Decompostion Zone

Prolog

Dnes je velký den pro mě i mého syna, dnes má narozeniny. Ale já místo toho, abych s ním, mojí manželkou a dcerou slavil, ležím v tomhle prohnilím zákopu ,svírám v prstech fotku mé rodiny a střílím tady na východě,
bůh ví koho, kdo ohrožuje lidi na celém světě.

Jsem tu na sedmi metrechčtverečních spolu se svými přáteli-Johnem, naším sniperem,Tomym jeho pozorovatelem, Jimem naším kapitánem a Amandou, která se stará o radio komunikaci a je zároveň Tomyho snoubenka, Až se vrátíme domů, chtějí se vzít v katedrále v New Yorku a na svatební cestu chtějí jet do Amandina rodného města, Londýna. Už týden tu trčíme, zalezlí skoro bez jídla, vody, čistého nebo alespoň nepomočeného prádla, nábojů a naděje.

Čas od času sem přiběhne nějaký blázen s mačetou a to nejhorší na tom je to, že takhle na blízko nemůžeme střílet, protože by jsme mohli trefit našeho. Ta pravá chvíle pravdy se ukáže, když toho zmanipulovaného nebožáka musíme umlátit třeba kamenem, to se potom každý předvede v tom pravém světle.

Jim je pořád nešťastný z toho že před dvěma dny musel udusit asi čtrnáctiletého chlapce. Podepsalo se to na nás všech. Poslední dobou už jenom sedíme a přemýšlíme nad tím, proč je na světě tolik násilí?A jestli je nějaká šance dostat se domů za rodinami a přáteli?

Jedenáctý den se Johnovi začalo dělat špatě,měl horečky a zvracel, jelikož ale už dlouho neměl co jíst, ostatně jako my všichni, zvracel v podstatě jen světle žlutou vodu, ve které plavaly kousky housky, kterou jsme měli předevčírem k obědu. Několik hodin jsme se mu snažili s našimi prostředky pomoci, zatím co on nás žádal ať ho zastřelíme. Už se zdálo, že to opravdu budeme muset udělat. KDYŽ ?

Amanda chytila signál základny asi stodvacet kilometrů jihozápadně odsud. Vše jim řekla, ale asi nás poslouchal nějaký špeh těch ,,parchantů" a napráskal to veliteli, ten sem poslal hlídku tří mužů, jednoho s nožem a dva se samopaly.

Zrovna jsem dával Johnovi napít posledního zbytku vody, když jsem slyšel Amandu, jak říka do rádia ,,Jdou sem tři ozbrojení muži, přepnám"! Z rádia se ozvalo ,,Posíláme vám tam jednotku, vydržte, přepínám". Na to Amanda,, už jsou asi 100 metrů od nás, zpomalují, přepínám". ,,Čekejte nás od západu, už tam skoro jsme, přepínám a končím".

Ti chlapi už byli asi 10 metrů od nás a najednou se rozeběhli a sklouzli se rovnou do zákopu k nám, jeden při dopadu Johnovi stoupl na hrudník a další dva se postavili vedle něj a začali na nás mířit samopaly, když jsme se s Tomem nenápadně rozhodli, že se každý postará o jednoho chlápka se samopalem.

Na 3 pomyslel jsem si, jeden, dva, tři, odrazil jsem se a trefil jsem toho chlapa přímo do spánku, to samé udělal i Tom Ten třetí se vzdal a začal utíkat, má šťastný den, ostatně to my taky, nastoupili jsme do helikoptéry a
odeťeli na základnu.