TVOJE SESTRA JE MOJE!

1. Nezvaný host

Je asi 10 hodin večer a já sedím na zadním sedadle své limuzíny. Jedu za svým milovaným bráškou. Snad se nebude zlobit. Už jedeme asi dvě hodiny *ano vstávala jsem tak brzo* každou chvílí bychom měli už dorazit.

Po asi deseti minutách jsme konečně dorazili. Když mi řidič otevřel dveře, vystoupila jsem z vozu a počkala až mi vytáhne z kufru auta mé kufry *je to divný mít kufry a kufry, ale chápete ne?* Po vyložení mých zavazadel nasedl zpátky do auta a odjel. Byli jsme domluveni že přijede hned, jak zavolám *jestli vůbec zavolám.* Popadla jsem kufry a šla směrem k obrovskému sídlu. Na nic jsem nečekala a otevřela dveře, vešla dovnitř a zase zavřela *spíš s nimi flákla* abych na sebe upoutala pozornost. Popošla jsem dál, zahlédla jsem pohyb vpravo ode mně a tak jsem se otočila tím směrem. Na gauči sedí dva upíři, jeden s fialovými vlasy a druhý s červenými. Za křeslem se o zeď opíral bělovlasý a vedle gauče stál brejloun s tmavými vlasy. V křesle vedle gauče, na druhé straně od brejlouna, sedí *možná i spí* můj milovaný bráška, ale rozhodnu se to natahovat, aby ti další nevěděli kdo jsem *já vím ten brejloun je taky můj bratr, ale moc se nemusíme.* Najednou se někdo objeví hned vedle mě, nakloní se k mému uchu a zašeptá:

„Taková malá holčička by se tu neměla toulat sama." Hned jsem ho poznala, poslední chybějící upír v tom to domě. *Jo o všech vím, i jména znám. Všechno z vyprávění historek od brášky.* Se stálým úsměvem se na něj otočím, nadechnu se a než začnu mluvit mi úsměv zmizí a nahradí ho vražedný výraz.

„Já nejsem malá holčička!" procedím skrz zuby naštvaně. Chlapec, Laito, zvedne ruce ve znamení, že se vzdává a potom se posadí ke svým bratrům na gauč. Znovu nasadím milý úsměv, který mi málem zase zmizel, když promluvil ten zpropadenej brejloun.

„C tady chceš?" podíval se na mě nudně.

„Zklapni brejloune!" řeknu teď zase nepříjemně já a zašklebím se na něj. On se zamračí, ostatní vypadají že za chvilku vyprsknou smíchy až na Shuua, který se ušklíbne a zvedne se. Chystá se odejít. *Tak to ne, to jsme si nedomluvili.*  Rozběhnu se a skočím mu na záda.

Tak a je tu další knížka. Já vím, tamta byla taková moc zamotaná, ale u téhle mám kapitoly předepsané, takže to snad budu vydávat pravidelně. Snad se mi to nezamotá jako ta předtím (proto je pozastavena).

Snad se vám bude tenhle příběh líbit a čus.