Avengers aneb You are psychopath! I prefer creative.

Klucí! Jsem doma!

Babyho byt byl na kraji Queensu, nedaleko centra. K metru to bylo blízko. Nastoupila jsem a nechala se dovést až k Avengers Toweru na Manhattanu. Dlouhá, dlouhá cesta. Nakonec jsem tam přece jenom dorazila a ohlásila se na recepci. Sekretářce chvilku trvalo, než se dostala přímo k Tonymu, ale nakonec se podařilo. Po krátkém rozhovoru mi řekla ať jedu do nejvyššího patra, kde se na mě už čeká. Že bych přišla pozdě? Poslechla jsem jí a nastoupila do výtahu. Celou dobu jsem jela sama. Ve výtahu hrála slabě nějaká pecka od AC DC. To by bylo Tonymu podobné. Výtah konečně cinkl a já mohla vystoupit. Výtah se hned zavřel a sjel dolů. Kam jinam, nahoru to už nepůjde. Prohlédla jsem si interiér. Moc se toho nezměnilo. Ale jediné co mě naštvalo, bylo:

,, Vy jste vyhodili ten žlutý gauč?!" vykřikla jsem ohromeně. Místo toho žlutýho miláčka, tam stála černá kráva. Nebyla to kráva, byl to gauč, ale snad chápete. V místnosti bylo šest lidí. Natasha, moje sestra. Steve, náš kápo. Tony, věčná osina v zadku. Clint, legolas. Bruce, chytrej doktůrek, který se holt, čas od času mění na zelenou žabičku. Pak tam byl chlap jak hora. Blondýn, modré oči, svalnaté paže, s červenou kápí a kladivem. Museli se mi úžasem rozšířit zorničky, jinak to prostě nejde.

,, O můj bože." vydechla jsem úžasem. Konečně si mě taky všichni všimli. Zamumlali něco podobného co já a Natasha ke mě nadšeně přilétla a drtila mě v objetí. To jsem jí opětovala. Pak se ode mně odtrhla a prohlédla si moje vlasy:

,, Hrozně ti to sluší sestřičko." vydechla obdivně.

,, Já vím." Usmála jsem se na ní taky. Pak jsem se znova podívala na blonďáka. ,, Představíte nás?" zeptala jsem se. Hora se ke mně rozešla a já už nastavovala ruku, abych si s ním potřásla. On ji ale vzal a políbil na hřbet. Zaskočilo mě to? Jo. Kdo se teď chová takhle mile?

,, Thor. Bůh blesků z Ásgardu." představil se. Tak tohle bylo moc. Ásgard? Tady?

,, Tenebris Romanovová. Ráda tě poznávám." pak jsem se otočila na trpělivě vyčkávající ostatní. Spráskla jsem ruce a řekla:

,, Tak, co budeme dneska dělat?" pečlivě jsem si je prohlédla. Všichni byli oblečeni do akce. Kromě mě, samozřejmě. Když nikdo nic neříkal, netuším proč, tak jsem se ohlídla k výtahu. Nikdo nikde. Žádný Baby, který by mi stál za prdelí a říkal jak je kouření nezdravé? To beru! Z kapsy všudypřítomných černých džínsů jsem si vytáhla kapku zmuchlanou karbičku cigaret. Jednu jsem si z něj vytáhla a myšlenkou zapálila. Další část tréninku, samozřejmě. Nezneužívám svoje schopnosti, kdepak! Popotáhla jsem a zadívala se na Steva. Propalovala jsem ho pohledem. Všichni víme co chtěl říct: Hroznej zlozvyk. Jakokdyby jsem to doma neslyšela už mockrát. Ano, Babyho bytu už říkám doma. Už když jsem tam přišla, jsem mu oznámila, že se mi tady líbí a že tady s největší pravděpodobností zůstanu dlouho, takže ať si nedělá iluze o prázdným bytě. Steve ale nic neříkal. Ikdyž nemluvil, jeho ledový pohled jsem si dokázala přeložit jasně. Ikdyž to byl dobrý člověk, tak styl kterým vyjadřoval svůj nesouhlas k tomuhle malýmu zabijákovi, byl přinejmenším zvláštní. Uhnul pohledem na Starka, který přišel blíž, aby dal vědět o svojí existenci. Ještě si důležitě odkašlal, ikdyž měl pozornost v celé místnosti. Protočila jsem očima. Tony. Znovu si odkašlal a začal mluvit:

,, No, takže vzhledem k tomu, že máme mezi sebou nového člena, tak...." dramatické ticho. Každý z nás visel na Tonyho slovech a čekali jsme, co z něj vypadne. Přejel mi mráz po zádech. Neoficiální obřad? Co mam dělat? Vypít flašku whiskey? Jít ližovat v plavkách? ,, ... mu musíme dát oblek." zakončil to a hodil po mě nějaký hadr. Důkladně jsem si ho prohlédla. Černá kombinéza, hrozně podobná té Natashině. Jenom pásek s tím divným znakem jsem neměla. Zaměřila jsem se na materiál. Celá uniforma byla pružná, z natahovatelných vláken. Byla pevná, jako nejtvrdší kov na zemi.

