Zimní ulice /Mavy

7. Byl ztracem

Nevěděl jsem co říct tak jsem na něj jen tak trapně koukal. On ale začal.
„Ahoj, asi jsem se ztratil, jsem tu nový, poradíš mi kam?" jeho hlásek byl tak moc ledový, tak moc chladný až mě to bodalo u srdce, jako kdyby ten poslední plamínek, co měl na srdci, zhasnul. Chtěl bych ho obejmout, jako kamarád kamaráda, ale vůbec ho neznám.
„Jistě, kde bydlíš?" usmál jsem se na něj, ale bylo vidět, že ho můj úsměv nijak nerozveselil, spíš naopak.
„Jitřenická, je to daleko?" Po celou dobu na mě upíral jeho pomněnkové oči.
„Ani ne, jen tě tam asi zavedu, jsou tam dost zatáčky a mám strach, že by jsi tam netrefil."
„Ani nevím, jak moc ti poděkovat." usmál se a jeho poslední plamínek se zase dal do životu.
„Tak pojď." pokynul jsem hlavou, aby šel za mnou. Jen se ošil, asi zimou a vydal se za mnou.
A to jsem ještě nevěděl, jak mi tohle změní život.