Za hranicí normalu [DOKONČENO]

Kapitola.13. End

Dante
,,Co jsem ti udělal?" ...Zamračil jsem se. "Mlč a postarej se o toho vlkodlaka... A mě nech na pokoji.." zavrčel jsem a odešel do zahrady... Podíval jsem se na místo kde jsem se se Sianem poprvé a naposledy pomiloval... Proč se prostě nezabiju? Bylo by to jednodušší...

Sian

Chtěli abych člověka zabil už teď...No...Neměl jsem s tím problém, otec i s ostatními vlk, začali hlasitě Vít na mesic, nevěděl jsem co se děje...A-ale...Najednou mi jako kdyby přeplo v hlavě...Očí mi zrudly, a roznicky se zmenšili...
Cítil jsem se jako loutka, co musí poslouchat každé slovo vůdce.
,,Jdem!" Zaslechl jsem zavěšení svého otce. A šel po jejich boku.

Dante

,,Sian odešel protože se bal ze by ti ublížil!!..." Vyjel po Dantem Leonard...

Zavrčel jsem a zrudli mi oči zlostí. "A co s tím. Kdyby mě miloval, neodejde. Kdyby mě miloval, bojuje s tím.. něco jako láska není. A já jsem dávno mrtvý. Seru na nějaké city!!"  Tak nějak mi přeskočilo a já se teď nelidsky a odporně začal smát. Zavolal jsem si pá některé poddané a donutil je naplnit mi vanu krví.

Sian

Nevnímal jsem cestu, vnímal jsem svuj  instynk který mi říkal pouze jedno. "Zabij"
Nevím cos e to se mnou dělo, ale po chvilce jsem.citil známý pach. Hrad.

Dante

Otočil jsem se na něj. "Zkus na mě zařvat ještě jednou... Zabiju tě." Varoval jsem ho. Nehodlal jsem se o tom už bavit. Opustil mě a je jedno z jakého důvodu. Tak či onak, zůstal bych sám a tím pádem je teď jedno jestli se ukáže. Už nechci žádnou lásku. Odešel jsem do hradu a zašel do koupelny kde byla už Vana plná krve. Svlékl jsem se a vlezl si do ní. V klidu jsem ležel v té krvi a díval se do stropu... Ano.. Sian mi chybí... Ale Odešel... Odešel dobrovolně. Ani se nerozloučil. Chvíli jsem ve vaně tiše brečel ale pak jsem z vany vylezl, smyl ze sebe krev a na Siana přestal myslet. Nemá to cenu. Rozhodl se sám. Ještě jsem se upravil a z nudy si šel sednout na trůn. Pak jsem si i nechal od poddaných vyrobit velkou, vystlanou rakev na spaní. Aby na mě nemoho slunce ani kdybych nechal závěsy roztažené. Tu rakev jsem si nechal dát do skryté místnosti za trůnem. Jelikož začalo svítat zalezl jsem​si do té rakve a zavřel oči abych spal.
Spal jsem až do západu slunce.. pak jsem vyšel z rakve a popadl prvního sluhu který prošel kolem. Zakousnul jsem se mu do krku a nasitil se. Divil jsem se že to přežil. Ale ne na dlouho protože jsem mu Prostě zlomil vaz. Opět jsem si sedl na trůn a znuděně sledoval dveře na konci sálu. Opět přišel Leonard. "Dante, změnil jsi se..." Šeptl. Já se na něj ani nepodíval. "Jo. Vadí ti to snad? Pokud ano, máš možnost odejít."
"já chápu že Siana miluješ a že tě to bolí... Ale tohle je už trochu moc. Strháváš na upíry příliš pozornosti... Lidé ti začali říkat 'Drákuka z Walliyu.' Takhle na nás brzy lidé zaútočí... A to nezvládnem." Řekl mi. "Já nemám důvod k bolesti, lásce a ani k životu. Když zaútočí, tak zemřu pokud to zvládnou. A Siana mi už nepřipomínej..." Zavrčel jsem. Ať už mě nechají...

Sian

,,Synu...V tomhle hradu, žije jeden člověk, a toho dnes zabiješ, ale první můžeš roztrhat pár lidí okolo, aby ses rozcvicil..." Zasmál se. A ja bez jediného slova šel, trhal jsem na lidi tela nevinných lidí...Muži, ženy, ďeti...Proč?

