Škola Doragon (Stará verze)

Tresty a resty

Ashley si sama nebyla jistá, jak se dostaly zpět do školy takovou rychlostí, neboť cesta do vesnice jim předtím zabrala několik hodin. Když teď stály v kabinetu profesorky Kaze, návrat jim zabral méně než hodinu. Jak se do školy vlastně dostali? Jestli tam dojeli nějakým vozidlem, nebo jestli prostě letěli, nevěděla, ale to ani nebyla její priorita to zjistit.
Hlavou se ji neustále honilo, co se vlastně v ten den stalo. O tom, jak byly napadeny a málem uneseny. Vlastně jenom ona. Z toho, čeho byla svědkem si nebyla jistá, jestli by z toho Rachel vyvázla živá.
A to jsem si myslela, že být s ní nucena zůstat celý den bude nejhorší, co mě dnes mohlo potkat, pomyslela si a ucítila mírné zachvění.
Samozřejmě nesměla zapomenout na zlatý hřeb. Zek se ukázal být jedním z nich. On byl taky Stín.
Ranilo ji to. Dobře, znala ho ani ne jeden rok, ale trávili spolu tolik času. Vzpomněla si první leteckou hodinu, jak ji pozval na ples a na ples samotný. Myslela si, že ho alespoň trochu poznala… Ale pravda byla jiná a ošklivě bolela.
Rozhlédla se po místnosti. Působila teď poněkud stíněně. V současné chvíli se v ní kromě Ashley samotné a profesorky Kaze, sedící za svým psacím stole, zde byli ještě Izabela, Zek a profesor, který je doprovázel do vesnice. Rachel musela na ošetřovnu, kvůli zraněním způsobem Stínem.
Atmosféra v místnost byla zcela hmatatelně napjatá. Ashley si říkala, jestli se profesoři nemohou rozhodnout, co řešit dříve. Jestli celou záležitost s únosem, nebo Zekovu pravou identitu.
Ashley na něho kradmo koukla. Mezi nimi stála Izabela, ale i přesto si mohla jasně všimnout něčeho, co připomínalo pouta.
Že by na utlumení jeho schopností? pomyslela si.
“Mlčením se nikam nedostaneme,” řekla profesorka, čímž konečně prolomila ticho. “Máme tu před sebou dva závažné problémy, kvůli kterým, pokud se dostanou ven, by naše škola mohla čelit i zavření.”
Ashley polka. Přemýšlela, který z oněch “problémů” je horší.
“Můžeme mluvit o štěstí, že z toho obě studentky vyvázly téměř nezraněné. Vlastně vám za to musím musím poděkovat, slečno,” řekla směrem k Izabele.
“Omlouvám se,” ozval se nejistě profesor zasmušila. “Studenty jsem měl na starosti já a… Jezdí se tam každý rok a kdybych věděl, že se tam vyskytne banda Stínů--”
“Nikdo nepředpokládal, že by se tam vyskytli,” přerušila ho profesorka Kaze. “Kromě toho začínám mít zvláštní pocit, že je slečně Draiková jakýmsi záhadným způsobem přitahuje.” Při vyslovení poslední věty se však nedívala na Ashley, nýbrž na Zeka, který jí upřený Profesorka Kaze si povzdechla. “Nuže, první záležitost ututlat nemůžeme. Rodinám obou děvčat dám vědět ihned, jak vyřešíme zbytek a uklidním je, že jsou v pořádku. A teď, mohla bych vás dvě požádat, aby jste odešly. Vy také, kolego.”
Izabela i profesor, oba zamířili ke dveřím, ale Ashley stála na místě. “Jestli to ode mě není moc troufalé, chtěla bych tu zůstat také. Sama jste řekla, že jsem z nějakého důvodu cílem Stínů a tudíž se mě to týká taky.” Samotnou ji trochu překvapilo, jak jistě to řekla.
Profesorka nic neříkala, pouze slabě přikývla. “Ale zbytek musí jít,” dodala.
A tak v kabinetu zůstaly jen tři. Ashley, Zek a profesorka. A přesto si Ashley přišla ještě nervóznější.
“Takže, náš druhý problém je něco, co se nesmí v žádném případě dostat na veřejnost. A ty si jistě dobře uvědomuješ proč, že ano,” řekla profesorka.
“Vaše škola by mohla přijít o svou milovanou reputaci, kdyby se rozkřiklo, že přes vaši ochranu pronikl Stín, mám pravdu? A vás teď zajímá jak je to možné.”
“Správně. Takže, co jsi zač?”
Zek jen pokrčí rameny. “Copak to není jasné? Jsem přece hrozný a nebezpečný Stín. Proto jsme tady.”
“Oba víme, že nejsi jen to. Znám schopnosti tvého druhu a i když dokážete měnit podoby, nikdy bys nedokázal neošálil tak mocný artefakt, jako je Elementál. Navíc jsem se na živlologii sama přesvětila, že zvládáš celkem slušně ovládat svůj elemnt. Takže se tě zeptám znovu, co si jsi zač?”
Ashley začala pomalu litovat, že raději nešla s Izabelou. Už takhle měla problém přijmout fakt, že kluk, se kterým trávila celý rok, ji celou dobu lhal. Ale jestli je něco dalšího?
“Hybrit.”
Zekův hlas ji přivedl zpět do reality. “Cože?”
“Tak ty už se mnou zase mluvíš, Dráčku?” řekl s jízlivým úsměvem.
“Neodbíhejme od tématu. Ale souhlasím se slečnou Draikovou. Co myslíš tím, že jsi hybrid? To by znamenalo…”
“Že jsme napůl drak napůl Stín. Drak z otcovy, Stín z matčiny strany.”
Profesorka Kaze vypadala dokonce zaskočeně. Očividně s takovou informací nepočítala a proto nevěděla, co si s ní počít.
“Mění se tím něco?” zeptal se Zek, jako by ji četl myšlenky.
“Obávám se, že moc ne. Ale můžeš si oddychnout, čeká tě pouze vyřazení z naší školy. Teď odchod, oba. Mám teď věci na vyřízení. A Ashley, mohla by jsi ho odvést do jeho pokoje?”
“Jistě,” přitakala Ashley spěšně.