Noticed || Sirius Black ff

23.kapitola | co se stalo?

Když jsem otevřela oči, pod sebou jsem měla Bradavické pozemky a za sebou nadávajícího Filche. Báječná podívaná.

,,Nebudeš mít průšvih?" zeptala jsem se Siriuse a on se zasmál.

,,Já nikdy nemám průšvih!"

A toto, dámy a pánové prohlásil Sirius Black, jeden z Pobertů.

Jen jsem s úsměvem zakroutila hlavou.

,,Kde máš pokoj?" zeptal se, když jsme se vznášeli na místě, abychom se pokochali výhledem na noční Bradavice.

Nikdy mě létání nelákalo, ale tohle bylo jako ve snu. A ještě k tomu se Siriusem. Usmála jsem se.

,,Any?" otočil ke mně hlavu Sirius s nadzvednutým obočím.

,,Co? Promiň, nějak jsem se zamyslela," pokrčila jsem rameny a byla jsem ráda za to, že byla tma. Měla bych s tím rudnutím opravdu něco udělat.

,,Kde máš pokoj, jsem se ptal," zopakoval Sirius a já zamžourala na Bradavice.

,,Nemůžeme letět blíž? Odsud to nepoznám."

Sirius přiletěl trošku blíž a já mu ukázala naše okno. Přiletěli jsme k němu, já vzala hůlku a zašeptala: ,,Alohomora."

Okno se odemklo a já ho mírným postrčením otevřela.

,,Ehm... no... napadlo mě, jestli bys třeba... to... víš co,"

Melrose ty jsi fakt případ!

,,Jestli bych nechtěl dovnitř?" pomohl mi s pousmáním.

,,Víš, já musím zpátky. Musím zkontrolovat Filche a přece jenom, za chvilku bude svítat."

,,Jasně, chápu. Byl to blbej nápad, promiň," začala jsem drmolit slovo za slovem a vrtěla jsem hlavou.

,,Ne, já,"

Chtěl něco namítnout, ale já ho přerušila. ,,Dobrou noc, Siriusi. Fakt jsem si to užila. Děkuju."

S těmito slovy jsem (ještě s jeho pomocí) seskočila dovnitř pokoje.

,,Jednou ti to vynahradím, slibuju." Řekl s vážným výrazem a během pikosekundy se ke mně nahnul a věnoval mi rychlý polibek na tvář.

Ještě než jsem stihla cokoliv zaregistrovat, už byl ten tam.

Sáhla jsem si na místo, kde ještě před chvilkou byly jeho rty.

Merline. Co se to stalo? Srdce mi bušilo jako o závod a celá jsem se klepala. Na tváři jsem určitě měla ten svůj typický připitomělý úsměv, ale bylo mi to asi úplně jedno.

Nevim, jak dlouho jsem stala u otevřeného okna na začátku listopadu a sahala si na tvář, každopádně bych tam stála ještě dýl, kdybych nezaslechla: ,,Melrose Anwen Williamsová. Ty začni okamžitě mluvit nebo se nedožiješ další minuty tvého života."

,,Caitlyn?" otočila jsem se a za mnou má nejlepší kamarádka si v pyžamu s Růženkou mě měřila od hlavy až k patě. ,,Co se stalo?" zeptala jsem se.

,,To bych se měla ptát spíš já, nemyslíš?" zadívala se na mě tázavě a pobaveně se na mě usmívala.

Sedla jsem si na postel.

,,Já," začala jsem, ale ani jsem nevěděla jak začít.

,,Tak já bych začal u toho, odkdy tě Sirius Black líbá na tvář?"

Zrudla jsem a začala jí vyprávět, jak se to všechno stalo. Cait na to reagovala ve stylu: ,,Tys s ním letěla na koštěti?", ,,Jak myslíš, že vypadá jeho břicho?" nebo ,,Počkej, jak jste se na to koště dostali?" a ,,On riskoval vaše životy?"

Když jsem skončila s vypravováním, Caitlyn se nestačila divit.

,,Ty se nám normálně rozjíždíš, Mel! Co se to s tebou děje? Počkej, ne, nech mě hádat! Zamilovala ses nám do Siriuse!"

,,Právě jsi nám srhnula celý můj pobyt v Bradavicích! Díky," povzdechla jsem si. ,,Já se toho potřebuju zbavit! Mám Adama!" prohlásila jsem a svalila se na postel.

Ani jsem neregistrovala, jestli mi Caitlyn něco ještě říká a okamžitě jsem usnula.

Kapitoly nevydavam, já vim, ale mám pocit, že já pravidelně vydávat prostě nikdy nebudu😂 tak co říkáte na tuhle kapitolu? Sirius to udělal❤️

No, uvidime se u pristi kapitoly, dobrou noc❤️

Vaše Aldaa🖤