End of Ending

Varování: Obsahuje spoilery! Kdo neviděl poslední díl dvanácté série, tak ať si to raději nečte:D

Muž, brunet se zelenýma očima klečel na zemi a svým pohledem probodával oblohu. Po jeho tvářích stékaly slzy a dopadaly na jeho oblíbenou bundu. Téměř nikdy nebrečel. V životě si prošel spoustou špatných situací a každá mu utrhla část jeho vnitřního já. Toto pro něj byla poslední kapka.

Na jeho klíně spočívala hlava modrookého anděla. Pod jeho zády byly na zemi obtisknutá černá křídla. Z úst mu vytékaly slabé pramínky rudé krve. Brunet, co ho křečovitě svíral doufajíc, že se probere a alespoň trochu zklidní jeho roztěkanou mysl, co nebyla schopna harmonie s duší.

,,Castieli, kurva." zavyl bolestně do prázdné tmy na venkově, nějaký kus od města.

Sklopil pohled k tělu bez duše. Anděl, zvaný Castiel, měl stále otevřené oči. Ten pohled ho sžíral, proto mu je jedním jemným pohybem ruku zavřel. Nechtěl, aby ho takto viděl, přestože už tu nebyl.

Vždy, když se se svým bratrem nepohodl, byl tu pro něj. Když ho jeho vlastní matka zradila s Angličany, byl tu pro něj. Také měl někdy chvíle, kdy ho opustil i on, ale tak nějak cítil, že je mu stále nablízku. Už o něj párkrát přišel, ale toto bylo jiné.

Brunet si nikdy nedokázal k tělu připustit jen tak někoho a snažil se nepociťovat k lidem žádné city. Ohrozilo to jak je, tak i jeho. Jenže tento anděl prokázal, že si zaslouží být jeho přítelem, který ho podrží a bude mu krýt záda. Svěřil by mu svůj život bez mrknutí oka a věděl by, že vše dopadne dobře.

Ve chvíli, kdy tělem jeho přítele projela andělská dýka, cítil bodnutí, bodnutí, které probodlo jeho srdce polepené různými záplatami. Avšak toto se mu už nikdy zalepit nepovede.

Nepohnul se ani o milimetr. Stále byl ve stejné pozici a nebyl schopen myslet. Nejspíš myslet ani nechtěl. Neměl ani v plánu si toto vše připustit.

Portál, co tu ještě před chvíli byl zmizel. Během pár minut přišel o matku, Castiela a Crowleyho, ďábla se smyslem pro humor, který, ač si to nerad přiznával, byl k užitku a také jim pomohl.

Kdyby nebylo Lucifera, mladšího syna Boha, nic by se nestalo. Všichni by byli stále na živu, spolu, možná i šťastní. V tu chvíli mu došla jedna závratná věc.

,,Za to můžeš ty!" křičel do nekonečných oblaků, mezi kterými zářily hvězdy. Tak hrozná noc a obloha je stále nádherná, jako kdyby se mu život smál přímo do očí.

Každou vteřinou se vzdával naděje, že by se stal zázrak, co by mu vrátil alespoň Case. Za to všechno může on, to on udělal Lucifera takového, jakým byl teď, opakoval si v hlavě.

,,Deane!" zaslechl bratrův křik za svými zády, jenže neměl sílu to, aby se otočil. Jakoby se jeho mysl rozhodla, že vše, krom zesnulého není důležité, a proto to nemusí vnímat.

Vyšší brunet, jehož modrošedé oči zářily do noční tmy vyběhl z domu, ve kterém ještě před chvílí byly dva. Nedokázal vysvětlit, co se stalo. V jednu chvíli seděl v koutě pokoje kluk, co opravdu nevypadal na právě narozeného, a tu druhou už s ním bylo v pokoji jen mrtvé tělo matky toho kluka.

Stopy vypálené do dřeva dokazovaly, že se právě rozhodně syn boží, nýbrž syn pekel. Ani zvláštní oči, jenž mu utkvěly v mysli.

Ve chvíli, kdy vyběl ven si všiml svého staršího bratra, jak klečí na zemi u nehybně ležícího těla, Castiel.

,,Deane." vypustil při zaznění bratrova jména z úst přebytečný vzduch.

Neměl ponětí, jak správně zareagovat. Ve stejném momentu se mu chtělo křičet, brečet a zároveň pouze mlčet.

