𝐦𝐚𝐤𝐞 𝐲𝐨𝐮 𝐛𝐞𝐥𝐢𝐞𝐯𝐞 𝐢𝐧 𝐥𝐨𝐯𝐞 | 𝐦𝐚𝐫𝐜𝐮𝐬 & 𝐦𝐚𝐫𝐭𝐢𝐧𝐮𝐬

Plán

O dva roky později

Pohled Míši

,,To je super! Musíme je dát zase dohromady" vypískla jsem štěstím.
,,Já vím, to je jediný účel, proč jsem chtěl ten koncert v ČR udělat, plus se uvidím s tebou lásko, takže zabiju dvě mouchy jednou ranou" řekl Marcus.
,,Ale jak ji mám na ten koncert asi dotáhnout, hm?"
,,A jak mám Martinuse donutit se jí před 1500 lidma omluvit a přiznat se?" oplatil mi otázku stejným tónem.
,,Taky pravda. To zmákneme. A až budou zase spolu, my si zase uděláme společnou chvilku" řekla jsem mu a zkousla jsem si ret. Už aby to bylo.
,,Samozřejmě, lásko. Takže si nezapomeň vyzvednout ty lístky na poště a za týden uskutečníme náš plán"
,,Dobře, ahoj" řekla jsem a položila jsem telefon. Abych vás trošku uvedla do situace. S Marcusem jsme stále spolu, Terka se trápí, protože Tinus jí chybí a stále ho miluje. Taky se proto řezala... Ale teď už to nedělá, díkybohu. A bydlí u nás, protože její rodiče ji doma nechtějí. Doslova jí řekli, že už není jejich dcera.
A Martinus?
Před fanoušky se snaží vypadat normálně, usmívá se, podepisuje se... Ale ve skutečnosti to tak není. Marcus mi do podrobna popsal jeho první měsíce od doby, kdy Terka odjela. Prý byl smutný, nejedl, nespal a z pokoje skoro vůbec nevycházel. Doteďka si to dává za vinu a Marcus mu dokonce musel rozmlouvat i sebevraždu, protože prý nemůže žít s pocitem, že jí ublížil. No, Adla má děcko, kluka a jmenuje se Sebastián. Každopádně teď jdu uskutečnit můj plán.
,,Teri?" opatrně jsem vešla do jejího pokoje.
,,Ano?" neodtrhla zrak od mobilu.
,,Půjdeš se mnou na poštu? Nechci jít sama" zeptala jsem se nenápadně.
,,Jasně" řekla mi s úsměvem a vzala si bundu. Vyšli jsme z baráku a za pár minut jsme už byly na poště. Vzala jsem si obálku, poděkovala jsem a šly jsme zase domů.
,,Co to je? To už si s Marcusem jako píšete dopisy nebo co?" zeptala se mě doma.
,,Hahaha - ne. Teri... Tohle" dramaticky jsem vytáhla vstupenku na koncert.
,,Je papírek, díky kterému budeš zase šťastná"
Oznámila jsem jí.
,,Tak na to zapomeň! Na žádný jeho přiblblý koncert NE-PŮ-JDU! Už nikdy! Nepotřebuju se dívat, jak se tam objímá s fanynkama... Navíc, už ho nemiluju. Je mi ukradený"
,,Co tu tak řvete? Vzbudíte Sebíka" přišla do kuchyně Adla, která je s naším plánem už dávno obeznámena a jde s náma, dokonce i se Sebíkem.
,,Aha, už chápu. Tak se hádajte potišeji nebo vůbec, dík"
Řekla a odešla.
,,Teri! Copak to nevidíš? Trápíte se, oba dva... Miluješ ho, jde to vidět... Nauč se lhát. Teri... On chtěl spáchat sebevraždu" řekla jsem jí a vstupenku jsem jí dala do ruky.
,,Cože? O-On... Proč?" zeptala se a v očích se jí zaleskly slzy.
,,Prý nemohl žít s pocitem, že ti ublížil. Ale bylo to tak před rokem a Marcus mu to rozmluvil." mávla jsem rukou.
,,Proč jste mi to neřekly?! Proč jste mi to tajily?! Bože, já jsem taková kráva! On... Chtěl... Kvůli mě? Kdy je ten koncert?!" vyletěla Terka ze židle.
,,Za týden" řekla jsem klidně.
Jenom přikývla a zaplula do svého pokoje.

