Šance na lepší život I

11. kapitola - Šach mat

„Nejsi nemožná, Almo. Občas jsi jen trochu...neopatrná. Víš, chtěl bych tě o něco požádat, ale nemám tušení, jestli mou nabídku přijmeš."

„Říkáš to, jako bys mě chtěl požádat o ruku," pronesla žena cynicky s úšklebkem na tváři.

„To se nemusíš bát," rozesmál se ředitel. „Za pár týdnů je další porada Fénixova řádu a mě napadlo, jestli nepůjdeš se mnou."

„Já tam nemohu, Albusi," řekla profesorka zmateně. „Vždyť ani nejsem jeho členka."

„Nechci tě hned udělat jeho členkou. Jen jsem chtěl, aby ses zase viděla s jeho členy."

„Abych byla upřímná, nestojím o to, vidět někoho z těch lidí. Víš moc dobře, že já na rozhovory u čaje a přátelské návštěvy nikdy nebyla."

„Tak tam pojď alespoň jako moje podpora. Půjdeš?" zeptal se jí a nasadil prosebný pohled. Žena se na ředitele zadívala a v odrazu jeho brýlí spatřila malý domeček se zahrádkou. Zatřásla se. Měla by spát častěji, ale tušila, že se spánkem to pro ni teď bude ještě horší než předtím.

„Co jiného mi zbývá, pane řediteli," pronesla žena odevzdaně. Povzdechla si. Brumbálovi nikdy nedokázala říct ne. A rozhodně ne po tom, co pro ni udělal.

„A Almo, je celkem brzy. Co kdybys ještě zašla za Severusem. Máte společně strávit ještě pár dní, tak proč si to nezpříjemnit. Zkus si s ním zahrát šachy. Myslím, že by to mohl být zajímavý duel."

Profesorka vytáhla z kapsy zlaté hodinky a podívala se na čas. Opravdu bylo docela brzy.

„Myslel jsem, že jsi je nechala u Gringottů. Nevěděl jsem, že je máš stále u sebe."

„Byla by to katastrofa, kdybych je u sebe neměla, nemyslíš?" řekla žena. „Měla bych jít za panem profesorem," pronesla, krátce popřála řediteli příjemný zbytek dne a vydala se za svým kolegou.

                                                                     *********

Profesorka došla až do sklepení, kde panovala tma a chlad. Přitiskla si svůj cestovní hábit blíže k tělu a zaklepala na dveře z tmavého dřeva. Čekala asi pět minut, než jí profesor otevřel. Na sobě měl pracovní zástěru a jí došlo, že ho jistě vyrušila od něčeho důležitého a on nebude mít dobrou náladu. I když tu profesor Snape neměl asi nikdy.

„Koukám, že jste zpátky, kolegyně," pronesl profesor a zabodl do ní svůj ostrý pohled.

„Chyběla jsem vám," zeptala se ho žena posměšně.

„Ani v nejmenším. Vlastně by mi vůbec nevadilo, kdyby jste tam zůstala."

„Takovou radost vám bohužel neudělám. Každopádně teď k tomu proč tu jsem. Brumbála napadlo, že by dnešek byl dobrým dnem na naše povinná odpoledne. Taky mi říkal, že hrajete šachy."

„Hraju," odsekl jí profesor. „Ale vy proti mně nemáte šanci."

To si nemyslím," pronesl žena sebevědomě. „Když vyhrajete, budete mít radost z výhry a uvidíte mou zdrcenou zahanbenou tvář," řekla Alma sarkasticky. „Nezní to skvěle, pane profesore?"

Profesor na ni chvíli shlížel, ale nakonec si rezignovaně povzdechl. „Půjdeme ale k vám. Já už vám z mého soukromí ukázal dost. Nebylo by to fér."

„A já si vždycky myslela, že vy Zmijozelové jste ti poslední, které zajímá co je a není fér," odtušila žena a zvědavě se na muže před ní dívala.