Green spirit (Pozastaveno)

4.

***
S trochou zpoždění  přidávám další kapitolu... jinak..... Páni jste skvělí! Moc děkuju za hvězdičky v předchozích kapitolách ☆ Snad se i tahle zalíbí =^.^= ( jo a asi je to nepřehledný jen se značkami, tak odteď budu i psát, čí pohled to je  *^*)
 
***
~Riki~

Nemohl jsem se od něj odtrhnout.

Věděl jsem, že to co dělám je špatné.  Je to jen malý kluk , nikdy s nikým nic neměl a jeho první pusu ukradl někdo  jako já a ještě ho před tím opil.

Neměl toho sice moc, ale soudě podle jeho prvotní reakce neměl s alkoholem žádné zkušenosti a i bylo vidět, jak se malinko motá.

Měl jsem pocit , že toho budu litovat. Že jsem se zase zapletl .
Že mi bude zase ublíženo tím, že k někomu přilnu a on ode mě odejde.

.....Jako když vám utíká jeden pes za druhým....

Jenže...

JENŽE

On je tak dokonalý!!!

Ty heboučké rty a tiché steny, kterými naše polibky prokládá.
Z prvu byl hodně nejistý, ale postupně pochopil jak dýchat a taky jak mi vycházet vstříc....
..........
....

.......VYCHÁZET VSTŘÍC??!!

Další věc, kterou opravdu nechápu .
Jakože cože?
Uniklo mi něco?
V podstatě cizí chlap ho tu natlačí uprostřed noci na zeď kdesi za gay-barem, donutí ho k polibku a on mu ...........vychází vstříc?

Vážně  tomu nerozumím, ale jedno vím.  Teď rozhodně nechci přestat!!!
                              ~

Ještě chvíli jsem tam nad ním stál, vískal ho rukou ve vlasech a užíval si ten báječný pocit polibku. Pak jsem se ale trochu oddálil a lehce ho olízl.  Obličeji v tesné blízkosti jsme se pouze dotýkali nosy a lehoučce jsem se otíral svými rty o ty jeho. 

Pohledem jsem zabloudil na jeho oči a všiml si , jak je má zlehka zavřené a jeho víčka se lehce třesou.  Bylo vidět jak je z celé této situace vzrušený a napjatě čeká, co se bude dít dál.

Ten pohled mi opět zvedl koutky úst  do šibalského úsměvu. 

V tu chvíli jsem cítil tak neskutečnou dominanci a kontrolu, že jsem se vzrušením jen tetelil a nejspíš se usmíval víc než dítě u vánočního stromku.

Ještě jsem mu svými rty něžně  poškádlil ty jeho a pak jsem mu jemně  skousl kůži na tváři, to místo olízl a lehce na něj foukl, abych ještě umocnil ten efekt. 

Měl jsem pocit , že jestli budu ještě chvíli pokračovat, tak se neudržím, proto jsem se s nevolí odtáhl a podíval se mu do obličeje.
Oči měl stále zavřené, ale jakmile cítil, že mé doteky přestaly, tak pomalu rozlepil víčka a podíval se na mě skelnýma očima ve kterých se blýskala oddanost a chtíč.

Nad tím nádherným výjevem se mi zatajil dech, a tak jsem se mu jen mlčky díval do očí a pokoušel se v hlavě sesmolit nějakou smysluplnou řeč. Bohužel se můj mozek asi rozhodl dát na kuchařskou dráhu, protože s tím prvotřídním ragů, ve které se momentálně proměnily moje myšlenky, by v kulinářské soutěži určitě zabodoval. 

Už jsem se chystal vybleptat nějakou omluvu - že nevím, co to do mě vyjelo atd ,ale v tom po vedlejší silnici přejelo auto, reflektory na chvíli osvítily Chiakiho a jeho přívěsek se mírně zalesk. 

Předtím jsem mu nevěnoval žádnou pozornost, ale teď... měl jsem pocit, že mi byl ten tvar něčím povědomý... ale to se mi určitě jen zdálo.

Chvíli jsem se to snažil té své palici vymluvit, ale pak jsem to nevydržel a musel se přesvědčit.

Jednou rukou jsem se stále opíral o zeď a tou druhou jsem pomalu opustil tu příjemnou podložku z jeho vlásků a zabrouzdal prsty na jeho krk.
Tam jsem lehce uchopil kulatý přívěsek a popotáhl ho trochu k sobě, aby se na něj dostalo alespoň nějaké světlo. 

Jakmile se od něj odrazil svit nedaleké lampy, doslova jsem zalapal po dechu a lehce po ornamentu přejel palcem.  Ten tvar jsem znal až příliš dobře na to, abych si ho spletl.

Nevěřícně jsem se mu podíval do očí a stále tak nějak počítal s tím, že neví o jeho významu. Jeho sklopený pohled, ošívání se a znovu naběhlý růženec ve tvářích mě ale přesvědčil o opaku.
Ještě jednou jsem po tom tvaru přejel prsty. 

Byla to trojná monáda. 

Celá černá jen vzor byl stříbrný a lehce vystouplý a v každém otvoru byl malý zelený kamínek v barvě jeho očí. Že by olivín? V tomhle se moc nevyznám.  Teď to ale není moc důležité, důležité je že nemám ku*va vůbec ponětí, co se to tady děje!
(Pro ty z vás, co nevědí, trojná monáda je symbol pro příznivce BDMS a vypadá nějak takhle , jen Chiaki tam má ještě ty kamínky)

V tu chvíli se mi hlavou honily všemožné myšlenky a způsoby, jak se v příštích chvílích zachovat , ale nakonec jsem se odhodlal k tomu nejšílenějšímu.

Pomalu jsem přívěsek pustil tak , aby zřetelně  dopadl na jeho hruď a on sebou lehce cukl, pohled stále upřený do země. Pevně jsem mu uchopil bradu a trhl rukou tak , aby se mi musel podívat do očí.  Jeho pohled mě doslova propaloval a já se zase začínal ztrácet v těch nádherných očích. Na poslední chvíli jsem ale zareagoval a konečně po dlouhé době promluvil. 

"Zítra ve čtyři u fontány v parku. A neopozdi se!"

Řekl jsem pevným hlasem ale pak se lehce usmál, políbil ho na špičku nosu a dál se na odchod. 

"Tak zítra Zlatovlásku"

  Zavrněl jsem přes rameno na rozloučenou a bez dalších slov odešel pryč. 

Když jsem si byl jistý, že mě nevidí jsem se vyčerpaně opřel o nějaký sloup a chvíli vydýchával to , co se právě stalo.  Tak silný zážitek jsem už dlouho neměl.  Musel jsem se nad svou ubohostí pousmát. 

" Tohle bude bolet."

Konstatoval jsem si pro sebe do nočního ticha a pak se pomalu vydal směrem domů.

Doufám že se vám další kapitola líbila a ještě jednou moc děkuji za hvězdičky ☆☆☆