Na zabití

Prolog

Pomalu jsem zamžoural do světla nade mnou. Kolem mě to smrdělo dezinfekcí a v rukou jsem cítil napíchané hadičky do žil, což mě donutilo posadil.

Zrychleně jsem dýchal a vyděšeně sledoval jehly v mé ruce. Přístroj vedle mě začal pípat ve znamení zvýšeného tlaku a do pokoje po chvíli vtrhla sestra.

"Co se děje pane?"Přešla ke mě a já se na ní podíval."V-vyndejte...ty jehly..."Víc jsem se roztřásl, když jsem si vzpomněl na ten pohled a málem hodil šavli. Bylo to hrozně nechutné.

Nejdřív odporovala, ale když se můj tlak stále zvyšoval, hadičky mi odpojila a já zhluboka vydechl.

Až teď mi došlo, proč tu jsem. Ihned jsem se podíval na svou hruď,kterou jsem měl odvázanou a pak zpět na sestřičku. Mé zranění mě moc nezajímalo. Teď mě zajímala jen jedna věc.

"Kde je Jonathan?!"Zoufale jsem sestřičku sledoval."Omlouvám se,ale nevím,o jim mluvíte..."Řekla zmateně a mě se zadrhl dech."C-co? A-ale... vždyť ležel na zemi hned vedle mě... vím to!"Začal jsem panikařit a sedl si.

"Pane... když k vám dojela sanitka,nikdo jiný kromě vás tam nebyl...

A máme tu začátek nové knížky...jeeej...jste rádi?😄Snad se vám kapitola líbila a kniha vás zaujala.😉😋

P.S. Vydala bych to později, ale mám vás natolik ráda, že jsem to vydala dnes.😉

KikA