14 Days // l.t. (CZECH TRANSLATION)

Den 2: Viola

„Ahoj, kamarádko." Odtrhla jsem oči od okna, ze kterého jsem se dívala, a usmála jsem se, přičemž jsem sledovala Louise sedat si přede mě. Chabě se usmál a usrkl ze svého čaje, pak ho položil na stůl a svlékl si bundu.

„Ahoj," odpověděla jsem a nemohla jsem si pomoct, ale všimla jsem si, že dneska si dal do vlasů gel, měl je upravené rozcuchaným, ale pěkným způsobem. Vypadalo to na něm dobře (skoro příliš dobře). Musela jsem to přiznat. Snažila jsem se mu odpovědět jako on, ale to slovo bylo tak cizí, že jsem nemohla. Louis nevypadal, že by mu to vadilo, když se usmál trošku více.

„Jak se dneska máš?" naklonil hlavu na stranu, jeho obočí se nakrčilo, když se podíval dolů. Skousla jsem si ret a najednou jsem se cítila trochu sebevědomě; měla jsem na sobě stejné oblečení jako včera (očividně jsem ho prala), protože je to všechno, co mi zůstalo. Moje teta a strejda spálili oblečení, které jsem u nich nechala, a peníze, které mi rodiče nechali, zmizely, takže jsem měla oblečení na jeden den, pár kousků spodního prádla a pyžamo.

„Um, trochu unaveně, ale zlepšuje se to," zamumlala jsem, hrající si s pramínky mých vlasů. „Jak se máš ty?"

Louis potřásl hlavou.

„Jsem v pohodě, neboj se o mě. Jak se mají tví prarodiče?"

Zamračila jsem se.

„Oni...," vybreptla jsem, když jsem spolkla slova, mé oči padly na šálek přede mnou, přičemž se mi třásl ret. „Nemají se tak dobře."

„Ou." Položil ruku na stůl dlaní vzhůru. Vzhlédla jsem na něj a konejšivě se usmál, přikyvující k jeho ruce; se staženými rty jsem zvedla ruku z klína a vložila jsem ji do jeho, přičemž ji příjemně stiskl.

„Chceš o tom mluvit?"

„Uh..." Zvedla jsem oči a setkala jsem se s jeho krásnýma hypnotizujícíma očima. „Moje babička, diagnostikovali jí demenci a děda... má artritidu v bocích a nohách."

Louisův výraz zjemnil, načež se trochu zamračil.

„To je smůla, ale tyhle typy věcí se dají nějak vyléčit, takže jsem si jistý, že se z toho dostanou. A ty taky, Violo, protože vím, jak silná jsi."

„Už nejsem silná," zašeptala jsem. „Chci být silná, ale prostě... nemůžu," vydechla jsem, volnou rukou jsem si zajela do vlasů a zírala jsem na naše ruce. „Moje teta a strejda se mě snaží dostat zpátky; tvrdí policii, že by měli mít plnou péči. Nevím, jak je možné, že ještě nejsou ve vězení po tom, co udělali, ale tentokrát to vyhrají."

„Nevyhrají. Nedovolím jim to," řekl Louis jistě. „Slibuji, Vi, nedovolím jim, aby tě tam zatáhli zpátky. Můj kamarád je právník, můžu mu zavolat, kdyby se to zhoršilo, a předvoláme je k soudu."

Cítila jsem malou bublinku naděje, když mi to řekl; doufejme, že měl pravdu. Pokud by teta a strejda byli předvoláni před soud, pak by prohráli, protože bych měla šanci je potopit; zvláště proto, že bych za sebou měla Louise. Ale teď jsem nemohla dělat nic, protože kdybych šla na policii, poslali by mě pryč.

„Violo." Pohladil mě Louis palcem přes klouby, nutící mě se usmát. „Slibuji, že jednoho dne tě dostanu z tady toho strašlivého místa. Potopím tvou tetu a strejdu a toho odporného vola Petera, půjdou do vězení za to, co ti udělali. Najdu spravedlnost a pomůžu ti s tvými prarodiči. Slibuji, jsem tady pro tebe, jak jsem řekl, pomůžu ti a slibuji, že ten slib neporuším."

Po tváři mi sklouzla slza a rychle jsem ji setřela. Zatraceně, tak rychle jsem změkla, bylo to neskutečné. Hádala jsem, že to bylo z myšlenky, že jsem tady někoho měla, to mě nutilo cítit tolik věcí; štěstí, naději, bezpečí...

„Děkuji," dokázala jsem zašeptat a Louis se jen usmál, držící pevně mou ruku v jeho.

„Nemusíš mi děkovat, zlato," zamumlal. „Po tom všem si to zasloužíš. Zasloužíš si být šťastná a cítit se v bezpečí, vzbudit se s úsměvem na rtech a jít každým dnem s jiskrou v kroku. A jako tvůj strážný anděl dohlédnu na to, aby ses takto cítila po zbytek života." 

______________

Krása, brečím, nemám slov... Rve mi to srdce. Doufám, že se vám to líbí stejně moc, jako mně. :)

Menší věc od tématu, chtěl by mě někdo sledovat na mém osobním instagramu? Oplácím sledování. Není to tak, že bych si chtěla někoho extrémně pouštět do života, ale vy jste takové lásky, bez kterých bych nebyla tam, kde jsem, tak vám dávám tu možnost.   

Edited