Svět kouře a ohně

Prolog

Nikdo tomu nevěřil. Nikdo tomu především nechtěl věřit. Kdo by také jen tak přijal skutečnost, že svět, který se budoval celá staletí, tak rychle padne a už nikdy nepovstane. V počátcích to bylo nenápadné. Většina náznaků byla vlastně vcelku všední. Sem tam nějaká demonstrace, mírný nárůst kriminality. Radikální organizace na sebe začaly upozorňovat, dávaly světu na vědomí svou přítomnost. Diskuze, konspirační teorie. Ale v počátcích by nikoho ani nenapadlo, že to dojde až do tohoto bodu. Pár vystrašených, ale především chytrých jedinců vyhrožovalo vidinou totální zkázy a konce světa. Lidé je lynčovali a nazývali blázny. Šílení magoři, co nemají na práci nic lepšího, než vyvolávat všeobecnou paniku. Oni však jen předpovídali nevyhnutelnou skutečnost. Kdyby je lidé tehdy poslouchali, mohlo být dnes spoustu věcí jinak. Svět se začal hroutit a upadat. Kdysi jsem zaslechla, že jakési utajené vládní organizace, mají vytvořeny krizové plány pro jakoukoli situaci, včetně války s mimozemskou civilizací. Pro tohle ale zřejmě žádný plán neměly. A jestli ano, zřejmě ne příliš účinný. Vraždy prezidentů a vůdců téměř všech zemí světa, svržení vlád, válka s policií a armádou, smrt téměř dvou miliard lidí... Tohle vše se událo v horizontu přibližně poloviny roku. Úctyhodné. Svět ovládla totální anarchie. Čisté bezvládí. Otěže převzali zločinci, vrazi, lidé kteří dříve seděli v chladných celách věznic, nebo se oddávali svým nelegálním aktivitám či závislostem. Ti jedinci, dříve označovaní za zavrženíhodný odpad společnosti, teď byli pány všeho. Ano, byli špatní. Ale také silní. Žádná slabost je nedokázala zahubit. A právě ona slabost přivedla tenhle svět do hořkého konce. Ovšem, hořký je jen pro někoho. Mě a spoustě dalších lidí se jím otevřely dveře ke svobodě. Před tím, než matička anarchie objala zemi, jsem byla kořist. Ale nyní se karta obrátila. To já jsem lovec a zesláblé lidstvo je mou kořistí.