Dante

Slyšeli jsme oba křik. Bylo to divné. Lidé by na lidi asi určitě neútočili. Spíš by se spojili proti mě. "Leonarde, pokud chceš žít, zmiz. Já nikam nejdu." Zamračil jsem se a od jednoho sluhy si nechal donést meč. Leonard chvíli váhal... Ale nakonec vyletěl jako netopýr z okna. Všichni poddaní ze sálu a pokojů se schovali všude možně a já čekal. Dokonce jsem se i začal usmívat. Představa toho že zemřu něčí rukou mě... Uspokojovala

Sian

Otec mě v polovině zastavil, a zavedl do hradu, na trůnu seděl muž...To....To je

...Dante...

Dante

Najednou se rozrazili dveře... Stála tam celá smečka vlkodlaků. Zamračil jsem se a sledoval je svýma rudýma očima. Meč jsem víc stiskl ale nevstal z trůnu. Zatím ne. Upřímně mě to překvapilo... Ale stejně už jsem se těšil na boj. Na svou smrt.

Sian

Všichni vkodlaci, byly v zadní části truniho sálu...Zatím co já se přibližoval k tomu muži sedící na trůně.
Začal jsem nahlas vrčet...Nakonec jsem moc něj i skočil a povalil ho na zem.
Chvilku jsem s ním bojoval...Dokud jsem si nevšiml těch očí...Te ...te jizvy přes oko...Těch rudých očí...Co mě zachránili. ,,Dante "

Dante

Jeden z vlkodlaků se rozešel ke mě. Chtěl jsem zaútočit ale poznal jsem v něm Siana... Strnul jsem na místě a nechal se jim srazit na zem. Upustil jsem meč při mém pokusu bránit se mu.. teď jsem byl přitisknutý ke zdi a nevěděl jestli brečet a nebo řvát.,,Dante...".. Tak on utekl aby mi nic neudělal a ted, jako jediný z nich ne chce zabít.. "Tak dělej... Zakousni se mi do krku... Zab mě... Už tady nechci být.." Šeptl jsem spíš pro sebe, mračil jsem se na něj a zatínal ruce v pěst. Mohl bych mu teď zlomit vaz.. ale já chtěl zemřít.

Sian

Proměnil jsem se na člověka...
,,Ne..." Řekl jsem potichu...Otočil jsem se na smečku vlků za mnou...
,,Nehodlám zabít někoho koho miluji!!..."

Otec hlasitě zavrčel, a přiběhl ke mě, tlapou mě švihl přes tvář...A nakonec se mi silou zakousl do hrudi...Do krku...Do rukou...Sotva jsem dýchal...
,,D-dante..."

Dante

Když se proměnil mel jsem šanci zas vidět toho malého roztomilého Siana...Chytl mě za ruku,a pevné ji stiskl, jenže se stalo něco co jsem nikdy nechtěl vidět, nikdy jsem na to nechtěl myslet...
Jeden z vlkodlaků, přišel k Sianovi a zaútočil na nej. Než jsem se stihl vzpamatovat, Sian mi umíral na zemi...Uchopil jsem meč, a tomu vlkodlakovi probodl hlavu...Odkopl jsem jeho tělo, a pevné chytl Siana.
,,S-Siane..."

Sian

,,Promiň ti že jsem odešel, chtěl jsme aby jsi byl v bezpečí...Ale...Ještě jsem to vic zkazil...Znova jsem tě malem zabil, Dante...Miluji tě, a navždy budu...Budu tu s tebou vždy..."
Položil jsem mu ruku na místo kde má být srdce, jenže ruka mi po chvilce spadla podél ťela...Z úst mi utekl poslední výdech, a v očích mi zmizel všechen život.

Dante

,,Taky tě miluji..." Řekl jsem s uslzeníma očima, vztal jsem se Sianem v náruči, vzal jsem si meč, a odešel do zahrad sedl jsem si pod rozkvetli sakur, Siana jsem položil vedle sebe, chytl ho za ruku...A už zbývalo udělat jediné...
Pozvedl jsem meč, a zabodl si ho do srdce.

,,...Miluji ťe..."