Zlo z jiného vesmíru - EW (OCs) Fanfikce

8.

Viktor:

Tord otevřel dveře do záhadné místnosti. Byla hodně hodně dlouhá a úzká.

*Vejdeš se tam po té ranní várce karamelu?*

"Chceš tím něco naznačit? "

*Jistě že ne! Jen... se ptám. *

"Fajn tedy... "

"Viktore? " otočil se na mě ten... Druhej Tord.

"Ano? Něco se děje? "

"Umm... Nejspíš ne? No nic... Jdeme. "

Vešli jsme dovnitř a Tord za náma zavřel. Nastalo hrobové ticho a úplná tma.

"Lidi? Kde jste? Je tu tma! "

"To jsme vááážně nevěděli, že je tu tma, Viktore. Díky za upozornění. " zavrčela Stef a vytáhla něco co strašně hrkalo.

"Krucinál! Proč ten křáp nefunguje! "

"Co to máš? "

"Baterku! Co asi jinýho! " párkrát s tím praštila o zeď a z baterky se rozlinul dlouhý kužel světla. "

"Dobře. Pojďte za mnou. Je to odsud jen kousek, ale musíme si dávat pozor na to kam šlapeme. Občas je to tu... No... Řekněme že je to tu dost staré. " upozornil nás Tord a ponoukl aby jsme šli.

Šli jsme dlouhou, hodně dlouhou, ukrutánsky dlouuuuhouuu uličkou. Samé zatáčky doprava, pak schody, pak doleva... Nuuudaaa!

"Nemůžete trochu pohnout? Je tady nuda... "

"Jestli chceš, můžeš tady zůstat! "

"Sakra Stef! Jsem si jistej, že tam za chvilku budeme. " okřiknul ji Edd, kterého tahle cesta jistě taky nudila.

*Mám hlad... *

"Jo... Já taky. "

"Pšššst... " zastavil se Tord a celá skupina za ním. Chvilku jsme čekali. Zvrchu se ozývaly rány a hlasy.

"Rychle... Nemáme moc času. " špitnul a vykročil svižnějším krokem.

Došli jsme před žebřík, který vedl vysoko nahoru.

"Lezeme... Opatrně, nevíme kde právě Toby je. Ale myslím že tohle místo nezná a nebude nás čekat. "

"Toby to určitě čekat nebude. Neprochází rohy místností. " přitakal náš Tord druhému Tordovi.

"A ty to víš jak? "

"Jsem jeho bratr, ne? Vím o něm něco. "

"A věděl jsi že je tvůj bratr šílenej maniak, který má plán k ovládnutí dvou a více vesmírů? " podotknula pobaveně Stef. Nevím proč pobaveně, ale její smysl pro humor byl vždy strašný a nepochopitelný.

"Umm... Ne? Neřešme to už! Máte sebou někdo něco na obranuuu... " otočil nahoru k otvoru, který byl nad žebříkem. Otevřel se... Kruciš.

"Myslím že na obranu... Vám už nic nezbude. Vítejte zpátky, přátelé. "

"No do pr... " ozvalo se sborově.

"Chyťte je. "

Dolů k nám naskákalo pět strážných. Popadly Edda, oba dva Tordy a Stef.

"Viktore uteč! " zařvala Stef a snažila se vyrvat strážnému z rukou.

Vzal jsem nohy na ramena a schoval se za nejbližší křižovatce chodeb. Přitisknul jsem se na stěnu a absolutně ztichnul.

"Hej! Kde jsi ty malej parchante! " procházel kolem poslední strážný. Baterkou si prohlížel jednotlivé chodby. Málem mě uviděl ale naštěstí jeho baterka nedosáhla až do místa, kde jsem byl.

Pomalu odcházel za ostatními. Ozýval se řev a křik, rány a nakonec i záklapnutí poklopu nahoře. Byl jsem tam úplně sám, ztracený ve tmě.

Stef:

"Pusť mě ty jedna oblblá okurko! Nemáte právo nás držet! " řvala jsem jednomu ze strážných přímo do ucha.

"Zklapni už ženská! "

"Nejsem ženská, mám jméno! "

"Stef, sakra už nech toho! " zařval na mě náš Tord.

"Ne! To se mám nechat odprásknout?! "

"Jestli si to přeješ..." nabil si pistol Toby.

"Fajn... Už... Už mlčím... Jen v klidu jasný? "

"Já jsem vždy v klidu, pokud sis nevšimla. Che... Musím uznat že váš pokus o útěk mě docela překvapil. Chytré... Velice chytré. Jen jsem vás nečekal tak rychle. Ale jen dobře pro vás." Toby odložil zbraň od mé hlavy.

"Jsme "velice rádi" že se ti to líbilo. "

"Toby... Proč?! Proč nás sakra chceš zabít!? Vždyť... Co jsme ti udělali. "

"Torde... Bratříčku můj. Ty... Ty jsi byl ta nejhorší věc v mým životě. Samé Tord tohle, Tord támhleto... Ale já?! Nikdy jsem neměl šanci se prosadit. Nikdy! Vždy jsem byl ten horší. Ten starší. Vždy když jsem měl problém tak to bylo : Toby! Ty jsi už velký kluk. Běž si raději hrát s bráškou! Nebo si to vyřeš sám. " otočil se od nás a sevřel pevně pěsti. Hlava mu cukala ve všech směrech, snad víc než když jsem ho viděla poprvé.

"Nechtěl jsem... Já jsem prostě nechtěl být ten na druhém místě! Ty i ti tvoji kamarádi... Oblíbení celým městem... Parta s dobrým jménem. A já?! Já jsem byl jen "Ten bratr Torda". "Ten blázen", "ten divnej ", "ten šílenec".

Vše se to teď změní... Všechno! Zase budu moct volně procházet ulice bez obav, že se mi budou vyhýbat, posmívat... Budu volný. "

"Toby... Víš že to není prav-"

"ZKLAPNI! " otočil se na našeho Torda přímo kosmickou rychlostí a zamířil na něj. Ozvalo se jemné cvaknutí

"Ty nemáš co říkat... Vůbec nevíš jak to u nás chodilo! A zaplatíš za to... Jako vy všichni. "