Jeden směje poslední (STEREK FF)

Část 9.

Scott nervózně poklepával rukou o svou nohu. Kira se ho snažila uklidnit, ale nešlo to. On totiž uklidnit nechtěl. Noah byl pro něj jako otec a když si teď plně uvědomil, že zmizel, byl to strašný pocit. Už páchal proč Stiles tak vyváděl.

„Proč by unesli zrovna šerifa?" Zeptala se Lydia spíš pro sebe.

„To bych taky rád věděl." Řekl nervózně Scott. Pak vstal a začal přecházet po pokoji.

„Měli bychom už jít domů." Prohlásila Lydia, když viděla, že všichni jsou moc rozrušení na to, aby něco řešili.

„Lydia má pravdu." Ozvala se od schodů Melissa „Ráno moudřejší večera." Dodala a vzala si z věšáku bundu.

Když všichni odešli, Isaac se odebral do Stilesova pokoje. Sedl si na židli u stolu a sledoval, jak hnědovlásek v klidu oddychuje. Nevěděl, co má dělat, takže jen seděl a koukal. Jeho myšlenky byli neklidné. Přesto, že se sám nabídl, začínal si myslet, že to bylo špatné rozhodnutí. Stiles ho nesnáší, takže asi nebude moc rád, když ho uvidí ve svém pokoji. Kdyby udělal večeři, tak by mu to možná nevadilo ne? Vstal a vyrazil do kuchyně. Chvilku koukal do lednice. Moc tu toho nebylo, a jelikož vařit skoro neuměl. Vzal mobil a zavolal do pizzerie, aby neumřeli hlady.

Začalo se stmívat. Stiles stále spal, takže Issac koukal na televizi. Nemusel ani slyšet zvonek, aby věděl, že pizza už je tu. Hned šel ke dveřím, přebral jídlo a zaplatil. Když večeři položil na stůl, šel vzbudit Stilese.

„Stilesi." Jemně s ním zatřásl, ale jmenovaný nic. Pouze zamlaskal „No tak!" Jekl. Nechápal, jak někdo může mít tak tvrdý spaní „Stilesi!" Zařval. V tu chvíli Stiles vyletěl do sedu, ale hned na to zase spadl do lehu, protože se srazili hlavou o sebe.

„Isaacu?!" Řekl vyděšeně Stiles.

„Večeře." Zasmál se Isaac. Hnědovlásek, jakoby ho přeslechl a překvapeně na něj hleděl.

„Co tu děláš?" Zeptal se nechápavě.

„Měl si panický záchvat potom, co jsme ti řekli, že..." Odmlčel se „Unesli šerifa." Špitl potichu „Shodli jsme se na tom, že by bylo dobré tě hlídat, kdyby šli i po tobě." Vysvětlil. Stiles jen pokýval hlavou.
„Co je na jídlo?" Špitl.

„Pizza." Usmál se Isaac. Oba dva se pak odebrali dolů do kuchyně, aby se mohli najíst. Stiles hned otevřel první krabici, kterou viděl. Rychleji, ale zavřel.

„Ty máš tu druhou." Zasmál se, když viděl chlapců zkřivený obličej nad sýrovou pizzou. V druhé krabici byla šunková pizza s kukuřicí.

„Spokojenej?" Zeptal se Isaac, když seděli u stolu a Stiles se cpal, jako o život.

„Zatím jo." Zamumlal do trojúhelníčku „Jak si věděl, že tuhle mám rád?" Zeptal se a hypnotizoval krabici. Isaaca tahle otázka zaskočila.

„No.. Scott mi to řekl." Špitl a zakousl se do svého kousku. Doufal, že mu tahle malá lež projde. Stiles si ho zaraženě prohlédl.

„Scott to neví." Isaaca se v tu chvíli málem udusil „Jak to víš?" Ptal se dál Stiles a koukal se kudrnáči přímo do očí.

„Já.. No.." Nevěděl, jak má odpovědět. Nemůže mu říct pravdu!

„To je jedno." Odmlčel se „Děkuju." Dodal a dál v klidu jedl. Isaac byl dost zaskočený. Proč ho to najednou zajímalo? Povzdechl si a pustil se do jídla, stejně jako Stiles.

V domě bylo ticho, které prolomoval, akorát zvuk televize, kterou si chlapci pustili. Stiles si z ničeho nic opřel hlavu a Isaacovo rameno. Isaac k němu stočil zrak. Modrýma kukadlama skenoval každičkou část hnědovláskova obličeje. Pohledem zůstal stát na jeho rtech. Rychle pohled stočil zpět na televizi, když se Stiles koukl na něj. Otvíral pusu, že se zeptá, co se děje, ale zazvonil mu mobil. Hned po něm skočil.