Polokrevná s Královskou Krví

Bohyní divoké přírody

Už je to týden a jeden den co jsem se potkala s Annabeth a ostatními a bohové mi dali ještě týden čas abych zkusila něco zjistit. Jsem právě na hoře Othrys a sleduju dva telchiny plus Ethana Nakamuru syna Nemesis. Ethan se chtěl zřeknout bohů ale najednou se kousek ode mě objevil Percy a snažil se mu to rozmluvit. Ethan se nedal a bohům se zřekl takže z rakve vyskočil Kronos v těle Luka Castellana. To už jsem se objevila i já a Kronos se krutě usmál.

,,Přišla jsi mi přísahat věrnost Camillo?" zeptal se Kronos.

,,Nepřišla, přišla jsem s tebou bojovat Krone" zavrčela jsem, Kronos si vzal svůj srp a sekl po mě. Zasáhl můj pravý bok, já vyjekla bolestí ale začala jsem s ním bojovat. Rána na boku se ozvala, já zase vyjekla, sesunula se na zem a přerušovaně dýchala. Kronos to chtěl skončit ale najednou se mezi námi objevila černá skála, někdo mi pomohl vstát a táhl mě zpátky do labiryntu. Po chvíli jsem se v labiryntu opřela o zeď, sesunula se po ní dolů a rozbrečela se. Ten kdo mi pomohl byl Nico a teď jsem v labiryntu byla s ním, Percym, Annabeth a nějakou holkou, která měla narezlé vlasy a jasně zelené oči.

,,Rachel Elizabeth Dareová smrtelníci co prohlédne mlhu" řekla ta holka.

,,Camilla Despacito neurčená polobohyně" řekla jsem a po tvářích mi steklo několik slz.

,,U všech bohů ten bok je hrozný" hlesla Annabeth a já se podívala na svůj pravý bok.

,,A tohle je ten den kdy zemřu" řekla jsem a Nico si ke mě klekl.

,,Ne nezemřes jen se nelekni" řekl Nico a dal mi ruku na bok. Trochu jsem ucukla ale jinak jsem držela.

,,Víc to nejde taky mě to bolí" řekl Nico a já se mu podívala do očí.

,,Děkuju za záchranu života" řekla jsem potichu, Nico vstal a pomohl vstát mě. Stuhla jsem a cítila silný závan divoké přírody.

,,U všech bohů je to silnější než kdybych byla nahoře jdeme" vyjekla jsem a rozběhla se po závanu divoké přírody. Cestou jsme potkali Tysona a Grovera ale Grover byl v bezvědomí.

,,Grovere vstávej někde tady je Pan cítím to" řekla jsem a Grover se prudce posadil.

,,Jdeme" zavelela jsem a rozběhla se dál. Doběhla jsem do jeskyně kde bylo plno rostlin, krystalů a na posteli tam ležel starý satyr. Mě šedou až bílou srst a jasně modré oči. Kolem postele bylo  plno zvířat, která už vyhyna jako například pták Dodo.

,,Vládce Pane" řekla jsem a poklekla.

,,Čekal jsem na tebe má milá pojď sem" usmál se Pan a já si klekla k posteli. Pan mě vzal za ruku a mě to bylo jedno. Projela mnou silná vlna energie jakou mám když jsem v lese.

,,Ty Camillo musíš zaujmout mé místo. Dál nést mého ducha protože bůh už to nedokáže. Musíte ho vést všichni. Tvůj kamarád Nico to chápe" řekl Pan a Nico uhnula pohledem.

,,On umírá tohle je něco jako vzpomínka" řekl Nico a mě se do očí nahnaly slzy.

,,Ne to přece-"

,,Camillo není tu už nic pro co bych žil. Skoro žádná divoká příroda" přerušil mě Pan.

,,Hledala jsem vás na přání bohů, našla jsem vás a teď vás musím propustit. Nevím jestli to dokážu" zamumlala jsem a sklonila hlavu.

,,Zvládneš to má milá. Camillo Despacito budeš dál nést mého ducha, staneš se smrtelnou bohyní přírody a propustíš mě?" zeptala se Pan a já se nadechla.

,,Ano. Propuštím vás vládce Pane" řekla jsem, Panu se usmál a zmizel.

,,Camillo podívej opravdu to funguje" řekl Grover a já si všimla že na posteli, na které jsem měla ruce začali růst černé a červené růže.

,,Běžte zpátky do tábora přijdu během boje" řekla jsem a všichni odešli. Vstala jsem a pomalu ale odvážně a jako dáma jsem šla pry