Hideout

Musím se schovat. Nic jiného mi nezbývá, protože oni ví, kde jsem. Dívají se na mě z nebe, musím utéci někam, kde není nebe, tam mě nenajdou.

Na útěku jsem už více než tři dny, nevím to přesně, dny a noci v tomto temném lese splývají v nekonečně dlouho se táhnoucí minuty a hodiny. Za tu dobu jsem zastavila jen dvakrát. Poprvé jsem se schovala ve vykotlaném dubu, kde jsem přespala. Podruhé jsem usnula kdesi v kapradí. Tehdy mě málem chytili, málem jsem zemřela.

Drobná dívka oděná v potrhaných bílých šatech se prodírá hustým lesem. Její bosé nohy jsou poškrábané a nechávají na kamenech krvavé stopy. Tichým lesem se nese šepot stromů, které v tuto chvíli děvče chrání před zlem a smrtí, přestože jsou tyto dvě skutečnosti pro dívku nevyhnutelné. Zemře.

Ozve se slabé zašustění, dívka se zarazí a prudce se otočí. Kolem kmenů stromů tančí stíny. Plíží se a výhružně šeptají.

Jsme blízko.

Neutečeš.

Vzdej se, stejně zemřeš.

Dívka se otočí a přinutí své bolavé nohy k běhu. Tvář zkřiví do bolestné grimasy, rány na nohách se trhají, pálí, koušou. Upadne na ostré třísky.

Vtom si všimne možné spásy. Na druhém konci rozsáhlé louky se tyčí skalní masiv. Mezi jednotlivými menšími skalkami spatří dívka černou šmouhu. Jeskyně. Úkryt. Záchrana.

Ignoruje bolest a vyběhne z lesa na louku. Je to riskantní, oni ji sledují z nebe. V lese bylo nebe vidět jen občas, kdežto nad touto loukou se prohání hustá bouřková mračna.

Z nebe začnou padat ledové kapky vody. Je jen otázka vteřin, než uhodí první blesk a sešle jednoho z nich. Dívka v duchu počítá. Jedna... Dvě... Tři... Čtyři. Uhodí blesk, hrozivě zahřmí a na louce se zjeví stín. Je jiný, než ty ostatní stíny, se kterými se setkala. Je velký a rychlý.

Děvče stále běží, šaty se pozvolna barví do ruda a těžknou. Zbývá několik málo metrů. Vzdálenost mezi stínem a dívkou se stále zmenšuje. Jeskyně se blíží, ne však dostatečně rychle. 

Zemřeš.

Nestihneš to.

Zbývá už jen prokličkovat mezi skalisky a vběhnout do jeskyně. Tam je jediný možný úkryt, tam je jediná možná záchrana.

Stín už je od dívky pouhé dva metry.

Zarazí se. Dívka vbíhá do jeskyně, padá na kolena a snaží se popadnout dech.

Zapomněla jsi snad na mě?

Jeskyní se nese ozvěna slizkého hlasu. Hlas má pravdu. Dívka zapomněla.

Zapomněla na jeskynní stíny.

Není v bezpečí, zemře. Vlastně již zemřela.

Hrozivý výkřik, ďábelský smích a ticho.