Finding LOVE //Niall Horan// CZ

43..

Sedla jsem si židli vedle ostatních. Nedokázala jsem je vůbec vnímat, nedokázala jsem vnímat vůbec nic okolo mě. Bylo mi už všechno jedno. V mojí mysli se honily ty nejhorší otázky. Bude Niall v pořádku? Přežije to vůbec? Bude mít nějaké následky? Myšlenky mi běhali v hlavě maraton a já jsem byla na složení. Opustila jsem ostatní bez toho, aby jsem jim cokoliv řekla. Nevěděla jsem, kam jdu, věděla jsem jenom, že chci být sama. Samozřejmě, že bych nejradši byla s Niallem, ale bohužel to ještě není možný. Vyšla jsem z nemocnice a zápálila si cigaretu. V hlavě se mi ozval Niallův hlas ,,Nekaž si zdraví, princezno." Nemohla jsem tu cigaretu zahodit, udržovala mě alespoň trochu v klidu. Došla jsem k bytu Harryho a Naty, kde jsem se odmalovala a sbalila jsem si všechny věci. Nevěděla jsem, kam jdu. Věděla jsem jenom, že chci být sama. Nejdřív jsem zabloudila do práce a šla rovnou za šéfkou. Když viděla moje ubrečené oči, tak jsem ji ani nemusela o dovolenou prosit. Řekla jsem jí v rychlosti co se stalo a ona mě hned poslala domů. Dostala jsem 3 dny volno, snad si za tu dobu dokážu uklidnit myšlenky. Vypnula jsem si mobil a šla do obchodu. Vzala jsem si ho ruky košík a procházela mezi regálama. Neměla jsem chuť na jídlo a dneska jsem se do něj ani nutit nechtěla. Vodka, Jack Daniells, Baileys, Captain Morgan, to byly momentálně moji kamarádi. Vím, že alkohol je svinstvo, zkazilo mi to mámu a Niall kvůli tomu bojuje o život, ale musela jsem, musela jsem chvíli přestat na všechno myslet. Prodavačka na mě nezapoměla hodit nechápavý výraz. Bylo mi na nic, zaplatila jsem nemalé peníze a šla jsem směrem k bytu, kam jsme se měli stěhovat s Niallem. Od chvíle, kdy proběhla hádka, která skončila fackou, jsem v tom bytě nebyla. Pochybuju, že by se tam něco změnilo, ale vyspím se klidně na zemi, hlavně, že budu chvíli sama. Došla jsem k paneláku a odemkla hlavní dveře. Vyjela jsem výtahem a u dveří jsem se musela pozastavit. Na dveřích byla už přidělaná jmenovka NIALL JAMES HORAN & EMILY URBÁNKOVÁ. Zabolelo mě z toho u srdce. Všechno jsem vyčítala jenom jemu. Chovala jsem se k němu jako k dítěti a to jsem neměla. Snažila jsem se svůj, vlastně náš život, nalajnovat a to není správný. Moje nejhorší noční můry mě dostihly. Co dělám špatně? Vždycky se snažím myslet na druhé a skončím takhle. Třeba Naty myslí jenom na sebe a nic jí nechybí. Proč ty nejhorší věci musely postihnout zrovna mě? Nejdřív to nebylo zrovna nejhorší, ale teď? Nejdřív jsem myslela, že se zblázním, když mě nevzali na vysokou, potom jsem přišla o rodiče, přišla jsem o dítě, dokonce dvakrát, nemůžu přeci přijít i o osobu, kterou nadevšecko miluju, o Nialla. Konečně jsem strčila klíč do zámku a vstoupila dovnitř. Proč mi tohle musí dělat? Chce, abych měla ještě větší výčitky svědomí? Při pohledu na náš byt jsem čekala, že mě položí infarkt. Všechny pokoje byli vymalované a byl v nich koberec, v některých dokonce i základní nábytek. V kuchyni už byla kuchyňská linka, na kterou jsme kdysi koukali s Niallem v letáku. Koupelna už byla komplet hotová. Tohle všechno vybíral Niall? Rohová vana, sprchový kout a všechny detaily byly perfektně sladěné, tak hezky jsem si to ani nepředstavovala. V obýváku byl zatím jenom gauč a malý dřevěný stolek před ním. V ložnici byla obrovská postel, kterou zdobily červené polštáře a prostírání. Přesně tak, jak jsem to říkala Niallovi. Srdce mi definitivně explodovalo, když jsem přešla do ,,pokoje pro hosty". Čtyři stěny, 2 modré, 2 růžové, na bílém stropě nalepené svítící hvězdičky. Nemohla jsem dál, já ho proklínala a on nám mezitím vytvářel ten nejhezčí domov. Svalila jsem se na gauč v obýváku, pustila jsem si písničky do sluchátek a otevřela si flašku Jacka Daniellse. Prvních pár loků mi do těla šlo težce, ale pak už mi to začínalo být jedno, lila jsem toho do sebe co nejvíc. Navečer už flaška byla prázdná. Neměla jsem ponětí, kolik je hodin. Nezáleželo mi na čase, teď se hodlám opít do němoty a probudit se do něčeho lepšího.

**

,,Emily, jsi tam?" Slyšela jse bouchání na dveře, poté i zvonek.

