Change for LOVE //One Direction// CZ

1-Good bye, my life..

,,Shromáždili jsme se tu v tento den, abychom uctili památku na blízkého člověka. Karen Payne byla milá, přátelská žena, která se dokázala vždy postarat a pro ostatní by se rozkrájela. Byla pro nás vyjímečným člověkem, byla člověk, který zaplňoval část našeho života. Byla to úžasná dcera, manželka, kolegyně, kamarádka a hlavně matka. Zůstali nám tu po ní pouze její dvě děti syn Liam a dcera Carly." Pronášel farář poslední rozloučení. Rozhlížela jsem se okolo sebe. Pokoušela jsem se najít Liama. Procházela jsem pohledem na máminy přátele, kteří byli všichni oblečení v černém. Nebyla jsem na tom jinak. Černé šaty, černé conversky a moje vlasy svázané v copu byly upraveny černou mašlí. Kapesníkem jsem si utírala slzy a nepřestávala pohledem přecházet lidi okolo mě. Nebyl tu. Nedorazil. Liam nedorazil na pohřeb vlastní matky. Jako by nestačilo, že od nás odešel před třemi lety do toho přelidněného falešného Londýna. S mámou se kdysi ani pořádně nerozloučil. Neozýval se nám a vlastně ani nebral mobil. Máma se na něj vždycky zoufale dívala v televizi a plakala. Vždycky mě z toho zabolelo u srdce, když jsem jí viděla plakat. Ona ho milovala, nás oba. On ale nedokáže ani dojet na její pohřeb. Zklamal mě, už zase.

--------------------

,,Slečno Payne. Jelikož vaše matka již není mezi námi a otec se téměř propadl do země a nikdo neví, kde je, museli jsme vám najít nějakého příbuzného člověka, který by se vás ujal. Obvolávali jsme vaše příbuzné, ale nikdo se vás ujmout z různých důvodů nemůže. V neposlední řadě jsme volali i vašemu bratrovi Liamovi. Pozvali jsme si ho k nám a vysvětlili mu celou vaší situaci. Nakonec souhlasil, že se vás ujme on." Vážně řekl, že se mě ujde Liam? Nesouhlasím! Nenávidím svého bratra! Raději půjdu do děcáku, než abych žila s ním. Ublížil mně i mámě svým odchodem! ,,Nesouhlasím!" Řekla jsem nepříjemně a skřižila si ruce na prsou. ,,Carly, nemáte jinou možnost. Za několik týdnu vám bude teprve 17. Budete se k němu muset odstěhovat do Londýna." Řekl úředník poměrně rázně a začal vyplňovat nějaké dokumenty. Nemám jinou možnost? A co moji kamarádi? Mám tu svojí partu a i školu. Miluju Wolverhampton, nechci do Londýna! Nechci! ,,Mám tady školu a kamarády." Řekla jsem sklesle a doufala, že úředník ještě změní názor. Smůla. ,,Nebojte se, najdete si nové kamarády v nové škole. Zítra v 10 dopoledne pro vás přijede auto a odveze vás k Liamovi." Řekl a já myslela, že se rozbrečím. Ne! Nebudu brečet, jde přeci jen o jeden rok. Potom si můžu dělat, co chci!Já to zvládnu!

