Vánoční iluze ~HG/SS~

Vánoční iluze

V ten den byli všichni spolu.
Ať už v Bradavicích,nebo doma s rodinami..atmosféra pohltila úplně každého.
Cukroví,přátelé,koledy,dobré jídlo a hlavně úsměvy na tvářích ať už těch,kteří dárek darovali,tak těch,co jej dostali.
Prostě Vánoce jak se patří.

Ovšem to neplatilo pro každého.
U Severuse Snapea Vánoce neexistovaly.
Dle jeho slov to bylo pouze pošetilé ječení,když někdo dostal nějakou kravinu,všichni se přežírali jako prasata a olizovali se pod jmelím..
Zachvěl se.
Ne..nic takového..
Mezitím,co společnost lidí na celém světě tvořila rodina,on měl tu čest pozorovat sklenici až po okraj naplněnou ohnivou whisky a periferním viděním vnímat plameny v krbu.
Ale nestěžoval si.
Rozhodně ne..
On jakožto introvert,si Vánoce nikdy nepředstavoval jinak.
Prostě byl spokojený.
Stejně jak se cítil,i upil.
Spokojeně.

Jeho kolegyně..Hermiona Grangerová,introvertka rozhodně nebyla.
I když jak kdy..
Ale teď rozhodně ne..
Tudíž pro ni samota způsobena nedostatkem přítomných blízkých,nebyla lehká.
Zrovna ležela v posteli,na klíně knížku,kterou četla zhruba hodinu a kterou absolutně nevnímala.
Na nočním stolku měla čaj,jehož teplota by se dala přirovnat ke sněhu.
Naštvaně vydechla,zavřela oči a vnímala tikání hodin,které ji pomalu ale jistě přivádělo k šílenství.

Mohla by jít opravovat eseje..
Ne..na to vážně náladu nemá..
Sakra Hermiono nemůžeš si vybírat!
Všichni jsou teď spolu,jenom ty jsi sama!
,,Ale já nemůžu za to,že se Ron urazil když jsem ho odmítla a už vůbec nemůžu za jeho následný odjezd do Romunska!,,
Zakřičela do prázdna.
Výborně,ještě nad tímhle přemýšlej..
Vlepila si mírnou facku.
Z návalu myšlenek jí začala třeštit hlava.
Už toho má dost..potřebuje na vzduch.
A to hned.
Vstala a vydala se ke dveřím.
Nevzala si plášť..teplota Bradavických chodeb v prosinci,je to poslední co ji v tu chvíli zajímalo.

Potichu za sebou zavřela dřevěné dveře a vydala se napříč blouděním tichým,klidným a oddechujícím hradem.

Jediné co slyšela,byl její rytmus dýchání a tlukot srdce.
Nic víc.
Jak neuvěřitelně příjemné.
Zhluboka se nadechla.

Ještě chvíli se procházela a nakonec se zastavila u výklenku pod oknem.
Posadila se na něj,kolena si přitáhla blíže k tělu a hlavu opřela o studenou zeď.
Vzpomínala.
Jak chodila těmito chodbami v patách svým nejlepším kamarádům,kteří si šli vlastním směrem a ji tu nechali.
Přestaň!
Vždyť jsi s nimi nechtěla jít..
Nechtěla..
A nelituje toho..
Harry si s Ginny založil rodinu,Ron chce cestovat..
Tohle je život..
Oni ho narozdíl od tebe žijou!
Trhla s sebou.
,,Ale já ho žiju taky!,,
Špitla sama pro sebe.
Je to vidět..Harry má už manželku a Ronovi to dlouho trvat nebude..
,,No a co? Já na nějaký vztah nemám náladu..,,
Odsekla hlasitě.
V tom se zarazila.
Musí se utišit..ta ozvěna jí nedělá příliš dobrý pocit.
,,A navíc,to že nemám partnera neznamená že nežiju život,takže tady meleš úplné-,,
Znovu se zarazila.
Vždyť mluví sama se sebou..
Zasténala a chytila se za hlavu.
Je snad blázen?
No,vzhledem k minulým týdnům by se ani nedivila.
Ne Hermiono..ty nežiješ..
Ty přežíváš.
Zoufale si povzdechla.
Až teprve teď si uvědomuje,jak pro ni byli ti dva důležití..teď když jsou pryč..nemá nikoho.
Ani rodiče,kterým posléze paměť nešla navrátit.
Začaly ji štípat slzy.
Taktéž začala vnímat chlad.
Nepříjemně se zachvěla.
Pokusila se to ignorovat..
Hlavu odvrátila směrem k oknu a pozorovala Bradavické pozemky,které svítily jako svíčky ve tmě.
Dokonce i mírně sněžilo.
Svoji studenou dlaň přiložila na zamrzlé sklo..

Ne Hermiono..nevybrala jsi si správně..dřív nebo později by jsi zjistila,že k Ronovi něco cítíš a společně by jste cestovali..měli rodinu..
Takhle se tu každé ráno dohaduješ se Snapem a ani ve třídě klid nemáš..nebo si ho spíš neumíš udělat..
Lektvary tě vždy bavily..ale ne natolik,aby jsi je učila..
,,To není pravda!,,
Zasyčela do prázdna.
,,Lektvary mě baví..tahle práce mě baví..Rona jsem nikdy nemilovala,takže by se nic nezměnilo..a po válce nemám vážně chuť cestovat!,,
Vychrlila ze sebe.
,,A naštěstí se situace se Snapem už uklidnila..,,
Ano..je to pravda..vše se uklidnilo.
Rozdali si karty na stůl,že v neustálých sporech pracovat nemůžou..ani ona..ani on.
Ovšem nepřátelské napětí mezi nimi stále panovalo..
Prostě ona a Snape..to k sobě nikdy nešlo..
A proto každý večer seděla u portrétu bývalého ředitele Albuse Brumbála a buď to hledala pomoc,a nebo vzlykala.
Chápala,že je Severus velmi komplikovaný člověk..měla pro něj to pochopení..ale když se začal bavit na její účet naschvály,měla chuť mu do dýňového džusu nalít arzen.
Což by jako lektvarový mistr ihned poznal a nakonec by to byla ona,kdo by jej vypil.
Tyto dennodenní "války" s ním,ji ničily..
Avšak..někdy si je užívala.
Ale všechno nakonec dopadlo tak,že si na rozkaz aktuální ředitelky McGonagallové,podali ruce a se slovy že s těmito pošetilými "hrátkami" končí,se každý rozešel napříč své kariéře a svým povinnostem.
Sotva spolu prohodili dvě,tři slova..
To Hermioně ale nevadilo..proč by se měla dávat do řeči se Snapem.
A pokud by se do ní dala,rozhodně by ji nenazvala řečí.
Ve finále pro ni byl a pořád je ten nepříjemný sklepení netopýr,který ji vždy pouze urážel a trénoval si na ní svůj sarkasmus.