Podívala jsem se okolo sebe, všude tma. Musela jsem usnout. Než jsem stihla konečně znovu probrat své myšlenky, zazvonil znovu zvonek a křičel na mě známý hlas. Vzala jsem si sebou flašku Captaina Morgana, která už taky byla vypitá do půlky a domotala jsem se nějak ke dveřím. Otevřela jsem je a dívali se na mě 3 známé tváře, Harry, Louis a Eleanor. Mávla jsem na ně rukou na pozdrav a ukázala jim, ať jdou dál. Nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku.

,,Emily, co to vyvádíš?" Vykřikla na mě Eleanor.

,,Mám dovolenou." Řekla jsem jí stejným tonem a odpila jsem si z flašky.

,,Emily, ty nechápeš, že alkohol ničí životy? Tobě ho zničil! Vždycky jsi alkohol nesnášela a teď si myslíš, že s ním vyřešíš všechny problémy?" Křikl na mě Harry a vytrhl mi flašku z ruky.

,,Alkohol neničí životy. Životy vám ničím já! Copak to nevidíš, Harolde?" Řekla jsem s klidem a opřela se o zeď, jelikož jsem nevydržela stát.

,,Tak dost!" Vykřikl hrozně hlasitě. ,,Tohle od tebe nechci už slyšet, je ti to jasný?" Vykřikl a začal máchal rukama.

,,Proč mě prostě nenecháte se pořádně ožrat? Za 3 dny budu v cajku, protože budu muset do práce." Rozhodila jsem rukama a sedla si na kraj gauče.

,,Chováš se jako malej parchant!" Zakřičel Louis, kterýmu asi už rupli nervy.

Táhl mě za tričko do koupelny. Strčil mi hlavu nad vanu a pustil šíleně ledovou vodu. Křičela jsem snad na celej panelák. Když mě Louis konečně pustil, tak jsem hned hlavu přesunula k záchodu. Všechen drahý alkohol byl momentálně venku. Několikrát jsem zvracení opakovala a nakonec se posadila vedle záchoda. Nedokázala jsem se ani postavit na nohy. Byla jsem na zhroucení, ale ne fyzicky, ale psychicky. Viděla jsem, jak na mě všichni zírají. Bylo mi trapně. Motala se mi hlava a já se nemohla pořádně na nic soustředit. Ukázala jsem Harrymu náznak rukama, aby mě zvednul. Opřela jsem se umyvadlo a podívala se na sebe do zrcadla. Nebyla to ta Emily, jako například o Vánoční ráno. Nebyla jsem jí už ani podobná. Nebyla jsem totiž šťastná. Nedokázala jsem být šťastná bez Nialla, prostě to nešlo. Bez něj by to nikdy nebylo ono. Chvíli jsem se jenom v kuse dívala na svůj odraz v zrcadle a přemýšlela nad mnoha věcmi. Chtěla jsem ze sebe smýt aspoň trošku té dnešní ostudy a pořádně si opláchla obličej. Vyzkoušela jsem si, jestli se udržím na nohou, když už konečně poslouchali, tak jsem šla do obýváku. Nedopitou flašku jsem šla okamžitě vylít do dřezu. Hned poté jsem si vzala do ruky další a chtěla s ní udělat to samý, ale Louis mě zastavil.

,,Co blázníš, víš jaká je to škoda?" Trochu se pousmál a já flašku zase zavřela.

Vzala jsem igelitku od dnešního nákupu a dala do ní všechny flašky a podala jí Louisovi. Alkohol už nechci ani vidět. Šla jsem k lince a nalila si do sklenice trochu vody a po malých douškách jsem se napila.

,,Myslím, že bysme měli už jít. Ty by sis měla jít lehnout." Řekla Emily a objala mě.

,,Máš pravdu." Kývla jsem a šla s nimi ke dveřím.

Rozloučili jsme se a já si vlezla do sprchy. Musím uznat, že už mi bylo o hodně líp, ale pouze fyzicky. Po sprše jsem si na sebe oblékla Niallovo modré tričko, které mi kdysi nechal na spaní. Přičuchla jsem si k němu, už nevonělo jeho voňavkou, tak jsem došla ke skřínce nad umyvadlem a vytáhla nějaký Niallův parfém, který tam měl. Navonila jsem jím tričko a hned jsem se cítila líp. Konečně jsem cítila svojí oblíbenou vůni. Pomáhala mi totiž usnout. Navlékla jsem si na sebe ještě kraťasy a šla do ložnice. Pomalu jsem si lehla na postel a vypla lampičku. Ležela jsem v úplné tmě, ale usnout mi nešlo. Myšlenky mě spát nenechaly. Co se mu teď asi zdá? Doufám, že se probudí brzo. Teď tady na týhle posteli měl ležet semnou, sakra. Vůbec neměl být v nemocnici. Porč se tohle muselo stát?..

Teď jsem jí dopsala a hned vám jí sem dávám, toho si važte. :D Chtěla jsem vám jí sem dát až večer, ale už jsem si našla plány, tak nebudu homéé. :D

Mimochodem teď budou části pomalejš, teď byly často jenom kvůli tomu, že jsem byla nemocná.

Nevím jak vy, ale já při psaní týhle části brečela. Vždycky, když něco píšu, tak to dost prožívám a tohle se fakt nedalo.. a bude ještě hůř! :D

Když zase uvidím, že ,,hvězdičkujete" a komentujete, tak se pokusím napsat co nejrychlejš další část.

Mimochodem, nechcete někdo pokecat ve zprávách? Momentálně trošku nudex. :D :)