Škola Doragon (Stará verze)

Rozhodnutí

Od doby kdy se Ashley poprvé přeměnila do své dračí podoby uplynul více než měsíc. Už brzy měl nastat den, kdy ji měla matka dopravit na adresu, která byla napsána v dopise ze školy. Nebyla si jistá, co se bude dít pak, nebo jak se do školy vlastně dostane. Ani by ji nepřekvapilo, kdyby se tam dostala na hřbetě nějakého dalšího draka.
A ani si nebyla jistá, jestli někam pojede. Nikdo přece netvrdil, že musí do dračí školy nastoupit. Nikdo jí nenutil, aby se vykašlala na všechny své kamarádky a aby opustila svou rodinu a odešla studovat na nějakou internátní školu, o které ani nedokázala říci, kde se nachází.
Teda, jestli po létě ještě nějaké kamarádky mít bude. Od doby, kdy se dozvěděla pravdu o sobě a svém otci se s žádnou z nich neviděla a opakovaně ignorovala jejich volání a sms.
Popravdě se přestupu malinko bála. Kdyby přešla do nového prostředí, znamenalo to, že by si musela i hledat nové přátele. A ta představa ji skoro děsila. Nikdy jí sbližování se s naprosto s neznámými lidmi příliš nešlo. A k tomu nevěděla, jak se budou novopečení draci, jako byla ona, chovat.
Kdybych se rozhodla, že zůstanu ve svém starém životě, mohla bych snad tuhle dračí záležitost hodit za hlavu, ne? To byla myšlenka, která se jí často honila hlavou. Konec konců, od svých narozenin se do plné dračí podoby nikdy nepřeměnila. A že to zkoušela.Na své malé noční cvičení se za tu dobu vydala asi pětkrát, ale vždy se jí podařilo přeměnit pouze určitou část svého těla.
Možná jsem prostě zpomalený drak...

Do tíženého datumu se zbývali pouze dva dny a proto se Barbara rozhodla uspořádat rodinou poradu. Situace v domě nebyla nejlepší. Ashley trávila celé dny zavřená v pokoji a Samantha naopak chodila ven se svými přátele. Stálo hodně přesvědčování, aby tajemství sestry nikomu neprozradila. Ashley sice své sestře věřila, ale Barbara se trochu obávala. Jej druhá dcera byla konec konců ještě mladá a mohlo by jí to vyklouznout třeba i omylem.
Když se ten večer všechny tři sešly v obývacím pokoji, byla to právě Barbara, kdo začal.
"Takže, jak všechny víme, Ashley brzy odjede do nové školy. Tohle se ti možná Sammy nebude líbit, ale bude to zároveň znamenat že ji nebudeš moci vídat tak často, jako do teď. Předpokládám ale, že za námi přijedeš třeba a Vánoce, co Ashley? Ashley, posloucháš mě vůbec?"
"Hmm, jasně, že poslouchám." odpověděla Ashley, usazená v křesle vedle televize.
Matka ji přejela pohledem. "Tohle se tu řeší kvůli tobě, tak byla by jsi tak laskavá a mohla se zajímat, co se tady řeší?"
"Jasně, mami."
"No takže, nevím, jak přesně dlouho nám bude trvat cesta na místo, takže navrhuji vyrazit už den před před stanoveným dnem, a kdyby jsme se dostavily příliš brzy, prostě by jsme někde přespaly."
"To ale pak znamená, že Ashley odjede už za dva dny." špitla nejistě Samantha. "To je hrozně brzo."
"Já vím, ale jestli chceš, budeš se mnou Ashley odvést."
To viditelně Sammy zlepšilo náladu, ikdyž jen o trochu."Tak jo." řekla s mírným úsměvem.
Ashley došlo, že lepší příležitost už mít nebude. Jestli nerozhoupá teď, už nebude mít dost odvahy to říci. "A co kdybych tam nejela a prostě zůstala tady?"
Jak máma tak Samantha na ni šokovanš zírali. "Jak to myslíš, že bys nikam nejela, Ash? Vždyť ty draky miluješ. A všechny ty příběhy, které jsi mi vyprávěla, ty draci z nich, tím se můžeš stát ty? A copak nechce vidět další."
Z části měla pravdu. I přes všechny obavy z toho, jestli by do školy vůbec zapadla ,v koutku duše se tetelila vzrušením z toho, že by mohla vidět další a hlavně skutečné draky.
Ale to stále neměnilo nic na jejím názoru, jestli někam pojede.
"Ashley, to jsi mi nemohla říci dříve, že jsi rozmyslela, něco tak důležitého, jako že změníš školu?"
"Neodhlásila jsi mě už z mé staré, že ne?" zeptala se pohotově.
"Ne. Možná jsem prozíravá, ale raději jsem to chtěla nechat až..."
"Až si mě odvezou, co?" doplnila jo Ashley.
"No, neřekla bych to přesně takhle, ale ano, v podstatě máš pravdu. Přestože nic nemění nic na tom, že ty tam Ashley pojedeš. Věřím, že je pro tebe těžké představit si, že bys žila někde jinde, ale věř, že budeš v dobrých rukou. Než ses narodila, tvůj otec neustále básnil o tom, jaká ta škola je. Prý tam jeho děti budou v dobrých rukou, až se jednou přemění."
"Já... já stále nevím..." odpověděla Ashley tiše. Ta věc s tátou ji trochu zaskočila, ikdyž to dávalo smysl. Jestli byl její otec také drak, tak přirozeně chodil někam, kde by byl v dračím prostředí.
"Tak se laskavě rozhodni do zítřka. A než si budeš stěžovat, pamatuj, že jsi na tohle rozhodnuti měla celé léto."