Jeden směje poslední (STEREK FF)

Část 3.

Vyjeli směrem k rezervaci. Stilesovu mysl ovládal neklid. Vadilo mu, že nemohl přijít na žádnou spojitost, aby měli alespoň malé vodítko, které by mohlo ukázat na pachatele.

„Si v pořádku?" Zašeptal Liam. Stiles jen pokýval hlavou. Nechtěl mu prozrazovat myšlenky o své neschopnosti. Na druhou stranu, ale věděl, že Liam by se ho určitě snažil nějak rozveselit, kdyby se měl na hlavu stavět.

„Nevypadáš tak." Řekl pro změnu Hayden.

„Ale jsem." Odbil je. Scott sedící vedle něj se k tomu radši nevyjadřoval. Přesně věděl, co jeho kamaráda trápí a docela to chápal. Stilesovi nikdy nic neuniklo. Vždycky na všechno přišel, ale teď se musel cítit méněcenně, když neměl nic, co by mohl použít k vyřešení případu.

„Jsme tu!" Zvolal Stiles a všichni se hrnuly ven. Za chvíli se v zatáčce objevilo Lydiino auto. Jakmile, byli všichni po kupě, nastalo ticho. Nikdo nevěděl, jestli má něco říct nebo raději mlčet a z nějakého důvodu druhá možnost všem přišla nejlepší, až na Hayden.

„Scotte, neměl bys nás rozdělit do dvojic?" Scott se na ni zaraženě podíval. Pohledy všech přítomných teď byly, věnovány jen jemu.

„Dobře, tak Hayden ty půjdeš s Lydii a Liamem. Isaacu ty půjdeš s.." Zarazil se. Zbýval Stiles nebo Kira. Nemohl dovolit, aby šel s Kirou, protože se chtěl vyhnout situaci, která mezi nimi vládla, když Allison ještě žila „Půjdeš se Stilesem a Kiro ty se mnou." Zavelel. Stiles už chtěl namítnout, že s Isaacem nikam nejde, když v lese zahlédl zářit modré světýlka.
„Hele, lidi tady v Kalifornii světlušky nejsou, že?" Ptal se a hypnotizoval les.

„Pro sem teď taháš světlušky?" Zamračil se Isaac.
„Ne, Stilesi, světlušky tu nežijí." Řekla Lydia.

„Někdo tu je." Zašeptal Scott. Liam s Hayden se natiskly k sobě. Kira s obavami koukala na Scotta. Kdo měl největší strach, byli Isaac se Stiles. Stáli u sebe tak blízko, že by člověk řekl, že se dokonce objímají.

„Poserové." Ozval se smích zpoza jejich zad. Všichni se prudce otočili. Jednoho ze stromů stála Malia vysmátá jako sluníčko.

„Ty nás chceš zabít nebo co?!" Vyštěkl po ní Isaac.

„Kdybych chtěla, ty bys šel na řadu první." Ušklíbla se a přešla ke Stilesovi, kterého objala.

„Malio ty se.." Nedořekl, svou myšlenku Scott, protože byla rychlejší.

„Půjdu s něma dvěma." Ukázala na chlapce vedle sebe. Pak Scott zavelel rozchod. Za normálních okolností byl noční les, docela příjemné místo. Bylo tu hlavně ticho, které někdy potřeboval každý, aby si mohl utřídit myšlenky. Ozařující měsíc, šum listí a občasné zahoukání sovy přidávalo lesu na tajemnosti a našemu Stilesovi na strachu. Nebylo to tak, že by se bál toho, co je tam čeká. Spíš se bál toho, aby tahle výprava vůbec k něčemu byla.

Šli už dlouhých pár minut, když Stilesovi začal hrát mobil. Nemotorně ho vylovil z kapsy mikiny.
„No?"
„Našli jste něco?" Ozvalo se z druhé strany.
„Myslím, že tu chodíme zbytečně." Povzdechl si.
„Zkusím zavolat ještě Hayden a spol." S tím hovor ukončil. Hnědovlásek ještě chvíli koukal na displej. Měl tam tři nepřečtené zprávy. Ačkoliv jeho zvědavost byla velká, schoval mobil zpátky do kapsy a pokračovali v hledání.

Uběhla asi hodina, když se lesem ozval křik. Malia se tam hned rozběhla a chlapcům nezbývalo nic jiného než se vydat za ní. Stiles doběhl na místo jako poslední. Byli tam dokonce i zbylí členové smečky. U stromu se krčila dívka s dlouhými hnědými vlasy. Nad ní se tyčila vysoká postava v kápi. Stiles by si troufal říct, že byla vyšší než Issac. Nikdo není vyšší než on. Malia ani chvilku nečekala a rozběhla se dívce na pomoc, jenže brzy skončila u Scottových nohou.