Inside The Broken Mirror #cz #pozastaveno na dobu neurčitou

Kapitola III. - Kavárna

Probudila mě něčí přítomnost. Jak jsem to poznal? Jednoduše. Tenhle pocit mě probouzel prakticky každé ráno. Každé od doby, co se tady objevilo to zatracené zrcadlo.
Tentokrát to ale bylo jiné. Ta přítomnost nebyla ničím děsivá. Ba naopak.
Ucítil jsem, jak se postel prohnula, když si na ni někdo sedl. Tohle už bylo vážně zarážející. A tak jsem se konečně donutil otevřít oči.
,,Dobré ráno, Šípková Růženko," zaševelil lahodný hlas. To už se mi opakovaným mrkáním konečně podařilo zaostřit a já konečně spatřil toho, kdo mě vlastně vzbudil.
Byla to moje úžasná přítelkyně. Ještě úžasnější, když jsem si všiml, , že hrnek kávy, který držela v ruce, natahovala mým směrem.
,,Nechala bych tě spát. Všimla jsem si, že poslední dobou býváš dost unavený a navíc jsi vypadal tak roztomile," začervenala se, ,,ale volali kluci. Teda Jinxx. Říkal, že v devět máš být v té vaší oblíbené kavárně," ospravedlňovala honem své chování. Posunul jsem s do sedu a Juls mi do rukou vtiskla hrnek. Labužnicky jsem přivřel oči, když jsem se napil. Nevím, čím to bylo, ale Juliet dělala vážně výbornou kávu.
,,A kolik je teď?" nadhodil jsem. Jul se nahnula na stranu, aby mohla ze zadní kapsy svých bílých džínů vytáhnout svůj mobil, a rozsvítila displej.
,,Osm čtyřicet šest," přečetla.
,,Cože?" vyletěl jsem okamžitě. ,,Tolik? Vždyť to tam sotva stihnu dojít!" Hodil jsem do sebe rychle zbytek kávy, vrátil hrnek Jul a začal jsem se hrabat na nohy.
,,Sakra," zanadával jsem, když mi při první příležitosti podklouzlo chodidlo na jednom z kousků mého oblečení ležícím na zemi a já skončil zpátky v posteli.
,,Nesměj se," obořil jsem s naoko na Jul, která si to, že jsem absolutně nestíhal, náramně užívala.
,,Promiň," utřela si oči a následně vyprskla novou salvou smíchu. Jen jsem nad tím zavrtěl hlavou. Vážně je úplně stejná jako CC.
Rychlým trhnutím jsem otevřel skříň, odkud jsem vytáhl černé džíny a tričko s nějakou kapelou, nasoukal jsem se do toho a vpadl do koupelny. Měl bych si asi vyčistit i zuby, ale čas na mě neúprosně tlačil, takže jsem si jen chrstnul do obličeje ledovou vodu a vypláchl pusu ústní vodou. Vlasy jsem si jen v rychlosti prohrábl rukou, načež už jsem vybíhal ven, ignorujíc stále se smějící Jul.
,,Tak já letím!" křikl jsem, nazul tenisky a popadl koženou bundu do rukou.
Kavárna byla dost daleko na to, abych si kvůli cestě tam bral auto, ale dost blízko na to, aby včetně vyparkování a každodenní zácpy byla nakonec cesta pěšky rychlejší. Takže jsem prakticky vyběhl, zatímco jsem si přehazoval bundu přes ramena.

Samozřejmě, to jsem si mohl myslet. Už z dálky bylo vidět, že ostatní už jsou na místě. A podle CCho šíleného rozhazování rukama to vypadalo, že párty je už v plném proudu. Odhodlaně jsem sevřel bundu a vešel jsem do dveří.
,,No to je dost že jdeš, to tě Juliet tak utahala? Nechceš mi ji půjčit?" zašklebil se Ashley.
,,Nech si zajít chuť, úchyle," zamračil jsem se a sesunul se na nejbližší židli, mezi Jinxxem a Jakem.
,,No a potom přišla ta fanynka..." pokračoval CC a opět se rozmáchl rukama, takže se Jinxx prudce odsunul, jinak by bubeníkova ruka skončila v jeho obličeji.
,,Myslím, že už toho můžeš nechat, Andy už je tady," podotkl Jinxx, když se vrátil zpátky na své místo. V tu chvíli se CC zarazil, pomalu otočil hlavu mým směrem, svěsil ruce a zároveň s tím pohybem nechal spadnout i spodní čelist.
,,No ty vole," vyklouzlo mu.
,,Stačí Andrew, díky. Slečno," mávl jsem na servírku, která se k našemu stolu přitočila praktický okamžitě, takže jsem si objednal dvojité kafe.
,,Tak tos zabil," zavyl Ash a Jinxx s Jakem se k němu hned přidali. To už i CCmu začlo docházet, co že přesně řekl, a ačkoli se snažil se naoko tvářit uraženě, i jemu cukaly koutky a pochechtával se.
,,Díky," kývl jsem na číšníci, když jsem si od ní převzal hrnek rovnou z rukou do rukou. Nechtěl jsem riskovat vylití jeho obsahu, protože Ash zrovna třepal hlavou a u toho mlátil pěstí do stolu, jak se snažil přes CCm způsobený záchvat smíchu nadechnout.
,,Pane bože, to jsem se vážně upsal práci v takovéhle naprosto nedospělé a šílené bandě lidí coby post-hardcore skupině?" zavrtěl jsem nad tím hlavou a usrkl trochu kávy.
,,Očividně," ozvalo se vedle mě. Překvapeně jsem na Jakea stočil pohled. Na rozdíl od ostatních se tvářil možná až moc vážně.
,,Nešli jsme sem jen tak. Musíme probrat něco důležitého. Něco, co se tě týká z nás všech nejvíc," oznámil mi.