„Jsem rád, že sis konečně uvědomila, co je pro tebe to správné.“
Ten jeho arogantní úsměv mu samozřejmě nemohl chybět.
„Já si to taky můžu rozmyslet.“
Mně zase nemohl chybět ten můj. Triumfální.
„Chceš zase začínat?“
V tu chvíli vypadal strašně otráveně a byla jsem si docela jistá, že měl chuť se zastřelit.
„Ok, zpět k tématu. Jak mi vlastně chceš pomoct?“
„Chceš se odsud dostat a já jsem ten, kdo to může zařídit.“
„A hodláš to udělat jak, jestli se mohu zeptat?“
„Ne, nemůžeš. Musíš prostě věřit.“
„Prostě věřit?“
„Ano, prostě věřit.“
„A jak to mám udělat?“
„Kriste, musíš pořád všechno tak mocrozebírat do detailů? Je to jednoduchý, prostě věř!“
„Ale to přece nemůže být tak jednodu..."
„Ale ano, je!“
V tuhle chvíli na mě doslova křičel. Vypadal tak naštvaně a... zklamaně. Pochopila jsem, že moje neustálé vyptávání ničemu nepomáhá. Jenom tohle celé zhoršuje.
„Omlouvám se.“
„Máš za co.“
Jenom jsem se pousmála. S tímhle chováním se určitě budu setkávat často...
„Pojď sem a podej mi ruce."
Už jsem se chtěla zeptat proč, ale jeho prosebný pohled mě zastavil.
Pomalu jsem k němu přistoupila a uchopila ho za dlaně. Oproti mým byly velké a teplé.
„Co chceš?“, zeptal se potichu.
Ta otázka mě nepřekvapila. Už jsem věděla, co odpovím.
„Chci se odsud dostat. Chci se dostat na lepší místo. Chci se cítit lépe.“
„A co musíš udělat proto, abys toho dosáhla?“
„Musím v to věřit. Musím uvěřit v sama sebe.“
أنت تقرأ
Spell (Once Upon A Time-Peter Pan FanFiction)
أدب الهواةNěkterá přání se občas nevyplní tak, jak si přejeme. Stanou se krutou realitou, ze které nelze uniknout. Ale i to nejhorší, co se nám stane, může být vlastně to nejlepší.
