Já a Newt nejsme tak úplně přátelé. No, myslím, že to není to pravé slovo. Nesnášíme se navzájem. Nejsem si zcela jistá proč, ale je to tak.
Popravdě toho o Newtovi moc nevím, krom toho že je hrozný a otravný frasák.
Přiznávám, že je nádherný. Ale říká se ošklivý uvnitř, ošklivý navenek.
Dneska se objevil nováček, takže jako vždy děláme Vatru. Nic pro mě.
Jakmile se Placeři napijí Gallyho nápoje, začnou se chovat jako zvířata. Strkají a hulákají po holkách. A hádejte, jsem tu jediná holka.
Asi chápete, proč vynechávám Vatry. Ale Thomas trval na tom, abych dnes přišla.
Takže jsem tady, sedím na kmeni stromu a čekám na Thomase, kterého nemůžu najít.
Někdo si za mnou odkašlal, doufala jsem, že je to Thomas, ale když jsem se otočila, spatřila jsem Gallyho.
Dovolte mi vám něco říct o Gallym. Je horší než Newt. Stejně jako Newt mě rád uráží, ale Newt se mě nikdy nedotkl. Gally nemá problém mě udeřit.
„Co chceš?" Zavrčela jsem.
Sjel mě celou pohledem a pak se mi podíval do očí.
„Chci to udělat." Řekl s nechutným úšklebkem na jeho tupým obličeji.
„Vypadni." Podívala jsem se na něho.
„To pro tebe nejsem dost dobrý, (Y/N)?" Neměl v plánu odejít.
Chtěla jsem mu odseknout nějakou vtipnou a sarkastickou poznámkou, i přesto že jsem si byla vědoma, že to skončí tak, že mě udeří. Ale byla jsem přerušena.
„Nech ji na pokoji." Ozval se za mnou hlas. Ten hlas bych poznala vždycky. Newt.
Spadla mi brada. Newt mě brání?
Gally se podíval na Newta. Než však odešel, podíval se na mě naštvaným pohledem.
Jakmile se Gally ztratil, otočila jsem se čelem k Newtovi. „Odkdy jsi milý?" Zeptala jsem se a zvedla obočí.
„Moc si nevěř, pořád si jenom frasák." Řekl naštvaně.
„Tak proč si mě bránil?" Dala jsem si ruce v bok.
„Protože si může vybrat někoho lepšího na kopání. Jsi ztráta času." Řekl tvrdě.
„Jak myslíš, odcházím." Postavila jsem se a šla do svého pokoje do Dvora.
Nejsem ten typ člověka, který ukazuje svoje pocity, ale i já je mám. A právě teď je toho na mě moc.
Jakmile jsem zamknula dveře, po tvářích se mi začaly kutálet slzy.
Nesnáším, když brečím, ale předstírala jsem už hrozně dlouho, že mi to je jedno. Nemohla jsem to vydržet.
Sesunula jsem se na postel a hlavu si zabořila do polštáře.
Když jsem přestala brečet, což mi připadalo jako hodiny, někdo zaklepal na dveře.
„Jdi pryč Thomasi!" Zakřičela jsem na něho, ale znělo to jako zafunění.
„Y/N?" Ozvalo se za dveřmi.
Nerozpoznala jsem kdo to je, kvůli mým vzlykům, ale rozhodně to nebyl Thomas.
Utřela jsem si slzy a upravila vlasy, než jsem otevřela dveře, abych zjistila, že za nimi stojí člověk, kterého jsem nechtěla vidět.
Newt.
„Ty jsi brečela?" Zeptal se mě.
„Ne, to na to vypadám?" Zamumlala jsem.
Následovalo ticho.
„Co tu vůbec chceš?" Zamračila jsem se
„No, chtěl jsem tě zkontrolovat, vypadala si rozrušeně." Zamumlal.
Nemohla jsem uvěřit tomu, co říká. V jedné chvíli se snaží z mého mizerného života udělat hromadu plopáků, a pak mě přijde zkontrolovat, jestli nejsem smutná?
„Co to sakra s tebou je?"
„J-Já" Snažil se najít slova, ale já ho nenechala domluvit.
„Nemůžeš mi zničit život a v dalším okamžiku se chovat, jako bys měl o mě starost! Jo, a víš, proč jsem brečela? Kvůli tobě!" Teď už jsem křičela na blonďatého kluka.
„(Y/N), omlouvám se." Zakoktal.
Odfrkla jsem si. „Omlouváš se?" Zeptala jsem se. „A za co přesně?"
Nemohla jsem tomu věřit.
„Co jsem ti kdy udělala? Vážně, co máš za problém?!" Křičela jsem na něho.
Zoufale se na mě díval. Po dobré minutě, kdy jsem na něho naštvaně koukala, jsem ještě nedostala odpověď.
„To mi nemůžeš dát ani to zatracení vysvětlení?!" Vykřikla jsem frustrovaně.
Jen na mě zíral svýma zlato-hnědými očima. Zajímalo by mě, co se mu asi honí hlavou.
„Skončila jsem s tebou." Chtěla jsem mu zavřít dveře před nosem.
„Počkej." Newt mě zablokoval, vešel dovnitř a postavil se přede mě.
„Co chceš?" Zavrčela jsem.
„Chci něco zkusit." Než jsem stihla něco říct, jemně mě vzal za tváře a spojil naše rty.
Chtěla jsem se odtáhnout, ale nějak to nešlo. Cítila jsem, že je to správné, mít jeho rty na těch mých, ale současně i špatné.
Rukama sklouzl k mým vlasům, zatímco jsem si ho přitáhla za zátylek.
Zanedlouho mě přitlačil ke stěně, kde mě políbil na lícní kost.
Věci se rychle vymkly z rukou a já to musela zastavit.
Odstrčila jsem od sebe Newta, čímž jsem si od něho vysloužila zmatený pohled.
„Proč si mě políbil?" Tentokrát ho nenechám jít, bez toho aniž by mi odpověděl.
Následovalo ticho, zase.
„Protože jsem do tebe blázen. Mám tě rád a nesnáším, že nad tím nemám kontrolu." Mluvil tak rychle, že jsem skoro nerozuměla. Ale i přesto jsem věděla přesně, co říká.
„To nedává smysl, nesnášíš mě. Proč sis mě celou dobu co tu jsem dobíral?"
„Tak to není, já... prostě mě hrozně děsí, že se kvůli tobě cítím jinak. Myslel jsem, že když na tebe budu hnusný, tak to přestane." Chvíli mu trvalo, než našel správné slova.
„A co ode mě očekáváš? Mám ti odpustit a zapomenout na všechno co jsi mi celé měsíce dělal?" Dala jsem si ruce v bok.
„Tak trochu v to doufám." Řekl s úšklebkem. Protočila jsem očima.
Awh, frase!
„Tohle neznamená, že ti odpouštím." Začala jsem. „Jenom tě ráda líbám." Dodala jsem s malým úšklebkem.
„Dobře." Usmál se a přitáhl si mě do dalšího polibku.
Další oneshot! :) Snad se vám bude líbit.
Chtěla bych vám všem poděkovat za vaše přečtení, komentáře a vote. Neuvěřitelně si toho vážím! Jste úžasní!!! ♥♥♥
Viděli jste už trailer na Death Cure? Ten konec mě málem rozbrečel >.< Osobně si myslím, že nejlepší ze všech tří trailerů :)
Zdroj: wattpatd: newtgotmelike
