Blue hair💙

2.💙

Cestu ke škole už znám. Asi po 10 minutách už jsem byla před školou, ale to bych nebyla já kdybych do někoho nenarazila. "Promiň." řekla jsem blondýnce, která se jen tak udržela na nohou. "To je v pohodě." usmála se na mě. "Já jsem Dove. Dove Cameron." ani nečekala na moji odpověď a obejmula mě.

(Tohle je Dove. V příběhu není slavná. Ty její oči. Miluju.)

"Jeeee. To je vtipný. Můj brácha se jmenuje Cameron. Já jsem Allison. Allison Smith, ale říkej mi Lis." odpověděla jsem jí se smíchem a stále ještě v objetí. "Už mě pusť nebo mě udusíš." obě jsme se zasmáli a konečně mě pustila. "Mohla by jsi mi ukázat prosím cestu do ředitelny?" zeptala jsem se jí. "Jo jasně. Ty jsi ta nová viď?" zeptala se mě. "Jo jsem a díky. Do jaký třídy chodíš???". " Do druháku a předpokládám, že ty taky?" odpověděla mi a koukala na mě s jiskřičkama v očích. "Jo. Chodím." když jsem to řekla, zase mě obejmula. Vypadá to, že jsem si našla kamarádku. "Jo a máš boží vlasy. Taky jsem takové vždy chtěla, ale rodiče by mě zabili." řekla mi se smutkem v hlase. "Děkuju a ty tvoje vlasy by chtěli nějakou změnu." zamyslena jsem se a pozorovala ji, jaká barva by se jí hodila. "Vážně?" zeptala se mě. "Jo. A už vím jakou. Někdy se po škole domluvíme a udělám ti menší proměnu. Co ty na to?" podívala jsem se na ni a čekala na odpověď. "To bylo super. Ďekuju." obejmula mě. Zase. Musela jsem se nad tím usmát. "Ale co na to řeknou rodiče?" zhrozila se. "Neboj. Jsou to tvoje vlasy. Rodiče ti do toho nemají co kecat." odpověďela jsem ji s klidem v hlase. "Tak dobře. Už se nemůžu dočkat a co jsi vymyslela?". "Nech se překvapit, ale bude se ti to líbit, neboj. Můžu se tě na něco zeptat?". "Jo jasně. Ptej se." usmála se. "Co je to za partu, kde je i můj brácha?" zeptala jsem se jí. "To jsou školní Bad boyové, víš?". "Aha. Jo a můj brácha je ten v černém s tím šátkem." ukázala jsem jí koho myslím.

(Všichni určitě znáte Camerona Dallase. V tomto příběhu není slavný a je to brácha Allison. Cameron Smith.)

Prohlédla jsem si celou partu a zarazila jsem se u kluka v černém triku. Ty jeho oči. Pane bože to je DOKONALOST sama. Hnědé vlasy a zelené oči. A přesně ty oči se na mě podívali a já jsem rychle uhla pohledem. "Dove? Kdo je ten kluk, co stojí naproti Cameronovi?" no co. Musela jsem se zeptat. Dove se uchechtla a odpověděla mi. "To je king té party. Doslova. Jmenuje se totiž William King. Je to děvkař a já nevím co všechno. Radši se s nima nebavím, ale někdy mi ty jeho kamarádíčci řeknou nějakou sprostou lichotku." dokončila svůj monolog, chytla mě za ruku a šli jsme do školy. To bych, ale nebyla já, kdybych do někoho zase nenarazila. Podívala jsem se do koho jsem narazila a jako opařená jsem zůstala stát na místě. Stál tam ON. "Promiň." řekla jsem a sklopila jsem hlavu dolů. Nad mím činem se jen uchechtl a zvedl mi hlavu za bradu. Když se mě dotkl, projela mnou husina. "Dávej pozor na cestu krásko." mrkl na mě a odešel. Já jsem se jen otočila na Dova a ta koukala stejně překvapeně jako já. "Co to bylo?" zeptala jsem se Dove. Ta jen pokrčila rameny a vedla mě do ředitelny. Ředitelka je milá a mladá. Dala mi rozvrh, kód od skříňky atd... Potom mě zavedla do třídy a musela jsem se představit. Školu vám asi popisovat nemusím. Po poslední hodině jsem se vydala domů s tím, že si půjdu zaběhat. Převlékla jsem se do (viz. obrázek).

Udělala jsem si culík, obula boty a mohlo se vyrazit. Vběhla jsem do parku, který je na půlce cesty od našeho baráku do školy. Běžela jsem asi půl hodiny a musela jsem se zastavit. Předklonila jsem se a vydýchávala jsem se. A najednou mě někdo plácnul do zadku. Rychle jsem se narovnala a měla jsem v plánu toho kluka (předpokládám) vykastrovat, ale když jsem se otočila a podívala se do ťech krásných očí, rozmyslela jsem si to. Byl to ON. William.

Nahoře na obrázku je William. Je to Manu Rios, kdyby to někdo nevěděl. A Allison je Naomi Jonzeck.