Avengers aneb You are psychopath! I prefer creative.

Blond, nebo nechat?

,, Co myslíš?" ptám se Babyho u vstupu do jeho pokoje. Klidně si seděl na posteli, notebook v klíně a něco si na něm projížděl. Je to tejden co mi dovolil konečně vylézt na delší dobu z postele. Měla jsem na sobě delší svetr, a látkové kraťasy na spaní. Ano, jsem moc líná na sebe hodit ještě něco dalšího. V ruce jsem držela balení barvy na vlasy. On se na mě konečně podíval. Sjel mě pohledem, až se konečně dostal ke krabičce v mých rukách. Tohle sjíždění pohledem bylo vzájemné. On měl na sobě modrý triko s černýma teplákama. Mělo krátký rukáv, takže jsem mohla krásně vidět svaly na rukách. Z myšlenek mě vytrhl jeho rozvážný hlas:

,, Proč bys chtěla měnit barvu vlasů?" zeptal se. Dost dobrá otázka. Taky jsem nad ní přemýšlela, ale nic kloudnýho jsem nevymyslela. Pokrčila jsem rameny. Ale pak mě přece jenom jeden důvod napadl.

,, Protože je všenchno jiné. Bydlím s někým kdo umí uklízet, nepokouší se mě zabít a nebojí se zabít pavouka na stěně." skládala jsem mu tam komplimenty jeden za druhým. Jsem hodná? Aspoň na chvilku bych mohla.

,, Tak se chceš podvolit změnám." přikývl. Slabě jsem se usmála. Přesně. Pomyslela jsem si.

,, Takže, co myslíš?" položila jsem svoji otázku znova. Tentokrát se na mě zadíval, jakoby jsem byla pod rentgenem. Zkoumal jestli nemám něco zlomeného, nebo jestli nemám rakovinu. Tohle všechno samozřejmě obrazně. Pak se narovnal v sedu a prohlásil:

,, Máš mé svolení v mé koupelně udělat bordel, ale pak si ho uklidíš." v překladu: jo, slušelo by ti to. Radostně jsem si při cestě do koupelny poskočila a hned do ní zalezla. Baby měl prostorný, malý, světlý byt v prvním patře paneláku. Jeden obývací pokoj byl spojený s kuchyní. Jídelnu neměl a tak jsme vždy jedli na červeném gauči. Malý konferenční stolek, černé barvy seděl k nábytku celého bytu. Ať to byla linka, nebo postel, furt to byla černá barva. V IKEAe museli mít slevy na nábytek. Jenom ten gauč byl krvavě rudý. A to se mi líbilo. Bílé zdi chodby, kuchyně a koupelny tomu dávaly moderní atmosféru. Ale pokoje byly vymalovány oba stejnou béžovou. Teplo z té barvy skoro tlačilo na oči. Sice ne jako červená, nebo oranžová, které byly přímo do očí, ale svým jemnějším způsobem. Kuchyň byla plně vybavená hrncemi, pánvemi, noži, talíři, příbory, sklenicemi, hrnky, troubou, lednicí s mrazákem, mikrovlnkou, prostě vším. Akorád myčku tady neměl. Škoda. Koupelna byla vybavená taky dost moderně. Vana, sprchovej, kout, umyvadlo, pračka a toaleta. Po čerstvých nákupech, tady přibyly i další věci jako fén na vlasy, sprchové gely, šampóny, dámské potřeby a několik žiletek. Říkejte si co chcete, ale já s kožíškem na nožkách chodit nebudu. Ještě přibyl kartáček, hřeben na vlasy a hromada oblečení, kterou mě Baby donutil si koupit, po tom co zjistil, že jsem si přinesla jednu igelitku věcí. Jo, prostě mě šoupl na  studenou domovní chodbu s peněženkou, bez klíčů a zabouchl dveře. Takže mi nezbývalo nic víc, než jít do nejbližšího obchodu s oblečením a nakoupit. Měl dokonce i balkón, ke kterému byla přidaná i šňůra na prádlo. Před čtyřmi dny, kdy mi už nenosil teplé vývary- škoda, byly zatraceně dobrý- jsme si rozdělili chod domácnosti. Obecně si každý po sobě uklidí. Ale on se bude starat o to, aby to tam vypadalo jako u lidí. Já jsem prala a umývala nádobí, vzhledem k tomu, že Baby musí chodit do práce. Já taky, ale mě mají volat jen v nejnutnějších případech, což se asi nebude stávat často. Celý volno mám proplacený. Tomu se říká výhoda být u Avengers. Baby takové štěstí neměl. Pracoval v jednom domově důchodců, kde pomáhal neslyšícím. Nejdřív mi bylo divné, jak jim zrovna on může pomáhat. Vysvětlil mi, že umí znakovou řeč. Dál jsem se neptala. Nevím proč, prostě mi připadalo, že se o podrobnostech nechce nijak zvlášť bavit a tak jsem to nechala bejt. O vaření jsme se dělili. Když jeden neměl náladu, nebo padal na držku, druhej uvařil. Nebo jsme vařili oba dva, což byla největší sranda, protože nám asi dvakrát vzplála kuchyň. Naštěstí nedošlo ke škodám a když jo, tak jsem je lusknutím prstu opravila. Takhle jsem trénovala na další zajímavé věci. Třeba jako na to, jak ze železa udělat zlato. Ale to mi Baby zakázal, přece jenom je to proti morálce.
    Po asi hodině, možná hodině a půl kdy jsem si ten blivajz patlala na vlasy a pak pečlivě zabalovala do alobalu jsem vylezla ven. Měla jsem to v tom alobalu nechat čtyřicet pět minut, tak jsem na to zvědavá.
   O 45 minut později jsem si to všechno sundala a šla do sprchy si to všechno umejt. Kartáč, fén na vlasy, oblečení a mohla jsem ven. Za dveřmi postával Baby ve svém domácím úboru. Když jsem vylezla ven, tak si mě celou prohlídl. Pak se spokojeně usmál a já s ním. Blond barva mi prostě slušlela. Sestře zase ta její přírodně zrzavá.

,, Sluší ti to." uznal a já se blahem zapýřila. Byl víkend, takže byl Baby doma. A já tak nějak nevěděla, co budem dělat.

,, Takže, co-..." vyrušilo mě vyzvánění telefonu. Nebyl Babyho. Ten nemá na vyzvánění Fall Out Boy. Navzájem jsme se na sebe podívali. Prosím ať je to S.H.I.E.L.D. Ať je to on. Vyrazila jsem sprintem k lince, na které dosud ležel. Ihned přijala hovor  a přolożila k uchu:

,, Prosím?" zeptala jsem se nervózně.

,, Tenebris Romanovová? Máte misi. Hlaste se na nejbližší základně S.H.I.E.L.D.u." řekl mi ženský hlas a zavěsil. Vyvalila jsem oči. Víte jak jsem před týdnem S.H.I.E.L.D. zničila? No, tak jeho nejneskorumpovanější část přežila. A právě teď pro mě mají práci. Otočila jsem se na stále čekajícího Babyho.

,, Promiň, ale za dva, nebo tři dny budu doma." řekla jsem mu a ihned jsem běžela do svého pokoje si zabalit.