Green spirit (Pozastaveno)

5.

Dekuji moc za ☆ =^.^= .. tady máte další kapitolku, tak doufám, že potěší ^^ Dnes je psána z pohledu Chiakiho a jako omluva za zpoždění je o něco delší ♡

》Chiaki《

Nehnutě jsem se opíral o studenou zeď, neschopen slova, a zíral směrem, kterým odešel.

Co se to tady právě stalo??!!

Měl jsem za to, že ho můj nezáživný monolog v baru nudil, tak jsem se radši dekoval.  Popravdě mě to dost mrzelo. On byl můj naprostý ideál! Čišela z něj dominance a byl tak děsně sexy, ale přitom měl úroveň a takovou tu auru nadřazenosti a prostě aww...

...  ale byl jsem na odmítání zvyklý.  Všichni "přátelé" mě se zhnusením opustili, když zjistili , co jsem zač.

Když jsem se předtím  probral z toho šoku, jak mě kdosi natlačil na zeď, tak mi málem vyskočilo srdce z hrudi.
Stál tam! Stál přímo přede mnou!!

Popravdě jsem nečekal, že ho ještě někdy uvidím, takže jsem úplně zkoprněl a nevěděl co říct. 

Způsob, jakým se mi díval do očí, byl zničující.  Jeho oči byly té nejtmavší barvy , jakou jsem si dovedl představit a byly tak hřejivé a pohlcující. Ztracen v jeho očích jsem měl pocit , že mi nic nehrozí.

To, jak se najednou začal přibližovat mě dost vylekalo, protože jsem z jeho pohledu na chvíli zapoměl, kde jsem. Nějak jsem se neovládl a tiše kníkl, protože jsem měl pocit, že mě jinak ta černá pohltí.

Naštěstí se zdálo, že ho to probudilo a on se malinko oddálil.  V tom mi ale položil ruku do vlasů a já se opět solidně lekl. Z části to bylo proto, že se mě vlastně dotkl poprvé, když nepočítám to přiražení (úchyláci XD) na stěnu a taky pro to, že to ve mě vyvolalo dost ošklivé vzpomínky, díky kterým jsem byl ve škole terčem šikany. 

Na jeho otázku, když se ujišťoval že nejsou barvené, jsem chvilku nevěděl co říct.

Jak to mohl v té tmě poznat?!

Vždyť ti blbci, kteří mě kvůli nim šikanovali to nezvládli ani když mě za ně zvedli do vzduchu a kus jich odstřihli!

.... vlastně to byl důvod mého asimetrického účesu, protože mi prostě na jedné straně kus vlasů chyběl.

Další otázka padla na mé oči.  Lidi říkají, že je to divná barva - pro japonce nepřirozená a dokonce mě ve škole několikrát napomínali, abych nosil tmavé čočky a obarvil si vlasy. Jenže, to jsem nechtěl.  Ano, sice mám kvůli nim problémy, ale dostal jsem je od maminky.

Je to cizinka původně  z nějaké malé země v Evropě.

Když jsem byl malý, tak mi vyprávěla příběhy že svého dětství a taky mi řekla, že tyhle oči se dědí v našem rodě už celé věky. 

Kam až paměť sahá.

Prý je měla její mamka, babička i prababička a spousty žen před nimi. Prý je to zvláštní ale jsem první kluk , který se narodil za dlouhou dobu. Říkala, že je to zázrak, že prý vždycky chtěla syna. Nemůžu říct, že jsem měl bezproblémový život, ale za to jsem měl milující matku , která pro mě byla vším.

To jsem ale trošku odbočil od mého prvotního problému kterým byl tenhle idol , který mi momentálně žmoulal pramínek vlasů a nepřetržitě na mě zíral.

..Vůbec nevím, o co mu jde...

Už jsem nevydržel ten nápor,  tak jsem uhnul pohledem a tiše mu an jeho otázku odpověděl. Jeho oči do mě doslova propalovaly díry a já netušil, co od něj očekávát.