,, Vibránium?" zeptala jsem se Tonyho. Ten jediný o tom asi věděl nejvíc. Přikývl. Zatřásla jsem hlavou. Pak jsem se na všechny otočila s nechápavým výrazem.

,, Proč tolik snahy? Jako, jo, je to úžasný, ale k čemu? Myslím tím... Naposled jsem šla proti Hydrákům, jenom v džínsech a mikině, proč najednou musím mít oblek?" zeptala jsem se nechápavě. Neberte to špatně, je super, že se o mě někdo stará, ale vždy mě to nutí k otázce. Proč?

,, Já ti neukázal masku?" zeptal se Tony a začal hned po pokoji něco zuřivě hledat. Zvědavě jsem se narovnala. Masku?

,, Ha! Tady je, mrcha!" vykřikl najednou, což se neobešlo bez Stevova: Mluv slušně! To mi na tváři vyloudilo úsměv. Znovu jsem popotáhla a došla k nejbližší kytce. Tam jsem setřepala vyhořelej tabák, do květináče.

,, Tenebris!" vykřikla Natasha zhrozeně. Rychle jsem se otočila, jakoby nic. Na svoji obranu jsem řekla:

,, Stejně je umělá!" nebyla, ale nevadí. Nikdo z nich neví, co si pustili k tělu. Tony ke mě potěšeně došel a podal mi kousek látky. Stejná barva, stejný materiál. Něco jako škraboška, akorád z vnitřní strany měla něco jako přísavky. Uff, to zní divně. Stejně jako: já mám masku, bojte se mě.

,, Hoši! To asi nebude fungovat."oznámila jsem jim. A pak se stal jeden z nejhorších okamžiků mého života. Všichni, ale opravdu všichni se na mě podívali pohledem alá: neser a běž si to zkusit! Zvedla jsem ruce, jakože se vzdávám a šla hledat kupelnu se soukromím a zrcalem. Když jsem ji po pár minutách našla, tak jsem do ní s rychlostí blesku zaplula. S obtížemi jsem to na sebe natáhla, zapnula, a nandala si masku na oči. Hned po tom jsem se podívala do zrcadla. Stála před ním žena, v černém přiléhavém oblečení s blond vlasy a maskou na očích. Nepříjemně mi to připomíná Black Canary. Tu masku jsem si sundala. Jo, to bylo lepší. Vlasy jsem si svázala do culíku a vyšla z koupelny. Za dveřma čekala Natasha.

,, Tak se mi ukaž." řekla a pořádně si mě prohlédla. Nevím co na mě chtěla vidět. Vypadala jsem podobně jak ona, akorád s delšími a nyní i blond vlasy. Čím déle jsme spolu, tak mi dochází jedna věc. Ona je bouře. Neovladatelná. Já oceán. Nepředvídatelná. Spolu, jsme jako atomová bomba.

,, Sluší ti to." zhodnotila to nakonec. Přikývla jsem a kompliment jí oplatila. Obě jsme se teda vrátili do obyváku, kde se všichni váleli jenom kde mohli. Clint si udělal pohodlí na lince. Tony, si naléval skleničku whiskey u baru. Thor se Stevem a Brucem se váleli po gauči. Když se na to tak koukám, budeme skvělej tým. Postavila jsem se před zapnutou plazmovku, na kterou se všichni tři během čekání dívali a založila si ruce na hrudi.

,, Takže co budem dělat teď?" zeptala jsem se. Vysvětlování se ujal Clint. Prej že pojedeme do Evropy. U jednoho města, Sokovie, se slízají Hydráci. S nebezpečnými hračkami.

,, V neposlední řadě, je tam bratrovo žezlo." doplnil Thor. Přikývla jsem. Lidi co mají Lokiho žezlo = průser jak kráva. Hydráci co mají Lokiho žezlo = Apokalipsa.

,, Dobrá. Mám jasno. Můžem už vyrazit?" oznámila jsem. Všichni přikývli a sbírali se ze svých stanovišť. Steve si vzal štít, co měl odložený v rohu, Thor kladivo, Clint si přehodil toulec na záda, luk do ruky a Tony? Ten jenom roztáhl ruce a nohy. Udělal tady pár tanečků, během nichž na něj lítaly části brnění. Já se mezitím pokoušela nedat na sobě znát smích, když ho honila obličejová část masky a on přitom křičel: nezlom mi nos, brouku! No, naštěstí jsme se zvládli ve zdraví přepravit na jett, kde jsme si rozdělili plán. Všichni, kromě Tonyho a Steva budou zneškodňovat zbraně venku. Docela jednoduchý. Dál jsem je neposlouchala. Na mobilu jsem napsala Babymu esemesku, že bych mohla být doma- když všechno půjde dobře- do večeře a ať mi uvaří špagety. Pak jsem odložila mobil a rozhodla se trošku prospat.

Vzbudil mě Bruce s tím, že už jsme na místě. Rozhodli jsme si tykat, protože on mi zachránil život a já mu musela slíbit, že ke konci už budu Hulka jakkkoliv brzdit. Nelíbilo se mi to, ale podle něj to umí jenom Natasha a ta může být o několik dokonce kilometrů dál. Takže je to na mě. Už jsme pomalu přistávali, když na nás začali střílet. Šíleně jsem se usmála:

,, Klucí! Jsem doma!"