Co mohlo být a nebylo

Mrtvá veverka

Bylo něco okolo osmi hodin ranních, když mi přišla SMS.
*Zase operátor? A tak brzy?* pomyslel jsem si a vytáhl z kapsy od kalhot svůj mobil.

,,Ohayo!
Genki dase!(Usměj se)
Není čas na to, být mrtvá veverka. Tak doufám, že se máš dobře a jsi v pořádku.
Gambatte ve škole. :)
^~^" přečetl jsem si zprávu, jejíž odesílatel byla má nejlepší kamarádka Chiko a vzápětí jsem se začal usmívat.

*Usmívat se.* z mého pochmurného a utahaného obličeje se rázem stal usměvavý a bezstarostný.
Byl jsem rád, že mi konečně někdo kromě mého operátora napsal.

,,Tatsuki! K tabuli!" vyvolal mě můj učitel matematiky.
,,Probíráme goniometrické funkce, tak nám Tatsuki vypočítej objem válce pokavaď známe..." začal mi učitel diktovat zadání, podle kterého jsem vše a bez problémů vypočítal.
,,No a když ti to tak hezky jde, vypočítáš si Vektory." konstatoval učitel.
*A jsem v pr-háji.* po celý zbytek hodiny mě učitel dusil u tabule s mými nejméně oblíbenými vektory.

,,Jsem vyčerpán." sesunul jsem se po lavici.
,,Šlo ti to náhodou dobře! Já to třeba vůbec nepochopil." podrbal si svou holou hlavu, vysoký, tmavooký Ryūnosuke Tanaka.

,,Vždyť je to v rámci možností pochopitelné... Ukaž..." vstal jsem a nahnul se blíže k Tanakovi, jenomže místo ladného zhoupnutí a opření se o stůl jsem zakopnul o nohu židle a spadl přímo do klína právě Ryūnosukemu.

Lehce jsem se začervenal, když má hlava byla milimetr od Tanakového údu.
,,Ehm... Omlouvám se. Jsem blbec! Neumím chodit!" urychleně jsem vstal a začal dělat přehnaná gesta.

,,No to je v pohodě." podrbal se na zátylku.
*Počkat... On se červená?* zaznamenal jsem jeho začervenání.

,,Proč se červenáš? Přeci pro mě nemáš slabost!" vyhrkl jsem z rozpaků.

,,A co když ano?" jeho uhrančivý pohled mě začal přímo hypnotizovat.

V tento den, začal úplně nový příběh.
V tento den, se Tatsuki a Tanaka stali sobě velice blízcí.

Tatsuki...? Nová etapa tvého života může začít.