Jsem tu ,už dva měsíce ,je to jako věčnost. Pořád jen dokola a dokola obsazovat nové místa a ošetřovat vojáky. Ještě k tomu jsem dostal prudké horečky mám i zimnici. Jednomu vojákovi z mé čety umrzla levá noha. Obsadili jsme poslední místo naše kampaňe. Byli zde krásné ženy ,zůstali jsme přes noc. Druhý den ráno přišla zpráva že jsme vyhráli válku. Byl jsem rád mohli jsme jet domů. Hned jsem tuto šťastnou zprávu napsal Elizabeth. Uvědomil jsem si ,že mi od ní nepřišel ani jeden dopis , něco se stálo. Eskorty nás začali rozvážet na nejbližší nádraží. Rozloučil jsem se s Furym , Marcusem a zbytkem z naší čety a odjel jsem domů. Když jsem přijel ihned jsem se stavil u Elizabeth. Zaťukal jsem a otevřel mi její otec, byl celý v černým. Zeptal jsem se jestli by zavolal Elizabeth. Odpověděl mi ,že zemřela při porodu. Dal mi dopisy ,které se neodeslali :"Ahoj Edwarde chci ti oznámit ,že budeš otcem,,. Vrať se mi v pořadku Elizabeth. Měl jsem už slzy v koutku. A co dítě přežilo? Otec odpověděl : "Ano jmenuje se Edward stejně jako otec. Šel jsem pozdravit svého syna. Byl tak malý díval se na mě a já na něho. Elizabeth i přesto ,že jsme nebyli manželé budu tě navždy milovat a vzpomínat na tebe.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