--------------------

Přišla jsem domů a začala jsem si balit. Nemohla jsem tomu věřit, ale moje dětství a celý můj život se vešel do třech velkých kufrů. Zrovna jsem si dobalovala poslední kufr mých osobních věcí, když mi přišla smska od Charlotte, mojí nejlepší kamarádky. VEM VĚCI A SEJDEME SE V 9 VE SKATEPARKU. Odepsala jsem jí pouhé OK a šla di sbalit batoh. Naházela jsem do něj barevné spreje na grafitty, cigarety a flašku metaxy. Šla jsem se převléknout do černých kalhot a černé mikiny s kapucí. Přečesala jsem si svoje dlouhé vlasy a navonila se. Vrátila jsem se do pokoje pro batoh, obula se a vyšla z našeho bytu. Dala jsem si sluchátka do uší a pustila si svojí oblíbenou hudbu na nejvyšší hlasitost. Ruce jsem si dala do kapes a procházela ulicemi Wolverhamptonu. Asi za 15 minut jsem dorazila do skateparku, kde na mě už čekala moje parta. Charlotte ke mně hned přiběhla, aby mě mohla obejmout. ,,Jak ti to dopadlo, lásko?" Zeptal se mě Aaron, když jsem k němu přišla a dala mu pusu. Aaron je můj přítel. Jsme spolu od mých 15. narozenin, což jsou už skoro 2 roky. Aaron je přesně typ kluka, který se mi líbí. Vysoký tmavovlasý kluk s modrýma očima, piercingem v obočí a svalnatým tělem pokrytým spoustou tetování. ,,Řeknu vám to až po akci, nechci vám teď zkazit náladu." Řekla jsem trošku smutnějším hlasem. Nikdy jsem nebyla holka, která pláče nebo je smutná pro nic za nic. Ale koho by nezlomilo, že musí odjet 200kilometrů od svých kamarádů? ,,Fajn, dneska se jde hodit logo na místní policejní stanici." Vykřikl nadšeně Eric a vzal si na záda svůj batoh. ,,Super, tak jdeme!" Chytla mě za ruku Charlotte a táhla mě nadšeně za klukama. Cestou jsme se všichni podepisovali svými přezdívkami na dopravní značky, autobusové zastávky a kluci dokonce i na auta. Šli jsme asi 5 minut na místo. Aaron všem ukázal plánek dnešního grafitty a rozdělili jsme si práci. Všichni si vyndali z batohů potřebné spreje a pustili jsme se do práce. Když už jsme se blížili ke konci, tak se rozsvítilo světlo a otevřeli dveře. Vyběhl nějaký pes a my všichni jsme se vydali na útěk. Rozdělili jsme se na skupinky a každý běžel jiným směrem. Takhle to bylo téměř vždycky, ale sešli jsme se vždy všichni zase ve skateparku. Dneska jsem běžela jako vždy se Charlotte. Když jsme zjistili, že za námi nikdo neběží, tak jsme zpomalili. Rukou mě zatáhla do uličky a chytla pohladila mě po rameni. ,,Řekneš mi, jak to dopadlo?" Zeptala se a ustaraně se na mě dívala. Zhluboka jsem se nadechla a začala mluvit. ,,Zítra se stěhuju do Londýna k Liamovi." Zamračila jsem se a ona pootevřela svá ústa. Chtěla něco říct, ale já jí zastavila. ,,Ne, prosím, neříkej nic. Chci si dnešek ještě užít, nechci, aby jste všichni byli smutní, že se stěhuju." Pousmála jsem se a tahala ji do skateparku. Mlčky jsme přicházeli až ostaním a já viděla, že to Charlotte strašně trápí. Mně taky. Ona alespoň neodchází od svých přátel, já jo. ,,Kde jste celou dobu? Zase jste byli líné běhat?" Zasmál se Marco a všichni s ním. I já jsem se pousmála, ovšem Charlotte? Ani trošku. Měla uslzené oči a na hlavu si znovu nandala kapuci, aby ji nebylo tolik vidět do tváře. ,,Pojďte si k nám sednout." Mávl na nás Aaron a balil jointa. Přikývla jsem a šla si k nim s Charlotte sednout. Zapálené brko kolovalo mezi námi v kolečku. Všichni se smáli a kluci dělali jako vždycky šaškárny. Podívala jsem se na Charlotte a viděla, jak si nenápadně utírá slzy. Strčila jsem jí do ramene. ,,Kámo, nebreč. Nedělej mi to ještě těžší." Řekla jsem poměrně zoufale a ona se mi podívala do očí. ,,Jak nemám brečet, když mi odchází nejlepší kamarádka? Můžu se jít bez tebe rovnou odstřelit." Zašeptala a začala brečet ještě víc. Všichni už si všimli Charllotina pláče a hned na nás hodili své nechápavé zaskočené výrazy. ,,Charlotte, co se děje?" Ptal se okamžitě Eric. ,,Carly, je čas abys jim to taky řekla." Pohladila mě Charlotte po zádech. ,,Co nám máš říct?" Přišel ke mně hned Aaron. ,,Tak jo, ale nejdřív si všichni sedněte." Řekla jsem tiše a oni si sedli. Vytáhla jsem z batohu metaxu a podala ji Aaronovi. ,,Nejdřív se ale všichni napijte." Řekla jsem nejistě zapálila si cigaretu. ,,Dneska jsem byla u toho poradce ze sociálky. No a říkal, že mi hledali někoho, u koho můžu do 18 být, aby se o mě postaral. No, ale nedařilo se jim.." Říkala jsem se sklopenou hlavou. ,,Doprdele, Carly, už jim řekni, že zítra odjíždíš bydlet k Liamovi do Londýna!" Křikla na mě naštvaně Charlotte. ,,Do Londýna? To přeci namůžeš." Šeptl Aaron a chytil mě do objetí. ,,Já tě miluju, nemůžeš mi jenom tak zmizet." Šeptal, přišlo mi, že skoro zoufale. Podívala jsem se mu do očí a viděla slzy. Poprvé jsem viděla Aarona takhle zničeného. Nikdy předemnou neuronil ani slzu a všechny emoce se snažil skrývat. ,,Řekni, že to není pravda." Ptal se s klepajícími rty a já jenom pokroutila hlavou, že to pravda je. ,,Hele lidi, my asi už půjdem." Řekl Marco, když kostel hlásil půlnoc. ,,Taky bych měla jít, v 10 odjíždím a musím si ještě dobalit." Řekla jsem a chtěla jít. Štípali mě totiž už oči. ,,Doprovodím tě." Řekl tiše a chytl mě za ruku. Procházeli jsme prázdnými ulicemi směrem ke mně domů. Zapálili jsme si cigarety a nepřestávali se držet za ruce. Šli jsme v, pro mě, nesnesitelném tichu. ,,Mrzí mě, že to dopadlo takhle." Zašeptala jsem a podívala se na něj. Hlavou pořád jenom pozoroval zem a ani ke mně nezvedl hlavu. Byli jsme už u paneláku, kde bydlím a já si povzdychla. V hlavně se mi pořád ozýval hlas, že všechno končí. Končí mi život, který miluji. ,,Je čas jít. Doufám, že si brzo někoho najdeš a budeš zase šťastnej." Stála jsem od něho asi metr. Už jsme se nedrželi na ruce, ale stáli naproti sobě. Zvedl ke mně hlavu a konečně začal mluvit. ,,Já ale miluju tebe. Zvládneme to. Můžu za tebou jezdit." Snažil se trošku pousmát, ale já pokroutila hlavou. ,,Ne, Aarone, já vím, že by to nešlo. Můžeme zůstat přátelé. Určitě se za vámi přijedu podívat, ale vztah by nám neklapal." Udělala jsem krok, který nás od sebe dělil a spojila naposled naše rty. Přitáhl si mě k sobě a já věděla, že je to naposled. Naposled, co ochutnám jeho jemné rty. Po několika minutách jsme se od sebe odtáhli a on se na mě naposled podíval. Udělal na mě ten zamilovaný pohled. Ten pohled jsem ale viděla naposled. V myšlenkách si ho budu vždycky pamatovat. Pohled, který říká MILUJI TĚ. Chytl mě ještě jednou do objetí a políbil mi moje modré vlasy. ,,Miluju tě." Zašeptal a mě vyletěla z oka první slza. ,,Já tebe taky." Zamumlala jsem mu do mikiny a odtáhla se. ,,Budeš mi chybět." Řekl a pustil mě. Otočil se a odcházel. ,,Ty mě víc." Šeptla jsem, ikdyž to už nemohl slyšet.

