Tajemné tajemno

1.část

Nemám ráda nové začátky a taky nechápu důvod, proč začínat znovu, ale podle mé matky to je tak nejlepší. Jí nezajímají věci, o které jsem přišla . Kdepak. Ona se zajímá jen a jen o sebe. Už od mala jsem jí byla fuk a to možná odpovídá tomu, jak se chovám. Neříkám, že nejsem slušná, ale to, že se o vás jeden jediný rodič, kterého máte nestará, dělá svoje. Tátu jsem neviděla od té doby, co ho matka vykopla.

Vždy mi říká, že to bylo pro nás nejlepší, ale já si to nemyslím. Říká, že to byl velmi špatný člověk, přižemč se vždy zasměju a říkám si jako ona by tím dobrým člověkem byla. Zítra mě čeká první den v nové škole a nic nemám. Mám akorát svůj notebook, kam zaznamenávám své myšlenky, moji milovanou kytaru, která mě doprovází už od 4 let a rozvrh hodin. Nechci tam jít a na všechny být přátelská a seznamovat se. To dělat rozhodně nebudu.

Budu sedět někde pryč odevšech a budu si ťukovat vesele moje myšlenky a přemýšlet, jaký akord dát do moji písničky, aby to neznělo až tak zle. No. Radši už jdu spát.

Nejlepší probuzení na světě, které umí jenom moje matka. Postaví mi na stůl šálek čerstvě namleté kávy a odejde do práce. Tohle je snad jediná věc, kterou dělá dobře, ale dnes ráno bylo něco jiného.

Vstala jsem dřív, než má matka a mé tělo už nadále odmítalo spát. Nevadí. Aspoň tuhle chvilku využiji na to, abych si zjistila něco o tomhle městě. Otevřela jsem internet a napsala jsem do vyhledávače Stowe.

Nevylezlo tam nic, co by upoutalo moji pozornost. Jak nečekané. Nejzájímavější věc, která se tu stala je zatím to, že jsme se tu přestěhovaly s mámou. Vážně jsem jí nazvala mámou ?? Nechutný. Koukla jsem na budík a bylo přesně 5:00. A co jako mám dělat ?? Přemýšlěla jsem nad tím, že si půjdu možná zaběhat, ale koukla jsem z okna a viděla jsem, že celkem hustě pršelo. Sešla jsem dolů do kuchyně a pod stolem ležel stočený Dean ( náš pes ). I ten ještě spal a to přísahám bohu, že on snad nikdy nespí. Kdykoliv jsem vzhůru, tak on je taky, ale dneska ne.

Dnešek byl jiný. Dnešek byl den plný nových začátků. Rozhodla jsem se, že udělám něco, co by mě v životě nenapadlo, že znovu udělám. Šla jsem zpátky do pokoje a z té nejvyšší poličky jsem si vzala krabici a z tama jsem si vytáhla balíček cigaret. Otevřela jsem ho a vzala si jednu. Skočila jsem si ještě rychle udělat dolů kafe a vrátila se zpátky do pokoje.

Otevřela jsem si okno od balkonu a sedla jsem si. Položila jsem si kafe a zapálila jsem si. Bože .. Co to zase dělám .. Proč to zase dělám. Víte, když jsme bydlely s mámou v New Yorku, tak jsem se pohybovala ve špatné společnosti a tam mě naučili všechno zlé. V New Yorku jsem byla velice problémová dívka a tak matka usoudila, že by jsme se měly přestěhovat někam do menšího města. Pryč od toho všeho. Prý to dělá všechno pro mě, ale já si myslím, že je to prostě jenom zbabělec, který utíká před vzpomínkama. Slavnostně jsem si po půl roku zapálila. Bylo to ze začátku celkem nepříjemné cítit, jak vám ten štiplavý kouř putuje z krku do plic, ale po druhém potáhnutí to už bylo o něco příjemnější.

Dneska je vše dovoleno, takže si to nebudu vyčítat. Nemám ani proč. Tak tu tak sedím a dívám se po okolí a všimnu si velkého, hustého lesu za mnou. Z nějakého důvodu mě to fascinovalo, ale to bude asi tím, že v New Yorku jsem chodila tak maximálně do parku a to bylo nejblíž, co jsem se přiblížila přirodě. Déšť ustál a vystřídala ho hustá mlha. Po nějaké době jsem se podívala na hodinky a bylo 5:30. Sakra. To vážně uplynula jenom půlhodina ?

Připadalo mi to jako věčnost. Šla jsem zpátky do pokoje, protože mi už začínala být zima. Viděla jsem, že mám na stolku položenou kávu. Sakra. Matka to ví. Ví, že jsem nebyla v posteli a určitě cítila kouř. To bude problém. V tu chvíli jsem se zarazila. Počkat. Proč mě to vůbec zajímá ?? Sedla jsem si na židli a začala pít svoje dnešní druhé kafé.

Sprcha. Och bože. Konečně. Bylo to tak strašně uvolňující pustit si horkoou vodu a nechat aby mé myšlenky a obavy odplouvaly společně s vodou někam pryč. Asi tak po půlhodině jsem vylezla a šla zpátky do pokoje. Hodiny ukazovaly 6 hodin. Nejvyšší čas se chystat.

Zamířila jsem do šatníku a přemýšlela jsem, co si na sebe vzít. Otázka byla jasná. Chci vůbec na někoho udělat dojem a nebo mi je to jedno ?? A odpověď byla ještě jasnější. Je mi to jedno. Vzala jsem si černé roztrhané rifle a ne ty, které jsou v modě. Tyhle rifle jsem si roztrhla, když jsem spadla z motorky. Říkala jsem, že jsem byla trošku mimo kontrolu. Dále jsem si vzala bílé tričko a černou uplou mikinu. A teď co s vlasama ?? Jediná dobrá věc co jsem sdělila po matce. Krásné, rovné, černé vlasy. Díky bohu za to. Vlasy jsem si dala do culíku. No přece se nebudu nijak snažit, že ?

Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Vážně chci takhle vypadat ?? Po dlouhém přemýšlení jsem si místo staré, černé mikiny vzala novou, pěknou a hlavně velice drahou černou koženou bundu.To je ono! Vzala jsem si klíče od auta a vyjela jsem.