Za falešným úsměvem...

3.

   Pohled Lucky:

   Chytla jsem nervózně za kliku a pootočila sní. Otevřela jsem dveře a nakoukla do domu. Hned naproti dveřím byli schody, vedoucí zaobleně do druhého patra.
   Na levé i na pravé straně byli dva velké oblouky, které vedli do obývacího pokoje a kuchyně.  Zvuky které jsem předtím slyšela navýšily na hlasitosti. Jen o pár kroku navíc jsem byla schopna rozpoznat, odkud ony zvuky vedly.

   Vešla jsem na schody a pomalu šla nahoru. Zvuky nabývali na intenzitě. Zdálo se mi, že zvuky se začínají dostávat do tvaru vzdychání a jakého si mlaskání.
  
"Halo? Je tu někdo ?"

   Zeptala jsem se a pořád pokračovala ve svém směru. Zastavila jsem se před prvními dveřmi.
   Vzdychy vycházeli z teto místnosti. Zmáčkla jsem kliku a vtrhla do vnitř. Nechápu co mě to napadlo...vždyť tady ani nebydlí. Můj pohled spočinul na může, onanujícího nad nějakou ženou, kterou nakládali dva černoši.
   V okamžiku co jsem vešla, se muž na mě otočil a rychle vypnul monitor. Ale zvuky sexu se dál nesli místností.

   A tak jsme tam oba byly, hledící na sebe s vyděšeným výrazem na tváři. Po chvilce, kdy mi došlo, že je na mě otočený a v kalhotech má velkou bouli, jsem se otočila a zavřela dveře.

" P-promiňte já přijdu až si to tu doděláte."

Seběhla jsem schody, vyběhla ven z domu a chtěla odject.

"Né počkej prosím !"

    Zaječel na mě ten muž a chytl mě za ruku. Otočila jsem se na něj a vyděšeně prohlédla na ruku, kterou si před chvíli dělal dobře.

"Pusť mě ty úchyle!"

Zaječela jsem na něj a prudce jsem sebou škubla.

"Moc se omlouvám za..."

Odmlčel se.

"No prostě za to nahoře... Nevěděl jsem že přijedeš dneska. Mia říkala že mi nejdříve zavoláte."

Celý bledý se na me díval a nevěděl co má dál říkat.

"N-nechtěla by si kávu? Nebo čaj?"

Roztřeseně jsem kývla a vrátila se zpět do domu.

Pohled Štěpána:

Vyběhl jsem za ní ven a chytl jí za ruku. Na neštěstí to byla tak honící. Proto jsem ji rychle pustil.

"Nechtěla by si Kate, nebo čaj ?"

   Co to melu? Vždyť ta ke mě už nikdy ani ne...

    Zarazil jsem se. Místo toho aby jako každá jiná holka utekla a volala policii, tak je přikývla a šla do baráku.  Otřepal jsem se a šel rychle zpátky.

Pohled Lucky:

   Vešla jsem do kuchyně a posadila se ke stolu. Muž si to namířil hned ke střínce a sáhl po krabičce černého čaje a boxu s kafem.

"Co z toho chceš ?"

   Zeptal se. Podívala jsem se mu do obličeje. V té chvíli jsem určitě musela zrudnout jako rajče, poněvadž mu začalo tikat oko a koutek úst se mu z křivil do nuceného úsměvu. Nevím proč, ale přišlo mi to tak vtipný. Neudržela jsem se a začala jsem se smát.
   Během těch dvou minut jsem určitě musela napodobit všechny druhy zvířat, zvláště jsem připomínala nějakou chromou kobylu. Ale nejvíc mě dostalo to, když jsem si ho prohlédla od pasu dolu.  Byl totiž jen v trenkách s velkou dírou mezi nohama takžeee.... Mu byla trochu vidět jeho chlouba.

   Tomuhle se prostě nedalo nesmát. Kluk na mě překvapeně koukal a trošku nejistě se i pousmál.

"Jsi v pohodě ?"

Zeptal se.

"J-jo ! ( záchvat smíchu) js-sem naprosto v (záchvat smíchu) v pohodě."

    Když jsem se asi po pěti minutách uklidnila, cítila jsem se trochu trapně.

"Čaj prosím..."

   Řekla jsem a pokusila se co nejhezčeji usmát.

   Kluk dal vařit vodu a začal připravovat dva hrnky.

"Jo a mimochodem..."

Odmlčel se.

"Ještě jsme se nestihli představit. Jsem Štěpán... Štěpán Buch... Prostě Štěpán."

" Lucie.... Lucie Nováková."

"Hezké jméno...."

"Dík"
 
   Podal mi hrnek. Oba jsme si usrkli a pohledy směřovali každý jinam.

" Ty by si tady chtěla teda bydlet ?"

   Zeptal se mě Štěpán. Trochu mě překvapil jeho pohled. Vypadal tak vyrovnaně, jakoby se nikdy nestalo to tam nahoře.

"No...ano asi bych měla zájem ale...mužů mít otázku ?"

"Hmm?"

   Oba jsme si zase usrkli a navázali oční kontakt. Jeho oči byli strašně krásné. Taková čokoláda smíchaná s oříškama. Celkově na mě působil roztomile.

"Proč si tak daleko od 'civilizace' ?"

"No, prostě nemám rád když mi někdo ruší můj klid."

Sakra, tak to tady asi nemám šanci. Kdyby tak tušil co dělám po nocích...

Pomyslela jsem si. Ale... Proč teda chce spolubydlící ?

"A proč teda chceš spolubydlící?"

"No víš... Moji bývalý spolubydlící bylo trochu, jak bych to řekl... Divní... Jeden vydával divný zvuky a ten druhej... No...ten byl zase nějakej úchylnej... Chtěl jsem změnu a tak jsem se přestěhoval na samotu ale...přeci jen mi tady chybí něčí společnost."

"Aha... A tedy...když jsme u té společnosti-"

"Můžeš klidně hned..."

Přerušil mě a spokojeně se usmál do
hrnečku.

:333