Pomalu jsem se otočila a šla k paneláku. Odemkla jsem a vstoupila. Přivolala jsem si výtah, který mě vyvezl, až do patra, kde bydlím. Vlastně už skoro nebydlím. Odemkla jsem byt a vstoupila. Zavřela jsem byt a opřená o dveře jsem po nich sjela na zem. Kolena jsem si přitiskla blíž k hlavě a po tváři mi tekli slzy. Ne! Nebudu brečet, jsem přeci silná. Řekla jsem si jako vždycky. Postavila jsem se a utřela si slzy. Šla jsem se odmalovat, jelikož už jsem měla řasenku rozmazanou po celých očích. Hned potom jsem vešla do sprchy. Věděla jsem, že už neusnu a tak jsem si vzala už oblečení na ráno. Oblékla jsem si světle modré roztrhané džíny a velký pásek s logem pumy. Začala jsem se přehrabovat v kufru a hledala jsem nějaké tričko. Vybrala jsem si černobílé tílko s nápisem a přes to šedivou mikinu. Znovu jsem si všechno srovnala v kufru a přidala tam i věci z batohu. Sedla jsem si na pohovku a pustila si televizi. Na všech programech běželi samé reklamy a teleshopping. Pořád jsem mačkala tlačítko na ovladači a přepínala kanály. Zastavila jsem se u nějakého rozhovoru. Byl tam Liam s tou jeho bandou. ,,Liame, doslechli jsme se, že kvůli smrti vaší matky se k vám nastěhuje vaše sestra, je to pravda?" Ptala se uvádějící pořadu. ,,Ano, je to pravda. S klukama už se na ní těšíme." Řekl Liam a já ztuhla. S klukama? Proč s klukama, budu přeci bydlet  něj, ne? ,,Harry, jak vy se těšíte na Liamovu sestru?" Zeptala se znovu moderátorka a začal mluvit kudrnáč v upnutých černých kalhotech. ,,To je samozřejmost. Nedokážete si představit, jaké to je bydlet se čtyřma klukama. Jsem rád, že tam s námi bude nějaká holka." Dořekl a já jsem se zarazila. Byla jsem jako opařená. Oni bydlí všichni spolu a já budu bydlet s těma pěti blbečkama? To uhodli. Já jim ukážu..

Nový příběh, jak se vám líbí? Nebojte, v další části už budou i vaši oblíbenci. Co říkáte na Carly? Prosím, zanechte nějaký komenty a votes :)