Please, no...!

~7~

Kaycee

„Tak jak bylo?" „Jo... Pohoda." Falešný úsměv, lhaní, že mám migrénu a po sprše jsem se zamkla v pokoji.
Civěla jsem do stropu, venku se postupem hodin začalo šeřit a já pořád měla oči jako baterky. Únava mě zmohla až krátce po osmé a přesto, i při usínání, jsem myslela na Zayna.
Na jeho slova, jeho oči, jeho pohledy, jeho drzé krčení rtů... Pitomě jsem se usmála, semkla víčka a snažila se nahradit myšlenky o jeho osobě, jen prázdnou, bílou místností s kostkou na podstavci. Kdysi jsem četla, že bílou místností se lidé mučí... Nicméně, mě to uklidňovalo. Usínala jsem, zabírala... Mohla jsem spát sotva dvacet minut. Mobil vyřvával a já, s naprostou nevolí a zavřenýma očima, hovor přijala.

„Jdeš ven?" „No..." „S Dannym?" „Mhm. Pozdravuju ho." „Kdy přijdeš?" „Mamíííí...." „Nech ji, zlato. Jak je s Dannym, čas nevnímá. Hlavně ať tě doprovodí." „Díky, tati." Doslova jsem utekla... Elán mě opustil, sotva jsem zahlédla Zaynovo auto. Únava se pro změnu dostavila s razancí.

„Ahoj." „Hm... Tak co chceš?" „Jsi miloučká." „Chci spát...!" Zasmál se a s něhou mě pohladil po čelisti. „Zajedem ke garážím, ano?" „Ne!" „Ššt, Kay, neboj se. Ano?" „Fajn..." Nevím, asi za to mohly jeho oči a moje únava. Teplo v autě, pohodlná sedačka... Chtělo se mi najednou strašně spát...

„Takže?" „Jsi vážně děsně unavená..." Něžně se usměje a já uhnu před pohlazením po tváři.
„Tak to neprodlužuj. Co chceš? Tvá žena přišla na to, že jsem-" Zavrtím hlavou, jen se uchechtne. „Myslíš, že mám takový problémy?" „Hm..." „Říkal jsem si, co dělat... Mlčet nebo ti to říct? Uvěříš mi?" „Co mi chceš jako říct?" „Zapni si to." Podal mi svůj mobil stáhl okýnko. Nechápavě jsem na něj pohlédla. Napálil si cigaretu, očima mě pobídl.

Vytřeštila jsem oči na displej.
Na záznamu byl Danny, nějaká holka... Jeho pokoj, jeho postel a oni v ní.

Video skončilo, trvalo jen pár vteřin...

„Jak jsi to udělal?" „Cože?" „Jak jsi to vytvořil?!" „Já? Kay, myslíš že to mám zapotřebí?" „Chceš mě ojet! Proč bys to neudělal?!" „Třeba proto, že nejsem takovej zmrd?" Uslzeně jsem na něj pohlédla a hrabala se z auta. Potřebovala jsem na vzduch. Vstřebat to...

„Kay..." Ušla jsem pár metru, lapavě se nadechla a ironicky si odfrkla. Chytil mě za ramena, něžně stiskl a otřel se mi rty o vlasy.
„Nemá z matky jen to dobré, že?" „Kay... Kočičko." „Co čekáš, že teď bude? Že ze vzteku si kleknu a otevřu pusu? A pak se nechám na zadním sedadle ojet?" „Netvrdím, že bych to nechtěl, ale ne." „Tak co?! Vždyť..." „Pojď sem." Sevřel mě v náručí, jen mě držel a já po chvíli zvedla hlavu.
„Co mám jako teď dělat?" „Dát mi pusu?" „Zayne!" Ušklíbl se a sklonil se.

„Řekl jsem ti, že je čurák... Byla to jen otázka času. Kočičko, půl roku je pro něj dlouhá doba..." Mlčky jsem hleděla do jeho tváře a přemýšlela, co dělat.
Rozejít se s ním? Důvod? Co řeknu? Pravdu? Ne, díky... Před očima jsem znovu měla video, div jsem neskřípala zuby.
„Přemýšlíš, co dělat?" „Jo." Semkla jsem víčka, na rtech mě lechtal jeho dech... „Co se mu pomstít?" „Tím, že se nechám ošukat jeho nevlastním otcem?" „Mhm..." „Jsi uhodl..." Vymanila jsem se mu z náruče a měla se k odchodu.
Potřebovala jsem být sama, nebo s někým, kdo mě jen obejme. Ne s tím, co mi bude nadrženě mručet do ucha nabídku sexu. Mimoděk, jeho táta nebyl ani dobrou volbou pro uklidňující náruč.

