Genovesanka

Kapitola 14.

Za poslední peníze si koupila žitnou placku a usadila se na nízké zídce. Už nemělo smysl vystupovat. Město ovládl Tennyson a ten jeho bůh, Alesosiases... nebo jakže se to vlastně jmenoval.

A pak tu taky byli nájemní vrazi. Vystupovat by znamenalo říkat jim "Haló, tady jsem, prosím, jen si na mě dejte pozor! Anebo víte co? Raději mě rovnou zastřelte! Hurá do toho!"

A tak se musela uskrovnit a znovu se začít naplno věnovat svému druhému řemeslu. Záležitosti, která se jí hnusila víc než co jiného.

Se zamračeným výrazem žvýkala placku. Věděla, že už zítra se tomu nevyhne. -Ale přesto - nenápadně šacovat cizí kabáty jí nikdy nebylo nějak po chuti.

Loonieho, Šipku, Flyna a Gala odkázala prozatím na sebe, protože pohybovat se s tolika zvířaty by bylo příliš nápadné. Věděla, že kdyby je zavolala, aspoň jeden z nich by byl v mžiku u ní.

Obočí měla stažené, jak se snažila vymyslet, jak se dostat k tomu zpropadenému zabijákovi, zneškodnit ho a nepřijít při tom o život. Bylo nad slunce jasné, že pokud vše půjde jako teď, tak má smůlu.

Genovesané se od sebe téměř nehnuli. Jediná možnost, na kterou zatím připadla se jí tak příčila, že nepřipadala v úvahu. Zabít člověka, který vám zničil celou rodinu je jedna věc... ale chladnokrevně probodnout tři další...

Lidé před ní se hromadně hrnuli na náměstí, ze kterého zazníval Tennysonův hlas. Jak správný řečník měnil intonaci, obracel se s otázkami na své posluchače a čas od času je nechával v nejistotě.

Zrzka seskočila ze zídky. To jediné, co zatím mohla dělat, bylo působit v tom podivném uskupení zmatek. Věděla, že až si získají celé město, poputují dál.

Takže je zkrátka musela zdržet do té doby, než ji něco napadne.