Šance na lepší život I

10. kapitola - Pokrevní pouto

„Rád vás zase vidím, slečno Peregrinová," řekl Moody a potřásl ženě rukou. To stejné zopakoval ještě u ředitele. Chvíli si s ředitelem povídali a Alma jen tiše přihlížela.

„Almo," probral ji z transu hlas Abuse Brumbála. Profesorka zmateně zamrkala a pohlédla na ředitele.

„Ano, Albusi," ozvala se žena a zahleděla se do pomněnkových očí.

„Právě jsem říkal Alastorovi, že už byste měli vyrazit," pronesl Brumbál a už se zvedal z křesla. Alma a Moody ho napodobili a společně došli až ke krbu. „Dávej mi na ni pozor," řekl Albus Brumbál pobaveně a spiklenecky se podíval na Alastora Moodyho. „Oba dva přeci moc dobře víme, jak umí být umíněná." Albusovi očividně vůbec nevadilo, že tam je Alma s nimi a že se na něj teď výhružně mračí. Alastor jen kývl na souhlas, vstoupil do krbu a odletaxoval se pryč.

„Sbohem Albusi," rozloučila se profesorka a vstoupila do krbu.

„Buď hlavně opatrná," ozval se ředitel starostlivě.

„Budu," vypustila černovlasá žena toto slovo z úst, pustila letax na zem a zmizela v zelených plamenech.

*********

Profesor Snape spěchal svým typickým rychlým krokem prázdnými uličkami na oběd a jeho černý plášť za ním vlál. Peregrinová si odjela a on dostal její hodiny obrany. Tím pádem se jeho volný čas snížil na minimum a on už měl pouze tři čtvrtě hodiny na oběd. Rozhodl si zkrátit cestu přes učitelskou chodbu ve třetím patře. Už byl skoro u portrétu, za kterým se chodba nacházela, když najednou uslyšel podivný hluk ze třídy obrany. Rychle vytáhl hůlku a co nejrychleji vpadl do třídy jeho kolegyně. Když byl uvnitř, snažil se najít viníka, ale zjistil, že ony zvuky jdou z kabinetu Peregrinové. Vypadalo to, jako kdyby tam někdo něco hledal a házel na zem vše, co mu stálo v cestě. Neslyšně vyšel po schodech a škvírou ve dveřích nahlédl dovnitř. Naskytl se mu opravdu opovrženíhodný pohled. Viděl tam onoho muže, který mu včera tak neomaleně vtrhl do laboratoře, jak prohledává kabinet jeho kolegyně a dělá tam nehorázný nepořádek. Severus dokázal v lidech číst jako v knize a tak ihned poznal, že je muž nervózní. Stále se poplašeně díval kolem sebe, jakoby snad na něj mělo každou chvíli něco vyskočit. Profesor Snape ho chvíli sledoval, než se rozhodl zakročit.

„Přeji vám pěkné odpoledne pane," pronesl Snape hlasem, který naháněl hrůzu a on ho používal především ve svých hodinách. Muž vyděšeně nadskočil, ale pak se vzpamatoval a povýšeně se na černovlasého muže podíval.

„Co tu chcete," zeptal se ho Erdogan Bentham a při tom si upravoval plášť.

„To bych se spíš měl ptát já vás," zeptal se Snape a propaloval ho svýma onyxově černýma očima. „Pokud vím, tohle je kabinet profesorky Peregrinové."

„Jsem její bratr. Mohu tu být kdykoli, kdy uznám za vhodné."

„Předpokládám ale, že vaše sestra vám nedovolila udělat jí tady z toho kůlničku na dříví," řekl profesor tvrdě. Nevěděl, že tento muž je bratr jeho kolegyně. Když ho tenkrát spatřil, hádal, že to spíše bude nějaký její známý z minulosti.

„Hledám tu něco, co je po právu mé."

„A co to přesně hledáte," zeptal se Snape a snažil se neprojevovat očividný zájem.

„O tom nic nevíte," řekl druhý muž.

„To nemůžete vědět, když mi o tom nic nepovíte," rozhodl se Snape použít tuto taktiku. Napadlo ho, že by mu to muž mohl prozradit, kdyby byl opatrný a pokládal otázky chytře.