„Zbláznila ses?" „Proč?" „To tu chceš jít sama? V noci? Co když tu někdo je?" „Snažíš se mě vyděsit?" „Jsou to jen fakta. Kdokoliv, v nějaké uličce může být." „Risknu to." „Kay-" „Vlezu zpátky do auta a ty po mně budeš chtít, abych přelezla dozadu. Čemu si pomůžu?" „Nebudu nic chtít." Zastavila jsem se a poslouchala jak štěrk křupe pod podrážkami bot.
„Netvrdím, že nechci. Jo, chci. Moc chci." Stiskl mi boky, vzápětí je pustil. „Ale nebudu tě do ničeho nutit. Jen si uvědom, že samotnou tě tudy jít nenechám. Něco by se ti mohlo stát."

Neodpovídám, dívám se před nás a přísahala bych, že tam kdesi ve tmě, jsem zahlédla pohyb.

„Budu hlídat." Zašeptám a obrátím se. „Cože?" „Budu hlídat Maddie." „Kde je háček?" Neodpovídám na jeho dotaz a jen tvrdošíjně opakuju, že malou budu hlídat. Vydrží to jen pár minut. Sedím na kapotě, nebezpečně se sklání a stiskne mi stehno.
„V čem je háček?!" „Musí být?" „Prvně jsi nechtěla a teď ano?" „Hm..." „Tak to řekni na plnou pusu, ne?" „Jako co?" „Pravej důvod." „Chci prachy." „Jo, jasně... No tak!" Chytl mě za bradu a pozvedl mi hlavu. „Řekni nahlas, co se ti zrodilo v hlavičce za plán, mhm." Potlačím škleb. Moc dobře to sám ví a jen si potřebuje polechtat ego.

„Víš to." „Nevím." „Přestaň!" „Chceš na zadek? Jak to se mnou mluvíš?" s uchechtnutím jsem sklopila hlavu. Sám potlačoval smích, hladil mě po krku a nenásilně mi znovu hlavu zvedal. „Řekni mi to, kočičko." „Nejsem tvoje kočička." „To je jen otázka času." „Jsi egoistický kretén." „Neimponuje ti to?" „Jsem děcko, oproti tobě." „Jsi sexy, uhm, slečna. Do děcka máš daleko." Nafoukla jsem tváře a on se pobaveně rozesmál. Vrtěl hlavou, smál se a stále mě hladil.

„Chci to slyšet." „Chceš přijet domů a vyhonit si nad tou představou?" „Ocenil bych, kdybys mi znovu vyhonila ty, ale budu hodný. Pro tentokrát." „Chtěl jsi, abych hlídala jen proto, aby ses mi dostal do kalhotek... Tak fajn." Grázlovsky skrčil ret a pokýval hlavou. „A nepochybně, to má dodatek, ne?" „Jsi fakt kretén." „Jen chci vše, ne jen část." Zašklebila jsem se, stáhl mě z kapoty a na zadek mi dopadla jeho dlaň.
Zabolelo to a zároveň... Tiché vyjeknutí zakončilo slabounké vzdychnutí. Samolibě se usmál a sevřel mi zadek v dlaních.
Výmluvně se pousmál a já jen zavrtěla hlavou.
„Proč mě k tomu nutíš? Vždyť to víš... Já... Jsem jak děvka, a-a je mi vlastně jedno, co udělá tvoje žena, ale chci, aby on-" „Myslím, že do děvky máš daleko." „Jo, jasně." „Ve srovnání s Taylor? Kotě, k děvce je synonymum jméno mé ženy." Ušklíbl se a na uchu mě zalechtal jeho teplý dech.

„Dozví se to, to se neboj... Myslím, že rozvod bude následovat vzápětí, jen si nejsem jistý, kdo podá žádost." „Cože?" 

************************************************
Děkuju :o) ♥