You and I? No, we. (CZ!!!)

11.díl>> Time..

Minulý díl:

*******Po filmuu******

Celý film jsem probrečela, ikdyž mě Harry konejšivě hladil po zádech. Bylo kolem páté hodiny takže mi můj plán zatím zcela vycházel. ,,Harry, chtěla bych tě někam vzít a něco ti tam i říct." řekla jsem a trošku i koktala, ale doufám že to nebylo moc poznat. 

      "Jo,jasně a pojedeme autem?" řekl a usmál se. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Klidně, ale pojedeme mým,jo?" Harry se jen usmál a už vstával z postele. Řekla jsem mu, že už se může jít obout, protož ejsem se ještě chtěla převléct. Místo svetříku jsem si vzala obyčejné bílé tílko a černou šálu. Sešla jsem po schodech dolů a místo bundy jsem si vzala kabát, přece jenom, už asi nebude nejtepleji. Když jsem si nazula i boty, Harry na mě už nějakou dobu čekal, ale tuším že mu to nějak nevadilo, protože se culil jak nějaké dítě co dostane lízátko. Vyšli jsme z domu, zamkla jsem a mezitím stihla i odemknout auto, do kterého Harry stihl rychlostí blesku naskočit. Naštěstí už na místo spolujezdce. 

         Cesta trvala asi hodinu, takže déle něž jsem předpokládala. Je to vlastně takový útes, pod kterým je moře, je to dokonalé.. (jo vím že to v Londýně není možný,ale neřešte:-D) Harry vystoupil a šel mi otevřít dveře. Nebudu lhát, kdybych řekla, že jsem čekala to, že mi otevře dveře. Bylo to od něj milé, velmi milé. Vystoupili jsme a on se na mě povzbudivě usmál. Jelikož stál asi 3 metry ode mě, přišel pomalými kroky ke mě a poté semnou vyšel i s rukou jemně obmotanou kolem mého pasu. 

           Posadili jsme se na takové dva kameny, které byly asi pět metrů před koncem útesu. Trochu jsem se odsunula od Harryho a nadechla se.  Byla jsem připravena mu říct o všem, co se semnou poslední 2 roky dělo. Kde jsem je strávila, kdo mě tam dostal, jaké to tam bylo a vůbec to proč jsem se tam dostala. "Harry, chtěla bych ti říct o tom co se semnou poslední 2 roky dělo. Vím že ses ptal, proč jsi mě tu neviděl. Ráda bych ti řekla důvod." řekla jsem trochu tichým a roztřeseným hlasem. 

 "Byla jsem v psychiatrické léčebně, ano, dva roky. Nebyla jsem tam v kuse, vždy jsem se po nějaké době vrátila třeba na měsíc domů, ale vždycky jsem si doma něco provedla, tak mě tam zase vrátili." Nebyla jsem si jistá, jestli mám mluvit dál a vysvětlit mu to, až do posledního detailu. "Můj otec týral moji matku, začal s tím, když mi bylo 10. Ze začátku ji dal maximálně silnou facku, nedošlo to ke krvi. Pak se ale něco zvrtlo a začal si na ní vylívat svůj veškerý vztek. Já jsem vždy jen brečela u sebe v pokoji, nebo v kuchyni pod stolem. Nikdy jsem mu na to nic neřekla. Vždycky jsem to dusila v sobě. Potom jsem to už psychicky nezvládla a začala se sebepožkozovat, to mi bylo 14." Harry se na mě smutně podíval a objal mně. Šlo poznat, že neví co by na to řekl, neměl slova. Přesto jsem se ale rozhodla, že to dopovídám až do konce. "Nikdo o tom celý rok nevěděl. Moje matka týrání zvládala, v rámci možností tedy. Ano brečela, vždy když můj otec nebyl doma, ale nikdy to nikomu neřekla. Ví o tom jenom moje rodina a teď ty Harry.." 

"Je mi to líto Ell.." Podíval se na mě a já si až teď všimla že mu po obličeji stéká slza. "Nemusí Harry, nemá proč." Pokračovala jsem, mezitím co jsem mluvila, mi vyhrnul rukáv na pravé i levé ruce. Bylo mi jasné co hledá, jizvy. Našel je, jak jinak. Jsou po celé vnitřní straně mé pravé ruky, jsou dost viditelné. Začal mi je hladit. Já jsem ale dál mluvila, jen jsem se vícemně pousmála. "Když mi bylo téměř patnáct, bylo léto, vzala jsem si tílko a nedošlo mi, že budou vidět mé jizvy. Po dlouhé době jsem vyšla z pokoje, když byla doma i má matka. Ztratili jsme mezi sebou veškerý kontakt, nevídala jsem ji a už jsem ani neměla potřebu. Toho dne jsem měla strašně napuchlé oči, bledou pleť a zrovna docela ještě nezahojené některé jizvy. Všimla si toho, nejhorší den v mém životě. Do týdne jsem se ocitla v psychiatrické léčebně a nastalo peklo.." Už jsem brečela naplno, nezvládla jsem to.

     "Nemusíš pokračovat, hlavní je, že ses vyléčila a nemusíš se bát. Teď máš mně." Řekl a pousmál se, byl tak roztomilý. Koukla jsem se mu na rty a on mě najednou políbil, neodtáhla jsem se ani nic podobného. Neměla jsem k tomu důvod, najednou jsem měla strašně moc motýlky v břiše. Žádny kluk se ke mně tak nechoval, měla jsem ho strašně ráda, i za tak krátkou dobu. 

        Odtáhla jsem se a řekla mu, že ho mám ráda. "Taky tě mám rád Ell." usmála jsem se ještě víc a byla z tohoto dne strašně nadšená. Byla jsem ráda, že jsem se s tím mohla někomu svěřit, ještě když jsem to v sobě dusila tak dlouho.

************************************************************************************************************

  Děkuju moc:-):-* -Elii