Green spirit (Pozastaveno)

3.

》•《

Stáli tam oba dva v temné uličce.

Chiaki mu jen vystrašeně hleděl do očí, protože v něm stále přetrvával ten strach , když ho zatáhl sem.
Ale kromě toho se mu do tváří začala hrnout mírná červeň, protože byl u Rikiho tak blízko a ke všemu v téhle pozici a byli úplně sami.
Riki na něj zíral a normálně by Chiaki hned nervózně těkal očima, ale něco v jeho pohledu ho drželo v transu a nemohl odtrhnout zrak. 
Riki už skoro rozdýchal ten běh Nomálně by mu to nedělalo potíže, ale momentálně se jeho tělo muselo vypořádat ještě s něčím jiným.

Upřeně se díval na osůbku pod sebou, a ještě trochu přiblížil obličej. Chiaki udiveně kvíkl a to Rikiho probralo.  Lehce spustil jednu ruku , kterou měl do té doby opřenou o zeď a jemně se dotkl Chiakiho vlasů. Toho náhlý dotek překvapil, tak sebou mírně trhl, ale neuhýbal, na to byl až příliš fascinován jeho pohledem.
Riki si vzal mezi prsty jeden pramínek a mírně jej zažmoulal. 

"To není barvené co? Na to jsou až příliš jemné."

Prolomil ticho svou otázkou a Chiaki sebou zase lehce trhl.

"I tvoje pleť je hodně světlá a ty oči..... nejsou to barevné čočky..že?"

Zeptal se a trochu se zarazil nad představou, že by to byl pravda.  Chiaki ale nesouhlasně zavrtěl hlavou

"......Ne nejsou, ty vlasy i oči....všechno mám po mamince."
Pronesl plaše a těkal rozpačitým pohledem. 

" Kam jsem řekl, že máš koukat , když s tebou mluvím?" Zeptal se tiše, skoro zašeptal Riki, ale mělo to v sobě takovou sílu, že se mu maličký téměř okamžitě podíval do očí, teď už dost  rudý. 
》Riki《

Oh bože, chci ho!

Chci ho strašně moc !!

Tak neskutečně mě dráždí.

Pradědeček říkal, že máme mezi předky lovce a já zdědil jejich krev, ale teď poprvé jasně cítím tu touhu.  Nesnesitelnou touhu po kořisti......Ale prostě nemůžu. 

Nesmím!!!

.... něco vyzkouším.. tohle ho spolehlivě odradí. 
Odstrčí mě nebo mi dá facku a už se nikdy neuvidíme

.... někoho jako je on už asi nikdy nepotkám , ale jinak to prostě nejde!
》•《

Zahleděl se mu do očí a posměšně se pousmál.  Naklonil se mu k oušku a tiše zavrněl.

"Víš, ten dědek byl vážně odporný a já si nemyslím, že mi jeden drink bude jako kompenzace stačit."

Pohlédl do jeho zmatených očí a opět se ušklíbl.
" c....c-co pro....vás tedy mužů..u- udělat?"

Zeptal se roztřeseně Chiaki a Riki se , tentokrát už nahlas , znovu uchechtl.
" Noo...." zavrněl sladce " Nech mě přemýšlet...........á už to mám!"
Pronesl nadšeně se škádlivým tónem. 

" Děj mi pusu!"

Řekl jen tak mimoděk a zadíval se mu hlouběji do očí. 
Chiaki zrudl až za ušima a pokusil se vykoktat otázku
"c..c-c....co..že..?" Díval se na něj, napůl zděšeně, napůl nechápavě. 

" Pusu"

Zopakoval mu to klidným hlasem Riki. 
" Už si někdy nekoho líbal?"
Zeptal se pak lišácky.
Chiaki se nezmohl na slova , tak jen pevně sevřel víčka a zavrtěl hlavou.

" No výborně! Tak to mi myslím jako odměna bude stačit."
Pousmál se Riki a sklonil k němu hlavu , asi tak 20 čísel od té jeho. 

Tak ..teď to přijde! 

Problesklo mu hlavou, jak tam stál s nastavenou tváří a mírně přivřenýma očima. 

vlepí mi facku , možná i zařve jaký jsem debil a naštvaně uteče.

Přivřel oči trochu víc a čekal ránu......Když v tom ucítil na koutku úst lehký dotek. 

