Genovesanka

Kapitola 5.

To, co před tím řekla Flynovi byla pravda. Zanedlouho vyrazí za těmi prevíty.

Ale ještě před tím si chtěla prohlédnout tu strašnou spoušť. Aspoň naposledy spatřit milované místo, přestože bylo takhle znetvořené.

Procházela ruinami dříve tak krásné budovy. Paláce. Vzpomínala, jak jím s Viou Olivou tolikrát probíhaly, s barevnými šátky přivázaným na rukou a hrály si, že jsou víly, nebo princezny.

Každá maličkost jí připomínala Paolu a Fabia.

Kolem ní se povalovaly zbytky rozbitých, rozmlácených nádob na květiny, na kterých si její pěstounka tolik potrpěla. Paola vždycky říkala, že květiny vnášejí do domova život... stejně jako děti.

Fabio jí na to pokaždé s bručením odpovídal, že je to malichernost a s dětmi zas jen kříž, ale byl to vlastně právě on, kdo nedal dopustit na to, aby květiny vadly a kdo tenkrát malou Riu přinesl k nim domů.

Popotáhla.

A tihle lidé, tihle milí hodní lidé, kteří se o ni tolik let starali, jsou teď navždycky pryč... A bůh ví, co se stalo s Viou.

Bezděčně zvedla ze země jeden rozbitý džbán a položila ho na trosky kamenného venkovního stolu.

Když byl palác ještě celý, dalo se z něj procházet na zahradu tak, že si toho člověk skoro nevšiml. Dům a Paolina milovaná zahrady spolu byly bezpodmínečně spjaty. Kolikrát večeřeli u toho stolu pod hvězdami... kolikrát jim Paola právě z toho džbánu nalévala vodu s citrónem, nebo šťávu z fíků!

Mimoděk se otřela uslzené oči. Schody byly taky zničené. Spodní část hrozila brzkým zhroucením, i když po té horní se nejspíš dalo docela dobře chodit. Jako opička se chytila kovových ok nad schody a jako tolikrát před tím se na nich zhoupla vzhůru.

Když je tam kdysi Fabio nechával přidělat, řekl jejich pacholkovi:

"Joché, běda ti, jestli je přiděláš špatně! Protože jestli to povolí a moje holčičky spadnou, přerazím tě v kříži!"

Fabio to tenkrát pochopitelně nemyslel vážně, ale Joché přesto zbledl jako stěna.

Ria přidušeně vzlykla. Proč se to muselo stát zrovna jim? Proč ne nikomu jinému?

Proč někdo v noci přišel, rozmlátil všechny květináče, pořezal ovocné stromy a nakonec celé to její malé království zapálil...?

Nechápala, proč v noci vyvlekli Paolu i Fabia z postelí a nedokázala porozumět pohnutkám, ze kterých je ten špinavý prevít probodl svým zpropadeným nožem.

Věděla jen, to že nebude mít klid, dokud ho nestihne smrt. Spravedlivá, poctivá a zároveň tak krutá.

A bude to muset vykonat ona.  

Dnes výjimečná "mimovíkendová" kapitola. No nedivte se. Prostě jsem chtěla udělat někomu radost. :-)