Please, no...!

~37~

Kaycee

„Co je to?" Další den, co Zayn odjel do firmy. Měl tam strávit jen dopoledne, odpoledne půjdeme někam po obchodech.
Příčilo se mi to, raději bych vše objednala přes internet, ale on se odmítal schovávat.

Snídala jsem, máma měla volno, táta byl v práci podle včerejších, mamčiných slov, nás dvě čekal generální úklid domu. Jak kdybych v poslední době, neuklízela neustále...

„Prospekty středních škol v okolí." „Nechci do školy!" „Přestaň! Určitě nebudeš bez školy, na to rovnou zapomeň. Ani Zayn s tímhle návrhem nesouhlasí. Budeš mít alespoň maturitu!" Propíchne mě pohledem a pak se výraz změní na něžný.

„Nesmí se k tobě přiblížit... Zayn ti dá ochranku, ale i přes to, já klidná nebudu. Chci, aby sis vybrala jinou školu. Uděláš tam pak jen srovnávací test a uznají ti většinu předmětů. Už jsem obvolala vedení, všechny." Prohlédla jsem si zběžně pět prospektů a nejistě na ni pohlédla.
„Tam Danny nebude, Zayn ti i tam dá někoho ze své ochranky a budeme v klidu. Za chvíli pak budeš mít po škole, to uteče, Kay... Ale nemůže si myslet, že tě nechám nedostudovanou. Chci, abys měla aspoň maturitu. Ideální by samozřejmě bylo, kdybys šla i na vejšku, ale to tě nutit nebudu. Bude záležet čistě na tobě, ale teď mě poslechneš. Nechám tě, si vybrat školu. Pokud to odmítneš, vyberu ti já."

Nafoukla jsem tváře, získala si čas, že to omrknu až se vrátíme se Zaynem a sama se akčně pouštěla do úklidu.
Zayn se vrátil po druhé odpoledne, vypadal snad víc zuboženě, než v posledních týdnech a na můj návrh, jestli se nechce prospat, vrtěl hlavou.
Natáhl se do postele na slabou půl hodinu, kterou já strávila sprchou a líčením se. Dřímal, odmítala jsem ho vzbudit ale mou snahu o tichý útěk a následné divadlo, že se mi ho nepovedlo vzbudit, zmařil polštář, co narazil do dveří.

„Ani na to nemysli! Chci to mít z krku." S omluvným výrazem se vracím k němu, objímá mě, boří mi tvář do břicha a zavrčí.

„Copak?" „Nic..." Ušklíbne se a vytáhne se na nohy. „Takže, prvně do sekce nábytek pro ložnice?" Se smíchem přikývnu, s nakrčeným čelem si prohlížím druhé auto. Bentley mi chybí.

„Už je z něj šrot?" „Už dávno... Co šlo, vzali na náhradní díly, ale moc toho nebylo." „Nechci znít jako zlatokopka, ale pořídíš si nové?" „Ale, pro prdelku kočičky je Bentley pohodlnější, ano?" „Zaynie..." „Uvažuju o tom. Ten autoservis i auta prodává. Měli by dostat novou várku, tak za dva měsíce. Nechal jsem tam na sebe soukromý číslo, aby mi zavolali... Možná si ho pořídím znovu." Mrká, startuje.

„Malik, prosím?- Ále, dobrý den... Ne, nerušíte, jistě – Vážně? To je skvělý! Kdy? – Hm... Okey... Za půl hodiny? Jo, to by šlo. Zatím."

Nechápavě zvedám obočí, široce se usmívá a úlevně si protírá oči.

„Vše je v pořádku, byty jsou znovu obyvatelný! A se mnou se chce sejít vlastník. Respektive, se všemi. Nějaká náhlá schůze. Jen na mě nemá číslo, volala mi to makléřka. Nákupy se odloží, nicméně, prdelko, teď se do bytu už nastěhujeme, takže se dnes můžeš rozšoupnout. Všechno můžeme odvozit už tam." „My? Přestěhujeme?" Ušklíbl se a napálil si cigaretu.

„Nechceš u mě bydlet?" „Rodiče to nedovolí... Lásko... To nejde. Nemůžu se k tobě natrvalo přestěhovat. Pořád jsem jejich holčička." Protáčím panenky a on se pobaveně usmívá. „Ale oni přece nenechají svoji holčičku, na tři týdny, doma samotnou. Bez ochrany..." „O čem to mluvíš, Maliku?" Přimhouřím oči, sáhne po obálce hozené na palubce a podá mi ji.

„Maminka si stěžovala, tedy... Říkala, jak by se chtěla podívat na Maledivy a vzhledem k tomu, že si předcházím rodiče partnerky, kterou nadevšechno miluju a je pro mě moc důležitá, tak jsem se rozhodl, jim zaplatit třítýdenní pobyt v chajdaloupce, postavené nad vodní hladinou, s vybranými pochoutkami oceánu a plavbami na jachtě a vším dalším, co je v nabídce."

Šokovaně jsem na něj s pokleslou čelistí hleděla, vzápětí cítila, jak jeho svůdný rty, chutnají hořce po cigaretě.
„Lásko... Oba si potřebují odpočinout a my taky. Zařídíme si byt, to stihneme. Odlítají v neděli. A pak máme tři týdny jen pro sebe. Beru si volno, firma to beze mě ještě chvíli zvládne. A ty se mezitím rozhodneš pro školu, kde odmaturuješ." „Máma ti to řekla?" „Naznačila... Už i ochranku pro tebe mám, bude s tebou všude. Jen musím sám dopředu vědět, na kterou školu půjdeš, abych věděl, kam si jít promluvit s vedením." Ušklíbla jsem se a pohladila jej po vousech.

„Takže... Kolik to vlastně pro rodiče stálo?" „Splatíš mi to." „Svým tělem?" „Mhm, tak nějak." Dusím smích, znovu mě políbí a mrkne.
„Tak pojedeme na tu schůzku, a pak nakupovat? Páni... Nesnáším nákupy, nenapadlo by mě, že se na ně tak poženu." Se smíchem kývám na souhlas a za pár minut se scházíme v místnosti, dole kousek od hlavního vstupu do budovy.
Taková menší zasedačka.
Prohlížím si sousedy, jsou tu mladí lidé, ale stejně tak i starší páry, o kterých mi Zayn šeptá, že si zjistil, že to všechno jsou lidé typu právníků, soudců, lékařů... Zdejší dům je zjevně jen pro bohaté. 

Jemný náznak hořkosti, když si pomyslím, že já sama chodím s hvězdou.