Nevěřícně vykulil oči a cítil jak se mu drobné sametové rty vpíjejí do kůže a po té odstupují a nechávají za sebou žalostně opuštěné místečko, které je po doteku úplně horké. 
Vrhl svůj pohled na Chiakiho a když viděl, jak je celý rudý a zrychleně dýchá, zatemnila se mu mysl.

Jeho pohled se v okamžiku změnil na hladový pohled šelmy, lehce pohnul hlavou do strany a v dalším okamžiku se na něj vrhl.

Rukama mu zajel do vlasů a svými rty dravě uzmul ty jeho.
Ten ulekem sepnul snad vsechny svaly a pokusil se uhnout , ale Riki ho držel a odmítal jeho rty opustit. 

Po chvilce polibek prohloubil a jak Chiaki úlekem otevřel ústa, zavítal do nich jazykem a lehce se dotkl toho jeho. Při tom mu rukou prudce projížděl vlasy. Byly tak příjemné na dotek.

Po několika dalších dynamických pohybech ucítil, jak mu maličký, velmi nesměle zkouší vycházet vstříc. Normálně nesnášel, když se sub bez jeho svolení zapojoval , ale teď ho to tak rozpálilo, že se přesunul k jeho spodnímu rtu, několikrát se k němu přisál a pak ho vzal do zubů a lehce zkousl.
Uslyšel tlumený sten. Nevěděl jestli to byl strach, bolest nebo něco jiného, ale to ho teď nezajímalo, zkousl trochu silněji a za ret zathal, až mu sám proklouzl mezi zuby a vrátil se tam, kam měl...I když teď už dost zčervenalý a trochu napuchlý.
Ještě několikrát ho prudce, ale procítěně políbil a pak už jen zůstával v těsné blízkosti a užíval si jeho rychlý horký dech.
Najednou mu ale svitlo. 

Do háje!!! Co sem to udělal, vždyť jsem si slíbil, že nic nebude!!

Křičel mu v hlavě poplach a on opatrně oddaloval hlavu, aby se podíval Chiakimu do tváře. 

Brečí? Je naštvaný? Ublížil jsem mu?

Létalo mu neustále hlavou a on pomalu zvedal oči a čekal, co spatří. 

Co ani v nejmenším nečekal, že uvidí byla ale rudá tvář, skelný pohled za přivřenýma očima a rychlý dech , při kterém si olizoval namožený ret a toužebně se díval Rikimudo očí. 

Co? Toužebně? Vždyť jsem ho přinutil!!!

Blesklo mu udiveně hlavou, pak si ale začal spojovat věci dohromady. 

To on dostal polibek jako první.
Po chvíli mu Chiaki ty jeho začal oplácet... a ten vzdech. 
Před tím tuhle možnost vůbec nezvážil, ale když se rozpoměl na ten nádherný zvuk , něco mu došlo.

Znal bolestné a vyděšené steny až příliš dobře na to, aby je nepoznal.  Ale tenhle byl jiný. 
Byl takový...slastný...vzrušený. 

Ne to je blbost !!

Okřikl se v duchu. 
Pak ale  zaostril pohled a podíval se na chlapcův zarudlý obličej a lapl po dechu. 

Chiaki , který se ještě před chviličkou tak třásl, se na něj totiž díval s toužebným výrazem a provokativně si zkousl ret. 

"Chceš ještě?"

Zeptal se trochu nejistě Riki

Chiaki nejdřív nic neřekl, ale pak pomalu přikývl hlavou a sladce zapředl

" Ano Pane " lehce se uculil.
Riki opět vykulil oči. 
Bylo toho moc ..byla to příliš velká změna na tak krátkou dobu. 
Až ho to děsilo.

Ale ....ta dvě slova ho téměř připravila o rozum.

V tomhle momentě dokázal myslet jen na jednu věc. 
Ty sladké rty, které patřily malému tvorečku před ním, který na něj hleděl chtivým pohledem.
Jeho touha byla tak silná, že nezaváhal už ani chviličku a opět se a ním vášnivě spojil.

Páni, udivuju sama sebe =^.^=
Nečekala bych, že zvládnu napsat dve kapitoly v tak krátkém čase. 
Doufám že se tahle líbila.♡
Hvězdička či komentář moc potěší ☆