Bylo kolem 2;47 hodin ráno seděla jsem posteli v mojí ložnici. Kolena jsem tiskla víc k sobě, po tváři mi stékaly černé slzy od mojí rozmočený řasenky. Položila jsem svojí hlava na kolena a začala víc brečet. Měla jsem takovou chvíli kdy jsem někoho potřebovala aby mě někdo obejmul a zastavil můj pláč. A to všechno bylo kvůli jednomu chlapovi, který si mě nevážil a hrál si mými city cítila jsem tak nešťastná, osamělá. Pak jsem uslyšela jak se otevírali dveře, zvedla jsem hlavou a koukala k směrem ke dveřím. Na prachu u dveří stál vysoký muž v černém obleku a černými slunečními brýlemi. Víc jsem stočila do klubíčka a měla utrápení výraz. Přišel až k mojí posteli sedl si přímo vedle dívala jsem se na něj mými rozmazanýma očima od řasenky. Nic neříkal jen si sundal černý sluneční brýle a položil je na noční stolek. Okamžitě jsem poznala kdo je to Michael Jackson, bez zaváhání jsem ho objala tak jak jsem jen mohla . Potkala jsem člověka kterého mám opravdu ráda, kterému se dá věřit a nehraje si s mými city.
Žádný jiný muž mi nikdy nepomáhal jako Michael. Moment, kdy se cítím nešťastně a osamělá, je tady vždycky pro mě.
"Ssssssssssssh, don't cry, I'm here"
Mlumla mi do ucha a snažil se zastavil můj pláč. Nemohla jsem zastavit můj pláč a víc se něj tiskla, cítila jsem jeho parfém, jeho rytmus srdce. Opovážila jsem mi říct..
"Please don't walk away!'
"I'm not going anywhere"!
Jeho slova mě utěšila, položila jsem si mojí hlavu na jeho rameno a z toho pláče jsem byla úplně unavená. Položil mě na posteli a stále mě držel v jeho objetí. Lehl si ke mně a já si po nějaký době zase cítila v bezpečí.
Michael spal u mě celou noc a nikam nedošel. Když jsem se ráno probouzela nikdo vedle mě nebyl a já si uvědomila že to byl jenom sen . I když není tady, mám pocit, že je tu se mnou pořád
.
ESTÁ A LER
Don't Walk Away
FanficI close my eyes Just to try and see you smile one more time But it's been so long now all I do is cry Can't we find some love to take this away 'Cause the pain gets stronger every day