Přál si uklidnit bratra stejně, jako on vždy uklidňoval jeho, ale bohužel toho v tu chvíli nebyl schopen. Přešel k bratrovi a položil mu ruku na rameno. I jemu stekla po líci neposedná slza plná marnosti.

Oba viděli, jak Lucifer probodl Castiela a strhl do neznáma jejich matku.

Na svých cestách viděli umírat spoustu lidí. Přestože věděli, že s každým mrtvým démonem zachrání kupu lidí, se kterými by jinak uzavřeli nevýhodné obchody a skončili roztrháni pekelnými psy.

Tolik jmen a událostí tvořilo pavučinu, do které se za ten čas nachytala spousta lží, bolesti, zrady, smrti a všeho dalšího. Bylo čím dál těžší myslet pozitivně a byly chvíle, kdy na ně všechna ta tíha spadla.

Oba mlčeli a každý hleděl do prázdna. ,,Jsou pryč, Same." přerušil to nekonečné ticho starší z bratrů a vyděsil jmenovaného tím klidem v hlase. Čekal, že to vyřve hlubin noci, nechá své emoce vyjít na povrch, bouchne do první neživé věci u sebe, čekal vše, jen ne toto.

,,Jsou všichni pryč a můžeš za to ty, Chucku, Bože, nebo jak ti mám kurva říkat!"

Mladší sledoval bratrovu reakci na celou tuto situaci. Trhl sebou, když Dean vstal prudce ze země, začal agresivně pochodovat po travnaté plošině a rukou trhal do výšin, jako kdyby ukazoval na Boha, co si hověl někde v nebi s jeho starší sestrou Temnotou.

,,Ten tvůj fracek nám vzal všechno a ty to necháš jen tak! Vždycky jsi byl jenom zbabělec, co hrál na schovku s celým světem!" dále už jen v afektu události vyřvával vše, co mu přišlo na jazyk.

Sam vše bedlivě sledoval a vstal ze země. Přestože s ním souhlasil, tak zahrávat si s tak silnou nadpřirozenou bytostí nemusí dopadnout dobře. Proto se raději rozhodl zasáhnout.

,,Deane, přestaň." chtěl jej opět chytit za ruku, ale bratrovy rychlé reflexy mu to neumožnily.

Stihl jeho ruku uchopit hned, co ji pozvedl do výše jeho ramen. Propálil ho svýma zelenýma očima. Všechnu bolest rázem vystřídala zlost a vztek, co zatemnil jeho mysl.

Nedokázal racionálně myslet, a proto svým způsobem nemohl za to, co následně udělal. Za jiných okolností by přemýšlel, zda to co udělá je správně, jenže teď v jeho slovníku ani sloveso přemýšlet nebylo.

,,Vypadni." přecedil skrz zuby a stále probodával bratrovy modré oči. Byl v nich strach a smutek. U něj tomu tak bylo podobně, jen přibyla zloba, co byla dávána hodně znát.

Samuel se po tom, co to vyslovil, sám nezmohl na jediné slovo, proto byl nucen jen sklopit pohled a cuknout rukou, aby ji vymanil z bratrova sevření. Poodstoupil o krok od něj a pohled zvedl. ,,Nejdu," zvedl ruku a zarazil osobě naproti němu cokoli říci ,,protože tě tady nenechám. Cas byl jeden z nás a zaslouží si lovecký obřad."

Doufal, že zelenooký nebude nic namítat a pouze nápad odsouhlasí, jenže on se jej nebyl schopen tak rychle vzdát.

,,Počkáme." zarazil vyššího bratra, co už se loudavou chůzí chystal vypravit pro dřevo. Nechápavě se na něj otočil, ale jakmile uviděl jeho pohled, co mluvil za vše, přešel k tělu zesnulého a klekl si.

Dean zopakoval jeho počínání a též poklekl k někomu, kdo byl ještě před chvílí plný života. Někdy si člověk uvědomí, co pro něj ten druhý znamená, až když o něj přijde.

Mlčky seděli a hleděli na tělo. Samuel občas sjel pohledem na svého příbuzné, ten však k němu tím svým nezabloudil ani na setinu vteřiny.

,,Tohle nemůže být konec." zašeptal Dean spíše sám pro sebe, avšak to slyšel i ten vedle něj. ,,Vždycky jsme byli jen my dva proti celému světu." řekl o něco hlasitěji do větru, jenž jeho slova roznesl dál.