Život, který si vybral ~HG/SS~

Prolog

Bylo po jedné hodině ráno.Kapky deště dopadaly zuřivě na okna,jenž patřila ředitelně v Bradavicích.Albus Brumbál seděl za svým pracovním stolem a jeho ukazováček vynervovaně ťukal do dubového dřeva.
Všichni už dávno spali a proto i kdyby měla půlka Bradavic vyletět do vzduchu,krom dozoru či aktivních primusů by o tom stěží někdo věděl.A právě za takových podmínek se vracel z pravidelného mučení,které vzhledem k nedostatku spokojenosti vy-víte-koho akorát přibíraly na síle,věčně nevrlý,cynický,sarkastický ředitel Zmijozelu-Severus Snape.Všichni žáci i ne-žáci Bradavických končin,by ho popsali jako přerostlého netopýra, kterého tvořily mastné černé vlasy, zažloutlé zuby a nezdravě zbarvená pleť.
Ovšem ti,co ví o jeho druhé profesi ho popisují jako věcně zakrváceného a psychicky zlomeného může, který nebýt své perfektní nitroobrany se zhroutil před každým ve Velké síni.Jenže Severus to tak nebral,se vším co se stalo či se bude dít se smířil.Smířil se sebou,se svým osudem a smrt nebral jako věčnou  temnotu,které by se měl bát,ale jako věc, která se může stát prakticky kdykoliv a kdekoliv.Za svoji nitroobranu byl víc než vděčný,jelikož poslední věc co by kdy udělal,by bylo sdílení svých pocitů s ostatními.Bohatě stačilo,když své dlouhé štíhlé prsty obmotal kolem sklenice,kterou každou minutu naplňoval ohnivou whisky a každou minutu silně roztříštil o kamennou zeď.

To ale neplatilo pro tento večer.
Severus se jen tak tak doplazil na ošetřovnu, marně se snažil opřít o rám dveří.Nevzdal se a pokoušel se znovu zvednout.Neúspěšně.Madame Pomfreyová na něj vyslala levitační kouzlo, které ho nadzvedlo a přemístilo na lůžko.Severus zhluboka dýchal,jeho oční víčka stále tikala,kvůli křečím a bolestem ve kterých se utápělo celé jeho tělo.Své upravené nehty zarýval do matrace a svými žlutými zuby skousával  dolní část svých rtů.Bolest zažíval každých pět dní v měsíci,kdy ho Pán zla povolal a když nedostal co chtěl,mohl si Severus znovu ustlat na ošetřovně.
Crucia, které dostával byla v různých intervalech,někdy silnější,někdy méně..ovšem co se týkalo toho večera,to nebylo ani málo,ani hodně.Bylo to mnohem víc.Byla to čistá naštvanost Voldemorta nashromážděná za posledních pár týdnů a všechno si to až do dna vypil Severus,který nesnášel sentimentální chování,proto o tom nikdy nemluvil.Ačkoli mu samota sebevíc vyhovovala potřeboval někoho komu by to vše mohl říct a nebyl by to Albus Brumbál,kvůli kterému tohle vše podstupoval a který právě teď seděl za svým stolem a čekal na Madame Pomfreyovou,až vyrazí dveře a se složenýma rukama v klíně mu oznámí, že to Severus tentokrát nezvládl.

Proklínal se za svoje chování.Severusovi je teprve třicet osm a každým měsícem to vypadá,že se nedožije ani čtyřiceti.
Všechno tohle podstupuje už pomalu patnáct let,i před tím než to začal podstupovat neměl lehký život.Nikdy neměl lehký život.Nikdy nedostal šanci ho ani začít žít.To co dělal se nedalo přirovnat ani k přežívání.
Uběhlo patnáct let a nic se nezměnilo.
Je pravda,že tohle je "život",který si vybral a proto by se neměl divit a to ničemu.Navíc zpozoroval,že je se vším tak nějak smířený.Ale to nemění nic na tom,že je mu čerstvých třicet osm a každou minutu to vypadá,že mu nebude ani těch třicet devět.Naštvaně si odfrknul  zvedl se a začal přecházet po místnosti, přitom si sám pro sebe předkládal argumenty,že si je Severus vědom toho co dělá a navíc,že je s tím smířený.Taky si ale předkládal otázky co když to není pravda?Co když Severus není smířen s ničím?,,To není možné,za těch patnáct let se přece musel-,,z hlasitého přemýšlení ho vytrhly dveře,jenž se málem doslova rozletěly.,,Albusi! Albusi! chce s tebou mluvit!,,Brumbál zakýval hlavou a s Minervou svyžným krokem mířili na ošetřovnu.,,Takže už je zpátky..jak to dopadlo?,,Minerva si zoufale mlaskla.
,,Chvíli byl v bezvědomí,ale před chvílí se z něho dostal a první co řekl bylo,že s tebou chce mluvit.,,Brumbál opět zakýval hlavou.Těsně před dveřmi vedoucími do ošetřovny ho ale Minerva zastavila a položila mu ruku na rameno.
,,Albusi..já..myslím,že Severus..už nemůže..je načase s tím vším přestat,,
Brumbál se na ni podíval s polootevřenou pusou,kterou následně zavřel a bez dalšího slova otevřel již zmíněné dveře.