Za hranicí normalu [DOKONČENO]

Kapitola.13. End

Dante

Probudil jsem se celkem pozdě...  Byla už dávno tma. Pomalu jsem se posadil a prohrábl si vlasy. "Mmhh... Siane, spíš?" Broukl a pak se porozhlédl. Nebyl tady.. jen nějaký papír. Vzal jsem ho a chtěl vyhodit ale všiml jsem si že to je vzkaz. Přečetl jsem si ho.....

Sian

"Dante...Moc se omlouvám ale nemohu tu být s tebou...
Mít o tebe každým úplňkem strach, že tě zabiju...Musel bych pak celí život žít ve smutku, že jsem zabil jedinou lásku v mém životě...Zasloužíš si několik lepšího...Než jsem já...Miluje tě...Zbohem Dante...."

Dante

Nemohl jsem tomu uvěřit... "Ne.. ne... NE!!" Zahodil jsem papír a proběhl oknem. Dost dlouho jsem padal ale pak se proměnil na netopýra a těsně nad zemí vzlétl. Začal jsem hledat. Všude. Nemůže mě přece opustit... To mi nesmí udělat... Siane...

Dante

Chodil jsem dost dlouho, až jsem došel na.jedno překrásné místo, kde jsem se narodil.
Útočiště všech vlkodlaků...Je to úplně na druhém konci lesa...Žádný člověk ani upír o tom místě neví...Ví o něm pouze vlkodlaci...Nějakou dobu ani nechtěli věřit že jsem vlkodlak...Ale nakonec uvěřili...Protože tam byl můj otec, jako vůdce smečky.

Dante

Nemohl jsem ho najít... Nikde... Přistál jsem někde na kraji města a brečel... Pak mě našla party lovců ale.. bez slitování jsem je zabil. A pak další...  Nesnáším lidi...

Sian

,,a-ahoj t-tati..."
Vykoktal jsem že sebe, bál jsem se ze me bude obviňovat za to že matka zemrela...Ale ne...Byl jenom rád, že mě zase vidí.
Obejmul mě, a ja mu obejmutí oplatil.

Dante

Měl jsem zlost. Byl jsem hodně naštvaný... Všechny lovce ve​ městě jsem zabil... Spoustu lidí jsem vysál.... Zbytek všech lidí jsem nahnal do hradu a donutil je mi sloužit... Každého z nich jsem se ale zeptal jestli neviděl Siana... Nic... Můj život nemá smysl.. jediné v čem mi Sianův odchod pomohl bylo to, že jsem se smířil s tím, že nejsem člověk. Určitě mě nemiloval... Něco jako láska není...

Sian

,,chyběl si mi...Kde si vůbec celou dobu byl?"
,,Na ulici...Žil jsem ve vesnici, v jedné uličce...Tam jsem ale jednou poznal jednoho muže...Byl celkem i zlí...Ale později si mě oblíbil, jako já jeho.
Jednou, ho chytli lidé...A chtěli ho zabit, utekl, ale lidi našli chatu...Kde jsem s ním žil.
Zapálili ji, když si toho všiml...Běžel mě zachránit..."
Od té chvilce se mi do očí hrnuli slzi.
,,Lidé nás našli, a malé ho zabili...Pro ke štěstí byl zrovna úplněk...A já se proměnil...Zachránil jsem ho...Navzájem jsem se do sebe zamilovali...Při další úplňku, při největším úplňku...J-jsem ho m-male snif~ zabil...A-a...Nechci žít s tím...ž-že bych h-ho při dalšim úplňků...Z-zabil....Zaslouží si někoho lepšího než jsem já..."
Rozbrečel jsem se ale to jsem.uz cítil otcoto hřejivé obeti.

Dante

Všechny jsem si strachem zotročil...  Hrad byl během jediného dne celý uklizený. A já začal začal posedávat na starém trůnu... "Dante, nevěděl jsem jak vlivný jsi upír." Usmál se na mě Leonard. Já se na něj jen podíval. "Mno... Půjdu se postarat o toho druhého vlkodlaka. A netrap se. Vlkodlak a upír přeci nemůžou být spolu." Pokusil se mě uklidnit ale jen mě naštval. "Jsi mi z očí!!" Vyhnal jsem ho. Ztráta Siana mě změnila...

Sian

,,Jestli chceš patrit do naší smečky, musíš zabít člověka...Aby jsme věřili že jsi toho hoden"
Řekl mi můj otec, já jenom přikývl, sklopil uši. ,,Kdy?"
,,Co nejdřív "