Zrazu se ozval výstřel. Uviděla jsem jak Alexe seklo v hrudníku a padá k zemi. Docela mě ovládl pocit štěstí.
Který samozřejmě okamžitě zmizel.
Ozval se hlasitý výstřel. Myslela jsem si, že to bylo někde jinde. Ale ne.
Nickovi se povolil stisk na...
Ani jsem se nenadála a už jsem byla v 6 měsíci těhotenství. Přesněji za necelé 2 týdny to bude 7 měsíc.
Nick se celé ty dva měsíce bohužel vláčel po soudech neboli spíše policejních stanicích a tam ho vyslíchali. Jednak kvůli tomu že ho postřelili ale taky i kvůli těm drogám do kterých se nějakým způsobem zamotal Jack. Mám takový pocit že mi Nick říkal že to Jacka hodil nějaký jeho "kamarád" který se později oběsil. Nebo tak nějak. Nevím. Nezabívám se tím.
Já se radši zabývám naším malým prckem. Když jsem byla na nedávné kontrole tak jsem vyděla náš malý uzlíček štěstí už o trochu lépe než v 5 měsíci těhotenství. Samozdřejmě tam se mnou byl Nick a ten den nám měla doktorka říct pohlaví našeho miminka.
Když na to došlo tak Nick odmítl to vědět a odešel. Já jsem pohláví mého malého broučka chtěla vědět, ale přemohlo mě pozdější překvapení. To jak budeme s Nickem toužit aby to byla holčička nebo chlapeček a pak by jsme zjistili že se nám přání splnilo nebo ne. Ale mě je to vlastně jedno. Hlavně aby byl náš brouček zdravý, usmíval se a měl nás rád. To jediné co chci. To co si přeju.
A tak mi doktorka udělala nějaké testy. Myslím že jestli nemám těhotenskou cukrovku a na další věci co mě můžou potkat při těhotenství. Vše jsme s paní doktorkou dořešili a já se sní rozloučila. Vyšla jsem ven a tam v čekárně seděl Nick a měl hlavu v dlaních.
Vypadal jako by ho něco trápilo. Zmocnil se mě strach. Přešla jsem k němu a sedla si vedle něj. Hlavu jsem složila na jeho rameno. "Co se děje?" zeptala jsem se šeptem. Trochu se narovnal a zvedl ruku na které jsem měla opřenou hlavu a položil ji okolo mých ramen. Přivinul si mě k sobě a líbnul mě do vlasů. "Bojím se, bojí se že s naším šprčkem něco bude. Že bude nějak nemocné. Nebo...." nedořekl to protože jsem se mu natiskla na rty. Začala jsem s nimi jemně pohybovat a on taky.
Odtáhla jsem se a usmála se na něj. "Neboj bude v pořádku. Bude zdravé. Bude šťastné a bude nás mít rádo" zašeptala jsem a zvedla se na nohy. Podala jsem mu ruku aby se mohl zvednout. Chytil ji, ale místo toho aby vstal tak si mě stáhl k sobě na klín. Rukou mi jemně zajel do dlouhých vlasů a pritáhl si mě do polibku.
"Miluju tě" zašeptal mi u rtů. "Miluju tě" zašeptala jsem i já. Zvedl se a já mu sklouzla z klína. Samozdřejmě mě chytil. Oblékla jsem si kabát a ruku v ruce šla s Nickem domů.
V autě se mě Nick nenápadně vyptával na pohlaví miminka. Neodpovídala jsem mu vůbec a v duchu se mu smála. Pak jsem to jednou utla. "Já nevím co to bude. Chci to jako překvapení" vyhrkla jsem a oba jsme se zasmáli. Zbytek cesty jsme si zpívali písničky co hráli v rádii.
Doma jsme jako každý den si dali oba 2 hodiny na práci a pak šli na procházku do parku. Byli tam lidi se svými psi. Vspoměla jsem si na Timmiho a Mattyho. Timmi vůbec nevím kde je. Asi před 2 lety utekl Lili (Kathrine sestře) když sním byla na procházce. Už se nevrátil. A Matty ten je u našich doma. Mají ho kvůli tomu že my jsme je už opustili tak ať mají nějaké to potěšení.
Vrátili jsme se domů a společně zalezli pod deku v obýváku a koukali se na televizi.
Pak už to bylo jako každý den. Šli jsme udělat večeři, navečeřeli se, šli jsme do sprchy, zalehli do postele. Povídali si s našim broučkem. Nick mě hladil a pusinkoval mi bříško. No a když bylo dostatečně pozdě tak jsme šli spát......
Oops! Questa immagine non segue le nostre linee guida sui contenuti. Per continuare la pubblicazione, provare a rimuoverlo o caricare un altro.
