Výčitky svědomí

465 26 0
                                    

Obracím se v hrobě,
výčitkami volán zpět nad zem,
událostmi, které se udály v té době,
událostmi, co se staly v onen šedý den.

Udělal jsem strašné věci,
ať řeknu co chci, stydím se za ně.
Cítím se jak lev v kleci,
ostatní čumí, jak na podívané.

Jsem v bouři z mraků
v bouři výčitek co tak lehce nezmizí
docela závidím všem ptákům,
co hrách s popelem po mě nesklízí.

Výčitky svědomí si beru do hrobu
protože zraňuju lidi na kterých mi záleží
takže si tak akorát jámu pro sebe kopu
a snaha nespadnout do ní je pak zátěží.

Nezbývá než namlouvat si; nemůžu za to
jsem svatý - jsem čistý jako lilie
poklidně lehám na rakve dno
a čekám, kdy má poslední hodina odbije.

Kolem ticho, tma
úleva je jenom má
nevím, zda je to jen hra,
nevadí, můžu za to; ať je radost jenom tvá.

My Modest PoetryKde žijí příběhy. Začni objevovat