Pohled Terky

To snad nemyslí vážně! Zase ho po dvou letech uvidím? Těším se, ale zároveň se strašně bojím. Cítím se provinile. Radši nad tím přemýšlet nebudu, bůh ví, čeho je můj mozek schopný a já se chci té středy dožít...

O týden později

,,Těšíš se?" zeptala se mě Míša.
,,Bojím se" svěřila jsem se jí s mými obavami.
,,Nemáš čeho" ujistila mě a společně jsme se prodrali do první řady. Pár lidí si mě všimlo a něco vykřikovali nebo tak, ale mě to bylo fuk. Netrpělivě jsem přešlapovala, nemohla jsem se dočkat, až ho zase uvidím na živo.
,,10..." je to tady. Fanynky začaly pištět.
,,9..."
,,8..."
,,7..."
,,6..."
,,5..." začala hrát hudba.
,,4..."
,,3...2..."
Dramatická pauza...
,,One more second with you!" začali zpívat. Udělali to, co dělají klasicky na každém koncertu a odzpívali tuhle písničku. Pak další a další. Mac neustále házel pohledy na Míšu. Ta se jenom culila od ucha k uchu a ústy naznačila 'First Kiss' a ukázala na mě, načež Mac zakýval hlavou na souhlas.
A vida. Na First Kiss mě opravdu vybral. Nahrnuly se mi slzy do očí, ale zvládla jsem to a úspěšně jsem se dostavila na pódium. Pozdravila a objala jsem se s Macem.
,,Martinus by ti chtěl ještě něco říct" řekl mi Mac a odstoupil stranou. Tinus si nervózně zkousnul spodní ret a podíval se na Marcuse, který na něj jenom spilenecky mrkl. Nadechl se a začal...
,,Já... Bych se ti tady chtěl předevšema omluvit za to co se stalo... Nebylo dne, kdy bych si to nevyčítal, kdy bych nelitoval, kdy bych... Tě přestal milovat. Protože... J-jak jsem t-ti..." začal se mu třást hlas. Znova se podíval na Marcuse a ten jen zakýval hlavou ať pokračuje. Fanoušci pomalu ani nedutali.
,,Jak jsem ti tehda řekl, budeš navždy moje princezna..." usmála jsem se.
,,Chci ti jen říct, že i když se stalo to co se stalo a můžu si za to sám, nikdy jsem tě nepřestal milovat... Stále jsem na tebe myslel... A... No víš..." nervózně pohlédl na Marcuse, na fanoušky a pak zpátky na mě. To co udělal mě totálně a když říkám totálně tak opravdu totálně dostalo. Klekl si, chytl mě za ruku a pokračoval.
,,Myslíš, že by jsi mi dokázala odpustit?" zeptal se.
Jenom jsem zakývala hlavou na náznak 'ano'
,,Už dávno jsem ti odpustila" řekla jsem mu. Pustil mou ruku a ze zadní kapsy svých džín vytáhl krabičku, kterou když otevřel, tak se ji naskytl pohled na nádherný stříbrný prstýnek a kamínkem.
Snubák.
,,Vezmeš si mě?" zeptal se s nadějí v hlase a fanoušci začali pištět a tleskat. Rukou jsem si zakryla ústa a začala jsem brečet dojetím, přičemž jsem horlivě přikyvovala hlavou. Oddychl si, stal a objal mě. Po dvou letech mě zase objal. Můj bože, on mě objal. Můj bože, on mě požádal o ruku.
Můj bože, já jsem řekla ANO!
Jsem strašně šťastná. Odtáhl se, navlékl mi prstýnek a políbil mě. Fanoušci nadšeně pištěli a já jsem stále brečela.
Opřela jsem si svoje čelo o to jeho a zavřela jsem oči. Bože, to bude fotek, videí a příspěvků na instagramu, facebooku, internetu, v časopisech...
,,Milovala, miluju a milovat tě budu" řekla jsem mu.
,,Miloval, miluju a milovat tě budu princezno, MOJE princezno" zašeptal mi nazpět...