápadně.
,,Jo. Řekl jsem mu, že má pěknou tapetu a byl červenej až na zadku. O týden později si četl při mé hodině Ovšem. Zeptal jsem se ho, kolikrát to četl. Prý osmkrát." Zasmál se. ,,Aha. Jak se jmenuje?" Řekl jsem s krytým zájmem. ,,Proč? Chceš mu věnovat podpis?" Zvedl jedno obočí. ,,Ne." Řekl jsem se smíchem. Ale věnoval bych mu cokoliv.
,,Martin H****." Zrovna jsem pil vodu. Zaskočilo mi. Začal jsem kašlat. Bratr mě začal bouchat po zádech. ,,Jsi v poho?" Zeptal se.
Přikývl jsem. Podíval se na mě stylem ,děje se něco?" Věnoval jsem mu dlouhý pohled na znak, že mu to řeknu později.

Je večer. Všichni šli spát a já si ustlal na gauči, jelikož Terka pořád spala. To je to, když jedete pozdě, no.
Lehl jsem si a bral do ruky mobil, když do obýváku vešel můj bratr. ,,Proč jsi se tak vyptával?" Zeptal se. Došel ke gauči a sedl si vedle mě. ,,Eeegh... to je složitý." Řekl jsem a dal si hlavu do dlaní. ,,Zkusím to pochopit." Řekl a dal mi ruce na záda. ,,Když jsem měl tu autogramiádu s knihou v Praze, někoho jsem tam potkal. Strašně moc mě okouzlil. Jeho úsměv, oči, vlasy,... To jak se chová,... Všechno." Řekl jsem a povzdech si. ,,Nedal mi spát. Musel jsem na něj myslet. A pak jsem na něj narazil na isntagramu. Začal jsem mu psát, pak jsme si začali i volat. A já se do něho zamiloval. Do svého fanouška." Řekl jsem a první slza mi stekla po tváři. ,,Kájo, on ví kdo jsi ne?" Řekl a já se naplno rozbrečel. ,,Ne, právě že ne. Napsal jsem mu přes svůj starý, nepoužívaný účet." Objal mě. ,,To bude v pořádku. Jak dlouho trvá to Vaše volání a psaní? Tři měsíce?" Zeptal se s malým úsměvem. ,,J-jo.... Měsíc už spolu i voláme." Řekl jsem a na tváři se mi vykouzlí malý úsměv. ,,Já věděl, že něco děje!" Jeho úsměv se mu rozzářil. ,,C-co?" Zeptal jsem se zmateně.
  ,,Víš... Martin, on byl vždycky takový tichý, bavil jen s pár lidmi ze školy. Nikdy nedával moc najevo emoce. Teda... až do posledních tří měsíců. Začal se smát a už sebou nenechá zametat. A to je jedině dobře." Řekl a já se na něho překvapeně podíval. ,,C-cože?" Dostal jsem ze sebe.
  ,,Ty to nevíš?" Řekl pro změnu překvapeně. ,,N-ne. Jak jsi to myslel?" Dostal jsem ze sebe pochvíli. ,,To by ti měl říct on sám." Řekl, objal mě, popřál dobrou noc a odešel spát.
   V hlavě jsem se sám sebe ptal, jak to Honza myslel. Zítra se Martina zeptám.

Po dlouhé době další  kapitola. Celkem mi dalo zabrat, jak to sepsat z Káji pohledu.
Snad se mi to alespoň trochu povedlo. ^•^
  Doufám, že se líbí!

Vaše pyšná shiperka. 👭👫👬