Pokemon-Druhá Generace

05

Vešli jsme do místnosti, kde byly zbývající dva pokémoni.Chikorita a Totodile.

,,Chci Totodila!'' ,,Chci Chikoritu!'' vykřikl jsme já i Hiyori naráz.

Profesor Oak se na nás podíval stejným pohledem jako otec, když mě nachytal jak si prohlížím nemravný časopisy.Nutno podotknout, jeho nemravné časopisy.JEHO!

,,Dobrá.Stejně by jste si je museli vzít.'' řekl a sáhl pro pokéballi, pouzdro na odznaky a tu divnou krabičku pro identifikaci.Když o těch, bůh ví co to je, věcech 

vyprávěl otec, nikdy jsem nechápal na co to sakra je.

,,Takže Patrick si vezme Totodila a Hiyori Chikoritu?'' řekl s úsměvem profesor a podal nám pokeballi.

,,Ano.'' řekli jsme oba naráz a vzali si od něj vše potřebné.

,,Tak pojď k svému novému trenérovi Totodile!'' řekl jsem a natáhl k němu ruce.Totodile se na mě jenom divně podíval, skočil mi do ksichtu, shodil mě na zem a utekl se

schovat ,,Co to kur-'' snažil jsem se zanadávat, když jsem ležela na zemi, ale Hiyori mě přerušila ,,Mluv slušně ty troubosaure!'' okřikla mě a podala mi ruku ,,Je jasné,

že jsi ho vyděsil!Nemůžeš se chovat jako člověk?Že se nestydíš vyděsit tak roztomilé stvoření!'' dala mi pohlavek hned jak mě zvedla ze země.

,,Pojď jsem Totodile, neboj ten hňup je jen hňup.'' řekla, klekla si a natáhla ruce směrem k Totodilovi vykukujícímu z poza rohu.Totodile zaváhal, ale i tak přišel k

Hiyori a nechal se obejmout.

,,Co to kur-'' 

,,Řekla jsem ti buď slušný!'' křikla na mě Hiyori a dál objímala Totodila.

,,To má být, ale můj pokémon!'' řekl jsem naštvaně.To není možný!Ona mi přebrala pokémona!To je nevídaný! 

,,Tak se k němu chovej hezky a ne jako opice co se nemůže dočkat svých banánů!'' řekla a i s Totodilem si stoupla ,,Na, ukaž mu, že se tě nemusí bát.'' podala mi ho do

náruče.Opatrně jsem se k němu natáhl a vzal si ho do náruče.Vypadá jako by mi měl každou chvíli do ksichtu vyplivnout vír vody.

,,A-ahoj hodnej Totodile.'' řekl jsem nervózně, bojící se o svůj obličej ,,Neubližuj mi, já svůj obličej ještě potřebuju.''

,,Bože, ty jsi ale blbec.'' řekla Hiyori co mě pozorovala mezi tím co se seznamovala s Chikoritou.

,,Hej!Hold nemám tu schopnost oblbnout všechno živé v blízkém okolí natolik, aby si mě to oblíbilo na první pohled!'' štěkl jsem po ní.

Až teď jsem si všiml, že profesor Oak to vše pozoruje s úsměvem na tváři.

,,Myslím, že už by jsme měli jít.Děkujeme profesore Oaku.'' řekla Hiyori, která se zvedla ze země i s Chikoritou.

,,Dobře, buďte opatrní děti.Tahle doba je jiná, než byla za vašich rodičů.''

,,Jasný.'' řekl jsem já a mávl rukou.

Vyšli jsme ven a oba jsme se nadechli ,,Naše cesta začíná.'' řekl jsem do prázdna a má slova odnesl lehce foukající vánek.

,,Jo.''