Příběh podle skutečné události: Aneb Oldova cesta!

13 2 3
                                    

Úvod: Už od malička jsem doufal, že ze mě něco bude, ale netušil jsem, že si toho tolik protrpím. Nechci si tady hrát na chudáka, ale jen tím chci říct, že můj život nebyl úplně podle mích představ. Chci vám povědět o mé cestě, jak jsem už od malička žil a jak žiju teď. Takže se pohodlně usaďte a doufám, že se vám celý příběh o mě bude aspoň trochu líbit. Přeji příjemné počtení.

1. Kapitola

Základní škola - šikana

Už na základní škole jsem nebyl moc dobrý jak v učivu, tak i v pohybových disciplínách jako je tělocvik. Když jsem nastoupil na školu, tak jsem si říkal, že to bude všechno v pohodě. Ano, zdalo se to být všechno fajn, než jsem nastupoval už do 6. třídy a já jsem ani zdaleka netušil co mě čeká. Jak se zdalo, tak všechno bylo v pohodě, ale to byla velká mýlka. Hned ze začátku se mi něco nezdálo, protože vedle naší třídy měli třídu i 9. A a v té třídě byl jeden ,,prevít", který dělal ze sebe něco co není a to, že je velký pán což nebyl. Takže si na každého vyskakoval a jednou se to zvrtlo, šel pak i po mě jeden čas. To jsme takhlen jednou hráli na chodbě pingpong s kamarádem a míček se nám omylem zakutálel do třídy 9. A a co jsem vůbec nečekal, tak on přišel rozdupnul míček a hodil nám ho zpátky a já jsem na něl zavolal ,,přijde ti to normální ničit náš majetek?" a on se otočil a šel proti mě, tak jsem radši šel do moji třídy kde si mě ani nikdo nezastal. Zkoušel jsem mu uniknout, ale nešlo to. On za mnou doběhl a jeho rukou mě pod krkem přimáčknul ke zdi. Škrtil mě, nemohl jsem se nadechnout. Díky bohu mě pustil dřív, než jsem ,,vypustil duši". Tak odešel a asi po 5i minutách přišla nejmenovaná učitelka do mě třídy a chtěla, abych šel s ní do kabinetu, ale mě se nechtělo, ale ona mě přinutila. Tak jsme šli a ona se mě začala ptát, co se to dělo v naší třídě. Proč tam byl takový hluk a proč slyšela jenom mě křičet.. Tak jsem ji odpověděl, že jsme se kočkovali s jedním kamarádem ze třídy. Uvěřila mi, ale byla si taková nejistá. Nechtěl jsem mít problémy s tím gaunerem, tak jsem radši lhal. Ale byla to chyba, než do té doby ten kluk odešel ze školy, tak si mě pořád dobíral. Myslel si, že má navrch, ale pak jednoho dne jsme měli návštěvu jednoho vojáka od nás z města a já jsem se s ním dal do řeči. Povídali jsme si spolu a pak mě nabídnul, jestli bych se nechtěl podívat na jejich tréninky bojového umění co se používá v armádě. Od té doby jsem poznal musado.

2. Kapitola

Zařazení do týmu

Když jsem poprvé šel na trénink musada, tak mi řekl voják ať se připravím a vezmu si něco na cvičení a v tu dobu jsem přemýšlel co si mám na sebe asi vzít, tak jsem hledal na internetu co, tak si vzít na sebe na trénink musada. Pak mi došlo, že trénujou v maskáčích (oblečení pro vojáky) a tak jsem to pověděl svému tátovi a ten mi jedny sehnal. Sehnal mi i boty. Měl jsem vojenské pravé Kanady. A tak jsem se oblékl do vojenského oblečení a šel jsem na domluvené místo v domluvený čas. Když jsem tam dorazil, tak tam už se rozcvičovali vojáci a já na ně koukal s obdivem. Přišel za mnou voják a řekl mi ,,Ty jsi Olda že jo?". Já jsem odpověděl, že ano, tak mě vzal sebou za trenérem a tak mě hoši pěkně přivítali. Celý trénink jsem pouze koukal jak trénujou a bylo to opravdu úžasný. Koukal jsem jak se umějí ubránit proti noži, tyči a samotné střelné zbrani. V tu dobu jsem se do tohoto sportu "zamiloval". U musada jsem byl skoro 3 roky, než trenér odjel do zahraničí zápasit profesionálně. Tak jsem mu popřál hodně štěstí a já doufám, že se zase někdy potkáme.

3. Kapitola

Jaká byla moje motivace ke cvičení?

Jak už bylo zmíněno v první kapitole, tak na tělocvik jsem byl úplné nemehlo. Jak se to změnilo? K tomu jsem se nějak dopracoval sám a to hlavně kvůli tomu, že se mi na škole všichni smáli, že jsem tlustý malý hoch. Dokonce si na mě i ukazovali prstem. Jednoho dne, když jsem přišel ze školy domů večer, tak jsem si jako každý večer připravil tašku do školy, a tak jsem si řekl, že si zkusím zacvičit, tak jsem si lehnul na zem a začal jsem dělat sedlehy a po asi 3 sedlehech jsem byl zpocený jako ,,prase". Tak jsem takhlen pokračoval asi měsíc a do toho jsem přidával i kliky a postupně jsem budoval svalovou hmotu, poté šel dolů i tuk, když jsem si pozměnil jídělníček a přestal jsem jíst všechno tučné, nezdravé jídlo. Tím se mi změnil úplně celý život a momentálně jsem na vyšší úrovni. Jeden den jsem šel na procházku k babičce a dědovi, když jsem řekl dědovi, že jsem se dal do cvičení, tak vyhrabal ve skříni starou, olympijskou, jednoruční činku, která měla 6 kilo. Tak mi ji dal do ruky a na počítání podle dědy jsem dělal s tou činkou cviky. Boleli mě ruce asi týden po tom všem, tak jsem to střídal s posilováním bricha, dělal jsem kliky chodil jsem častěji ven na procházky a tím jsem posiloval jak nohy, tak jsem tím zvyšoval svoji kondičku. Tak jsem v tom pokračoval a po nějakém čase jsem viděl změnu.

Pokračování příště.

Has llegado al final de las partes publicadas.

⏰ Última actualización: Dec 16, 2017 ⏰

¡Añade esta historia a tu biblioteca para recibir notificaciones sobre nuevas partes!

Příběh podle skutečné událostiDonde viven las historias. Descúbrelo ahora