Škola Doragon (Stará verze)

Zrádce

Všechno zahalovala temnota. Nebylo kam dohlédnout, pouze slabé světlo vytvářelo jakousi viditelnost, ale bylo skutečně nepatrné.
Ashley se cítila tak ospalá. Připadalo jí jakoby se vznášela, ačkoliv pod svýma nohama cítila jasně pevnou zem.
Nedokázala si vzpomenout, jak se sem dostala, ani co dělala předtím. Jediné, co jí přišlo na mysl byly pouhé útržky.
Ona a Izabela v autobuse, nadšení z dračí vesničky, vztek protože skončila ve dvojici s Rachel.
A pak už nic…
Uvědomovala si, něco jí říkalo, že je důležité, aby si vzpomněla, ale nedokázala se k tomu přinutit.
Onen pocit malátnosti, který nyní zažívala byl až příliš uklidňující, než aby se donutila přemýšlet o věcech, které se jí udály ani ne před půl hodinou. Bylo to jednoduše nepodstatné.
Jediné na čem jí záleželo bylo uklidňující ticho, díky kterému byla její víčka tak těžká. Nechtěla probouzet. Ne teď a pokud se nerozhodne jinak možná se nechá ukolébat spánkem na dlouhou dobu.

Mia pouze a mlčenlivě zírala do zdi před sebou. Domek, kde se skrývali byl celkem malý, v prvním patře byli čtyři místnosti, zatímco ve druhém se těsnaly k sobě dvě, nicméně na jí a “jejímu doprovodu” přes týden bohatě stačil. Každý si mohl zabrat jeden pokoj pro sebe a přesto jeden zbyl navíc. Proto nechápala, proč dostali kluci tě debilní nápad zamknout ty dvě dračice u ní v pokoji.
Jak se ukázalo, dostat Čirou bylo stejně snadné jako tehdy během plesu. Stačilo prostě narušit její stín a trochu ho zmáčknout. Doslova.
Musela si přiznat, že slyšet její výkřiky bylo něco, po čem Mia toužila od chvíle, kdy jí proklouzla mezi prsty, čím na ni uvrhla stín Ramuelova zklamání.
Technicky to nebyla přímo její vina, to jistá osoba ji zabránila v tom, aby mohla tu holku odvést, ale jeho Mia vinit tam někde v nitru nedokázala.
Akitu poslala z pravou, že jejich mise byla úspěšná. Každý z mladých stínů mě něco, v čem vynikal. Akita byl vynikající stínochodec. Dokázal zcela zmehmonit své tělo a nechal proudit skrze temnotu. Cestu do sídla, která by normálně zabrala den dva, on urazil za několik hodin. To a Mia už nedokázala déle vystát jeho věčně řeči typu:
“Vážně je to ona?” “Nemohla ses splést?” “Bylo vážně moudré brát i tu blondýnku?”
Popravdě, bylo jí jedno kdyby tam druhou dračici nechali prostě ležet, konec konců jim k ničemu nebyla. Ale Kiba přímo naléhal, aby ji vzalo s sebou.
Mie bylo až příliš jasné k čemu se mladý Stín chystá. Jak stačila vypozorovat a jak jí i Ramuel sám řekl, mladíkova schopnost zcela ovládnout cizí stín byla obrovská. Ovšem schopnost manipulovat s jinými v něm vytvořilo jakýsi popud vyzkoušet, co vše mohou lidé udělat pod jeho kontrolou. Neviděla ho v akci, ale už jednou se stalo, že se mu podařilo málem prolomit její štít. A to ho měla tenkrát posílený. Co teprv děvenka, která o nic nevěděla zhola nic a jejíž ochrana byla nulová.
V rohu místnosti se zničeho nic rozsvítila dvojice zlatých očích. Z temnoty vystoupil hubený černý kocour a lehkým krokem si to namířil k posteli.
Usadil se pohodlně vedle Mii a pohlédl na bod na stěně, které ona před chvílí pozorovala.
“Co že jsi v téhle podobě?” zeptala jen tak ledabyle, aniž by mu věnovala větší pozornost.
“Jen jsem si musel něco zkontrolovat.” odpověděl stejně, což naznačovalo, že je zpátky v lidské podobě.
Technicky neměl žádný stín fyzickou podobu, proto se jim tak lehce měnila. A přeměny byly Sethova specialita.
“Co naši “hosté”? Stále spí?”
“Ano, musela jsi jim dát pořádnou pecku.”
“Není to jedno, až si projdou pro Čirou, nebude se jim takhle alespoň vzpouzet.” Seth pouze pokrčil rameny a zůstal stejně tichý jako vždy.
Trvalo mu téměř pět minut, než promluvil. “Trochu doufám, že se stihne probudit alespoň ta ukřičená blondýnka. Kiba by se hněval, pro něj to není ono, když nejsou při vědomí. A pro mě ostatně také ne.”
“Budeš se dívat?” zeptala se Mia. Necítila odpor vůči ani jednomu. Věděla, že si nemůžou pomoci. Tihle už dávno vzdali snahu vyvrátit veškeré strachy, kterými jsou draci obklopeni. I ona by ráda viděla draka trpět, ale někdo musí pohlídat dům, aby nebyli vyrušení příliš brzy.
Náhle se z druhé místnosti ozval výkřik.
“Aaah, Šípková Růženka se nám probudila. A Kiba si toho viditelně všimnul také.”
A opět se rozplynul v šeru, které v pokoji vládlo.