Sekundy Rodiny

1. Kapitola

,,Martine! Jídlo!," zakřičím hlasitě směrem k druhému patru. ,,Jo!," ozve se znuděná odpověď. ,,A já ne?!," ozve se další hlas. ,,Ty jsi snad obědval ne?," zamumlám a položím vidličku na stůl. Vyběhnu rychle schody a zaklepu hlasitě dveře. Nikdo neodpovídá, tak dveře otevřu. Martin sedí u počítače s velkými herními sluchátky a vztekle mlátí do klávesnice. ,,Máš tam to jídlo!," zasměji se, když mu odsunu jednu část sluchátek z ucha. ,,A nemůžeš mi to vzít sem?," zabručí. ,,Tak si pro to dojdi a klidně si to tu sněz, mně je to jedno.," pokrčím rameny a otevřu okno. ,,Ne! Mami! Zima!," vykřikne Martin a ošije sebou. ,,Si vezmi mikinu a dojdi si pro to jídlo, je ti patnáct, to zvládneš.," přikývnu a odejdu z pokoje.

 ,,Kristiáne?," houknu k dalšímu pokoji. ,,Už jdu, už jdu!," zavolá a udýchaně se vyřítí se sportovní taškou přes rameno ven. ,,Kdy že máte ten zápas?," zeptám se. ,,V sobotu. Ne, v neděli. V sobotu. Nebo možná v pondělí, nevím. Nestíhám.," řekne a sbíhá rychle schody. ,,Tak kdy?!," nakloním se přes zábradlí. ,,V sobotu... V sobotu... Beru si tvoje auto, já nemůžu najít klíčky a taky si beru Puppyho!," křikne a práskne dveřmi. ,,No, jasně...," povzdechnu a otevřu dveře do jeho pokoje. Ustelu postel a pár věcí poklidím. Z rámečku ležící na stolku smetu prstem vrstvu prachu a nad fotkou se pousměji. Je na ní Kristián se svou holkou Zuzkou. Je o rok mladší než Kristián a letos bude maturovat. Kris je s ní už delší dobu a jsem za to ráda. 

,,Maminko!," zaječí dívčí hlásek. ,,Copak zlatíčko?," položím fotku zpět na stůl a rozejdu se do zadního pokoje. ,,Koukej! To je pro tebe.," usměje se Sabina. Prvňačka s dlouhými hnědými culíky. ,,To je krásné Sabi, tak já si to dám na ledničku a potom bychom mohli vzít Buddyho na procházku, co ty na to?," mrknu. ,,Jo! Tak mě pak zavolej.," přikývne chytře a odcupitá zpět ke stolu. Zavřu za sebou dveře. Vyjdu na zahradu kde mě nadšeně vítá chlupatý ovčák Buddy. 

Připravím na věšák růžovou bundu a vyšší boty. Vytáhnu Sabinčiny rukavice a čepici. ,,Sabi! Jdeme!," zavolám. Martin zrovna odchází s prázdným talířem do kuchyně. ,,Martine, my jdeme se Sabinkou ven, chceš s náma?," otočím se na něj. ,,Ne... A nebo vlastně, jsem domluvený s Honzou, doprovodím vás kousek.," přikývne a chytne bundu. ,,My budeme stavět sněhuláka?," zapiští Sabinka nadšeně. Mile přikývnu a zapnu jí zip u bundy. ,,Mami? Kdy přijede táta?," zeptá se Martin. ,,Nevím, měl by tu být do půl hodiny. Mám mu něco vzkázat?," zeptám se a zamknu za sebou dveře a podám Martinovi vodítko. ,,Ne, to je dobrý.," zavrtí hlavou. Písknu na Buddyho. Vyjdeme na chodník a jdeme směrem k velké louce. ,,Mami a kam jel Kris?," zeptá se Sabinka zvědavě. ,,Na trénink, chceš se tam jít podívat?," zeptám se. Sabča nadšeně přikývne.